Who? (A/B/O)

Plyšové prasátko 45

„Vezmi si ho," řeknu stále naštvaně, ale i tak pomohu svému synovi do mého saka. Dnes je opravdu nesmírně chladná noc i na sako, ne na průhlednou košilku s velkým výstřihem. Kolemjdoucí na mne civí, jako bych si vedl prostituta pro ukrácení dlouhé chvíle...

„Děkuju." Přitáhne si mé velké sako až ke krku. Zmrzle se do něj zachumlá, ale i tak pod prvními kapkami deště nesouhlasně zasténá.

„Dáš si čokoládu?" zeptám se klidněji a ukážu k malému světlu na konci uličky. Non stop kavárna i z dálky působí prázdně, což nám hraje do karet.

„Nemám u sebe ani cent," přizná potupně, i když ví, že já po něm nikdy peníze za nic nechtěl.

„Zvu tě." Při vchodu do kavárny, spíše bufetu, podržím omeze dveře. „Sedni si tamhle do boxu, objednám něco k pití."

S bolestivým srdcem od pultu pozoruji svého pohublého syna, jak sklesle usedá na červenou sedačku s omyvatelným povrchem. Nevím, zda bych jej v tomto stavu měl pouštět k jeho vlastnímu synu.

Od milé omegy přeberu dvě horké čokolády a tác s toasty. I když bych nejradši svoji omegu seřval na dvě doby, nedokáži potlačit pud zabezpečit své dítě. Tiše si sednu do boxu a celý tác položím před Arthura. Ostýchavě si jeden vezme a začne jej opatrně drobit prsty předtím, než si poprvé kousne.

„Proč jsi odešel?" prolomím ticho jako první, když značná část toastu zmizí v chřtánu omegy.

„Neumím si hrát na šťastnou rodinku, když tomu tak není."

„Co konkrétního myslíš? Co jsem ti udělal, že jsi utekl a nechal nám tam i Charlieho?" vychrlím otázky.

„Odmítám se dívat, jak je Alessio šťastný po boku Bowieho, zatímco já budu stát ve stínu s malým dítětem a žádnou příležitostí ke štěstí." Odloží okraj toastu na talíř a otře si ruce do kalhot. „Nechtěl jsem tam Charlieho nechat, ale jako první jsem šel ke známým a ti by mě s miminem nevzali... U tebe se má stejně líp."

„Nejlíp se má s tátou," skočím omeze do řeči. „Koupil jsem velký dům, kde budeš mít vlastní pokoje pro sebe a Charlieho... Očekávám, že se vrátíš."

„Nevrátím." Vzpurně zavrtí hlavou.

„Mate nemáš, tudíž já jsem jediná alfa ve tvém životě a říkám ti, že se vrátíš domu k dítěti."

„Takhle to nefunguje." Ironicky zavrtí omega hlavou. Možná začínám chápat, proč starý Fiorentino odmítá omegy s vlastním názorem... „Vydělávám teď slušné peníze a až budu mít dost, pronajmu si byt a pro Charlieho si dojedu."

„Čím se živíš?" vyprsknu. „Než ty vyděláš dostatek peněz svým tělem, Charlie už půjde do školy a za tátu bude považovat Alessia – myslíš, že ho dokážeš vyrvat z náruče otce?"

„Já jsem jeho otec!" vyjekne zoufale.

„Tak se tak chovej! Jestli nechceš být se mnou pod jednou střechou, Bowie řekl, že by se tě ujal – ani by ses nemusel stát jeho mate."

„Philip má zaděláno na dítě s Alessiem a já bych se mu měl stěhovat do kvartýru? To nemyslíš vážně!" V ten okamžik mi to dojde. Arthur utekl dříve, než Alessio s brekem odvolal Bowieho.

„Arthure, Bowie není Alessiova alfa. Alessio ho vyhodil, protože chtěl někoho jiného... Poslal jsem zdrchaného Bowieho za tebou, ale už tě nenašel. Teď pomáhá občas s hlídáním Charlieho."

„To jsem nevěděl," utrousí a vezme si další toast. „Ranilo mě, když si vybral Alessia, ale teď by o mě nestál." Sklopí obličej.

„Nemusí se dozvědět, že chodíš s alfami..."