_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 14 🍀

Marcus

Před třemi dny:

Do pokoje mi svítilo slunce, které právě vycházelo. Koukl jsem na mobil. Za tři minuty sedm. Urghh! Přetočil jsem se zády k oknu a hleděl do zdi. Úplně jsem jí provrtával, už jsem čekal, že se pod mou hypnotisací začne hýbat, nebo dokonce tu zeď provrtám skrz naskrz.

Po delší době co jsem nemohl usnout jsem se zvedl z postele a jen v teplácích od pyžama jsem prošel chodbou a po schodech dolů do kuchyně spojené s obývákem.

Moc dobře jsem věděl, že tu nikdo nebude tak brzo, proto jsem si nebral ani triko. Bella a Petr spali u sebe v ložnici v přízemí a Tinus a Is nahoře. Měl jsem už docela hlad a tak jsem si vzal talíř a začal si dělat palačinky. Je to taky jedno z mála jídel co umím. Mezitím jsem si začal rychle dělat kafe. Najednou ke mně dovanula intenzivní vůně palačinek a spáleniny. Rychle jsem chytil rukojeť pánvičky a zvedl ji do vzduchu, vypnul jsem sporák. S palačinkami nic moc nebylo, byly jen trochu spálené. Nandal jsem si je na talíř a čekal až vychladnou.

Pustil jsem si televizi a zapnul hudební stanici. Nějaká písnička tam začala hrát strašně nahlas, až jsem se skoro lekl a nadskočil jsem. Ztišil jsem televizi a do ruky popadl telefon. Nejmíň milion zpráv od Sofie:

SofieSweetyGirl: Ahoj Macii
SofieSweetyGirl: Můžu přijít?🔥
SofieSweetyGirl: To se na mě jako zlobíš kvůli tý krávě?

A mnoho dalších... Achjo, povzdechl jsem si. Nic takového jsem vůbec nechtěl řešit. Sofie se poslední dobou až moc vnucovala, v tom měli ostatní pravdu. A to byla jedna z věcí, které se mi na ní nelíbily.

Vyskočil jsem z našeho chatu a omylem rozklikl ten s Issy. Prohlédl jsem si její profilovku. Měla tam zapletené copy a bílý crop top. A žádný make-up a stejně tam vypadala tak roztomile... Co to kurva plácám?! Normální profilovka.

Vstal jsem a šel ke kuchyňské lince pro snídani. Za sebou jsem uslyšel otevření a zavření dveří.

Isabela

Nemohla jsem spát. Myšlenky mi běhaly na plné obrátky a přemýšlela jsem o všem možném. Vstala jsem a v pyžamu se ve čtvrt na osm vydala dolů do kuchyně, s úmyslem udělat si kafe. Samotnou mě překvapilo, jak brzy jdu na snídani. Aspoň tam budu mít klid a ticho...

Z přízemí se zničehonic ozval řev televize a ucítila jsem zápach něčeho spáleného. Strašně jsem se lekla, při myšlence, že tam dole někdo je. Prvně jsem si představila nějaké záběry z hororu, které nesnáším, ale pak jsem šla dál.

Otevřela jsem dveře do kuchyně a tam se mi naskytl pohled na Gunnarsena staršího, který se na mě teď pomalu otočil od kuchyňské linky. Celého jsem si ho prohlédla, čehož jsem nakonec litovala. Marcus byl totiž jenom v teplácích od pyžama, takže jsem měla krásný výhled na jeho vypracované břišní svaly. Stejně vypracované byly jeho ruce. K jeho svalům dokonale pasovala jeho snědá pokožka a řezané lícní kosti. Na břiše měl vyditelnou jizvu z levé strany. Nejspíše vzpomínka na bouračku.

Upíral na mě své tmavě čokoládové oči a malinko se ušklíbl.

„To jsem tak moc hezkej?" zeptal se, čímž mě dostal z transu. Protočila jsem očima. „Ne, ale tak moc blbej." Marcus si odfrkl.

„Tak moc hezkej a tak moc blbej... Hm, to beru!" mrkl na mě.

„Ale bez toho hezkej."

„Myslím, že si myslíš něco jiného." možná měl pravdu, pomyslela jsem si. Ihned jsem ale tuhle myšlenku vyhnala z hlavy.