Who? (A/B/O)

První školní den 62

„Tak jaké to bylo?" vyhrknu vzrušeně, jakmile Bowie vklouzne do svého kabinetu. Celou dobu jsem na něj čekal a nadšeně pozoroval mladé omegy, které se trousily do školy v doprovodu alfy, a teď očima těkám k maličkým hloučkům omeg, které po uvítací hodině odchází.

„Rozpačité," zasměje se potěšeně a odloží desky s papíry na stůl, „ale nejhodnější třída, kterou jsem kdy měl."

„Bály se?" zajímám se zapáleně. Můj geniální plán na začlenění a vzdělávání omeg se konečně spustil, sehnal jsem všechna potvrzení, našel vhodné alfy na posty učitelů a dnes je první školní den. Dmu se pýchou, ale kvůli síle své alfy jsem nemohl u první hodiny být.

„Možná ze začátku, když jsme na ně všichni nastoupili, ale potom, co odešly všechny alfy kromě mě, se ujal slova Arthur. Myslím, že Arthur byl skvělý tah – všechny omegy visely na každém slově, co vypustil," říká s potutelným úsměvem a já vidím, jak je hrdý na svého přítele – i já jsem hrdý na svého syna, na oba syny. „Chvíli vyprávěl něco o svém životě, o Charliem, čímž všechny omegy dojal, pár slov řekl i o mně a o Vás..."

„Co?"

„Nabádal omegy, aby se mě nebály a podělily se mnou o své problémy ohledně školy, protože jim prý na sto procent pomůžu," pobaveně vypráví a nevěřícně vrtí hlavou, přičemž neopomene pohlédnout na pracovní stůl, kde stojí jeho fotka s Arthurem a Charliem. „A o Vás mluvil jen v superlativech. Samozřejmě neřekl, že jste jeho otec, ale popsal Vás jako největšího zastánce omeg, který se za ně vždy postaví... Každopádně se omegy netvářily moc důvěřivě."

„A co Alessio?" vzpomenu si a náhle mě zalije pocit smutku a výčitek. Alessio se nechtěl přihlásit, ale já to učinil za něj a následně ho přemlouval tak dlouho, dokud si do lavice nesedl i s těhotenským bříškem. Ráno jsem si i já všiml okázalých pohledů všech omeg i jejich doprovodů, kteří si nás prohlíželi, když jsem jej vedl do třídy jako malé dítě.

„Sedl si do poslední lavice, ale pomáhal ostatním, když se jako jediný odvážil promluvit a zeptat se na nějaké věci ohledně dotazníků."

„Ubíjí mě se na něj dívat, jak trpí."

„Chybí mu Siamon – zvlášť teď, když čeká dítě," povzdechne se Bowie a také sklesle usedne na svoji polovinu kabinetu. „Těhotenství bez alfy je moc těžké pro omegu, jako je on."

„Má nás," utrousím zkroušeně. „S Gabrielem jsme ho nastěhovali zpátky do patra, střídáme se, aby s ním neustále někdo byl, Gabriel mu vyvařuje, aby mu trošku zlepšil náladu, a já se mu maximálně věnuji... Nic nezabírá a Siamon ještě neposlal ani jeden debilní dopis," zavrčím rozezleně. Vyrval jsem ho z otroctví, pomohl mu do Evropy, začlenil do své rodiny, dovolil mu označit mého malého syna... A on si po pár měsících utekl. „Bude muset vydržet stejně jako Arhtur – on dokonce neměl ani oporu v podobě rodiny."

„Ani Arthur samotu nedával," připomene stroze a mně se vybaví pohled na zbídačeného Arthura v mé kanceláři, kdy se dokonce ponížil natolik, že ke mně přišel škemrat o peníze – dnes vím, že Arthur nikdy o nic neprosí, pokud mu nejde o život.

„Já vím," zaúpím. Za oknem zahlédnu zmiňované chlapce, kteří stojí v hloučku s dalšími dvěma omegami a o něčem se baví. Alessio i přes smutek působí uvolněně. Cizí mladé omegy mu hladí břicho a něco horlivě vypráví. „Arthur je ale silnější omega – o Alessia mám vysloveně strach."

„Mám pár přátel, kteří ještě nemají omegu, tak kdybyste chtěl... Jsou to hodní kluci, kteří by byli schopní přijmout i cizí dítě."