_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 9 🍀

Isabela

Je to už asi týden, co tu ti dva jsou a vlastně mi to už ani tak nevadí. Celkem si spolu už i povídáme, koukáme na filmy... Každý den se tu objeví Sofie, která už ale nejspíš pochopila, že se spolu nebudeme mít moc v lásce, takže se radši vždy když přijdu domů vypaří. Někdy tu ale taky zůstává, takže se radši vypařím já.

Už je zase a díky bohu pátek. Moji rodiče jeli za mým bratrem na soustředění, protože má prý turnaj přes dva dny a budou tam tedy do zítra.

Po škole jsem nechtěla být sama doma s těma dvěma plus jejich bff, která na mě vrhá vždy ten svůj kachní ksicht. Proto jsme se rozhodli s partou zase někam zajít. Když to ale vlastně tak vezmu, díky těm dvoum jsem teď víc s ostatními venku...

„Co myslíš, že bude lepší? Černé džíny, nebo modré?" zeptala se mě Kaya, která si právě vybírala nové džíny.

„Modré." řekla jsem.

„Tak to nevím, hele," řekla zamyšleně má kamarádka a já se na ni jen tázavě podívala. „No, Lizzy řekla, že černé, Riley, že jsou oboje hezké a ty, že modré." „Urghh!" zavrčela jsem a následně se zasmála. Radši jsem si šla prohlížet sportovní mikiny...

***

Vrátila jsem se domů někdy okolo půl jedenácté. Přijeli jsme do Strendene a už jsem vcházela dovnitř, do domu. Z oken bylo vidět, jak se vevnitř svítí. Když jsem tam vlezla, málem jsem dostala infarkt. A to doopravdy.

Bylo tu strašně MOOOCC lidí, hudba tu řvala naplno a všude chipsy, pití a plno alkoholu a tak. Já je ZABIJU! Sundala jsem si boty a vydala se do obýváku spojeného s kuchyní mezi davy lidí hledat ty dva blbce. Jakmile jsem byla v chodbě, někdo mě objal. Cítila jsem z něho alkohol. „Issy! Ahój!" „Tinusy! Kurňa vzpamatuj se! A jak mi to říkáš?!" podivila jsem se nad tím oslovením "Issy".

„No, to vymyslel Mac. Dobrý ne?" byl celkem namol.

„A kde je Marcus?" Tinus hodil do stropu zamyšlený pohled a pak řekl: „Tancuje." musím je odsud všechny vyhnat. Kdyby se to dozvěděli naši, byli bychom všichni v háji.

„Zůstaň tu, jasný?" nechala jsem ho u průchodu z chodby a vydala se hledat Marcuse. Proplítala jsem se mezi mnoha lidmi až jsem ho našla. Vypadal ještě hůř než jeho dvojče.

„Marcusi, co to má být?!" zprvu si mě nejspíš nevšiml, ale pak se na mě usmál. „Issy! Jé, co tu děláš?" v tu chvíli začal hrát ploužák a Marcus si mě chytil k sobě a začal se mnou tancovat.

„Ta párty musí skončit! Zítra přijedou naši, ty blbe!" prvně udělal vystrašený obličej, jako malé dítě, ale pak se zase usmál.

„Ale né!" rychle jsem ho popadla za rameno a táhla ho směrem, kde měl být Tinus. Ale nebyl. „Urghh!" procedila jsem skrz zuby.

„Macu, zůstaň tady, ano? Já dojdu pro Tinuse." znovu jsem šla do davu lidí a uviděla jsem ho. Byl u stolu. Chtěl si dát dalšího panáka.

„Martinusi, pojď sem!" odtáhla jsem ho k Macovi. Zatleskala jsem pořádně rukama.

„Hej, lidi! Párty končí! Běžte domu!" zakřičela jsem. Nikdo ale nic nedělal a tak jsem dodala: „A za půl hodiny se vrátí moji rodiče!" to už začali odcházet.

„Ou, no Macu, chudák Sofie, už bude mít jenom Tiniho. Až se tohle dozví! Že máš někoho jiného! Ale... " začal světlovlasý, celkem namakaný kluk, vzhledem připomínající lva. Nevím proč, ale prostě mi ho připomínal. Prohlížel si mě a potom se na mě usmál. „Dobře ty!" zasmál se na Marcuse a ten se za ním vyřítil jako dravá šelma, s úmyslem se s ním porvat. „Leo!" zařval a silně do něj strčil, ale dál už nic, protože jsem ho odtáhla pryč. Jeho kamarád mezitím odcházel, přičemž na mě mrkl.

Když všichni odešli, vedla jsem je nahoru. V koupelně jsem oboum dala kyblík a obklad, nasáklý studenou vodou.

„Jak vám je?" zeptala jsem se. „Kolik jste toho vypili?"

„Asi pět." odpověděl Martinus. Vypadal na tom docela dobře. Ale Marcus..

„Já asi deset." řekl. Nechápala jsem ty jejich počty, protože stoprocentně toho vypili mnohem víc, ale rozhodla jsem se to neřešit.

„Ok, ehm, Martinusi, zvládneš se o sebe postarat?" jenom přikývl a odešel do svého pokoje. Marcuse jsem zavedla do toho jeho. Posadil se na postel.

„Ehm, kdo tu párty vymyslel?!" ukázal na sebe. „A jak ti je?" nešťastně se na mě podíval. „Blejt." aha. Rychle jsem mu podala pod hlavu kyblík a vedla ho do koupelny. Stihli jsme to. Když Marcus vyprázdnil obsah svého žaludku, šli jsme zpět do jeho pokoje. Všimla jsem si jeho propoceného trička.

„Zvládneš se převléct?"
„Asi ne."
„Ok." nebudu ho v žádném případě převlékat! A tak jsem ho nechala si lehnout, vedle něj položila kýbl a posadila se na zem, vedle postele.

„Proč jsi se tak zlil, sakra?" chtěla jsem vědět.

„Chtěl jsem zapomenout."

„Co?"

„Všechno a všechny starosti." ucítila jsem smrad cigaret.

„Kouřil jsi taky?" přikývl.

„A proč jsi chtěl zapomenout?"

„Chci zapomenout na tu bouračku, a na to, co se stalo rodičům." celkem jsem chápala jeho zoufalství. A v alkoholu se to vykreslilo ještě výrazněji.

„Vždyť jim nic není."

„Jsou furt v nemocnici." zaprotestoval smutně.

„Ale ten dotor říkal, že už si je tam nechávají jenom proto, aby si odpočinuli, Macu." lhala jsem. Jejich táta měl zlomené obě nohy a jednu ruku, stejně tak jedno žebro. Jejich mamka - Gerd-Anne - měla zlomenou levou nohu a vykloubené rameno. Oba měli otřes mozku - Gerd-Anne ho měla těžší, Kjell měl ještě natrhlé čelo. Jejich sestra - Emma - měla prý vymknutý kotník. Martinus měl něco s rukou a žebry, ale z toho se ihned dostal. Marcus měl nakřuplou kost na té samé noze, kde si vyvrkl kotník. Odnesl si ještě mírný otřes mozku a pohmožděný hrudník. Prý ho z toho auta málem nedostali.

„Co když kecá? Co když umřeli a Emma taky?!" zařval na celou místnost. Poprvé v životě jsem se rozhodla použít jeho přezdívku od Sofie. Stejně si to ráno nebude pamatovat. „Maci, to bude v pohodě. Všechno je v pořádku, neboj se." uklidnila jsem ho.

Delší dobu bylo ticho. Pak mi ale něco bliklo v hlavě. „Macu, neměli jste ráno žádné prášky, že ne?" chvíli nic neříkal, tudíž jsem znervózněla.

„Ne, dneska ne." ufff. Ulevilo se mi. Kdyby si na prášky vzali alkohol, to by nedopadlo dobře. Nevěděla jsem sice úplně, co by se stalo, ale rodiče mě několikrát varovali na zapíjení prášků tvrdým alkoholem.

Poté jsem ještě zkontrolovala Martinuse, který naštěstí spal a chtěla jsem si jít taky lehnout, ale Macovi bylo furt špatně. Vyměnila jsem mu obklad a znova se posadila vedle postele. Bohužel okolo třetí už jsem to nejspíš nevydržela, zavíraly se mi oči a asi jsem usnula na zemi...

🍀 Ahojky! 🍀

Tak jsem tu s novou kapitolkou. 🎉🎉
Nojo, pozdě. Za to se vám moc omlouvám, ale doufám, že se vám to líbilo. Neměla jsem žádné nápady, ani čas ⏰.

Jo a abych nezapomněla.... Dodatečně...

HAPPY BIRTHDAY MARCUS AND MARTINUS 🎂❤️❤️

Vím, že se říká SLADKÝCH 16, ale oni měli prostě určitě SLADKÝCH 17 ❤️❤️

So bye-bye

🍀_I_love_you_guys_🍀