_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 60 🍀

Isabela

S úšklebkem na rtech se zvedám z postele a jdu otevřít dveře do mého pokoje, abych mohla projít ven. V duchu se přitom směji a zároveň se bouchám do čela, uvědomujíc si, jak stupidní tohle je.

Přesto se ale na chvíli opřu o futra v Macově pokoji, zakládajíc si ruce na prsou jej pobaveně pozoruji. Snaží se dělat, že má zase noční můry. Jak je ale vidět, přehrává a jeho aktuální herecký talent by trumflo i děcko na svém prvním vystoupení ve školce. Se smíchem ho pozoruji, protože přesně vím, proč to dělá.

„Já netušila, že z absťáku má člověk taky noční můry." prohodím, načež blonďák strne v pohybu, vymrští se do sedu a následně vyskočí z postele, potichounku a zároveň rychle se plížíc ke mně.

Rychle mi zakryje ústa, když chci říct další ze svých štiplavých poznámek.

„Jestli tě někdo slyšel, tak je to v hajzlu." zamumlá káravým tónem a za ruku mě odtáhne ode dveří, aby je mohl zavřít.

„Nene, omyl, chlapečku. Já v hajzlu nebudu. To ty budeš." ukážu na něj prstem.

Marcus si odfrkl. „Chci vidět reakci tvých rodičů, až zjistí, kdo mě propašovával ven jen a POUZE, abych si mohl dát cigaretu."

V tom má pravdu a já to moc dobře vím, takže radši jen mlčím a snažím se neutopit v těch tmavých očích, ve kterých to jiskří. Nejraději bych popadla štětec a namíchala si všechny odstíny hnědé, které v jeho očích sídlí.

Proto se raději snažím odtrhnout a náhle se mi to povede, načež se mi zrak doslova přilepí k Marcusově hrudi. Občas nevím, jestli mu mám děkovat za to, že nenosí na spaní triko, či ne.

Náhle se ke mně celé jeho tělo nakloní a blonďák mi palcem přejede po koutku úst.

Nechápavě jsem se na něj podívala, na což on jen pokrčil rameny a následně řekl: „Vypadalo to, že ti teče slina."

V hlavě si opakuji, že nesmím zčervenat, či se jakkoliv zakoktat a raději se Maca zeptám, co chce tedy dělat. Správně bych mu měla říct, ať mě nechá být a jít spát, ale tomu štěněčímu pohledu zkrátka nejde odolat.

„Co jít ven?"

Zakroutila jsem hlavou.

„Venku je zima." jen při představě toho, jak jen v pyžamu stojím venku, kde je nyní obrovitánská zima, se oklepu. Stejně jako je mi zima i tady. Nejraději bych si zalezla zpět do teplé peřiny.

„A tady taky." dodala jsem, načež Marcus ze skříně vytáhl jednu ze svých mikin a podal mi ji.

„Stačí?" zeptal se otráveně, když se ale na mě otočil, aby zkoukl, jak v mikině vypadám, pousmál se.

S úsměvem jsem přikývla.

Marcus se posadil na svou postel a pobídl mě, ať si také sednu. Udělala jsem tak a sedla si vedle něj.

„Tak, o čem si chceš povídat?" nadhodila jsem a Mac po chvilce vydechl. „Nemám tušení." rozhodil při tom rukama, čemuž jsme se oba zasmáli.

Pak se na mě otočil, do tváře mu spadlo pár světlých pramínků. Nazlobeně se pokoušel vlasy odfouknout, ale marně. Tak si s povzdechnutím vzal gumičku a začal si svazovat ty chuděry vlasy do drdolu.

„Hej! Nech to takhle!" zamrmlala jsem a vlasy mu rozcuchala, odhazujíc gumičku neznámo kam. Marcus se se mnou chvilku dohadoval, ale na mé argumenty už po chvilce zkrátka neměl.

Nakonec navrhl: „A co koukat na nějaký seriál?" s čímž jsem nemohla nesouhlasit. A tak začalo půlhodinové vymýšlení a dohadování o tom, co si pustíme.

***

„Beztak by to stoprocentně vyhrála Monica." prohodila jsem, nespouštějíc zrak z obrazovky. A musím říct, že sledovat obrazovku notebooku když vedle vás sedí Marcus, tak je to boj.

„Haha, ta určitě." zasmál se ironicky právě onen zmiňovaný blonďák.

„Ross je chlap, ten by ten míč získal a vyhrál."

Teď už jsem se na něj musela podívat. „Co tím chceš říct?! Že holky nedokážou to, co kluci?"

Tmavoočko zakroutil hlavou.

„To ne, ale je vidět, že on je silnější."

„Ale Monica je mnohem víc soutěživá. Vždyť to ona vlezla do řeky pro tu cenu."

„Ale prosimtě..."

„Jasně, že jo."

Ano, doopravdy se hádáme kvůli ději v seriálu Přátelé.

„Víš ty co? Radši tam pusť další díl." řekl Marcus a já si odfrkla, ale uposlechla jsem ho.

Blonďáka očividně nebavilo sledování reklamy, tudíž se rozhodl zabavit provokováním mě. Chvíli na mě upírá šílený pohled a poté, co se ho rozhodnu ignorovat, mi přes hlavu přetáhne kapuci a zatáhne za tkaničky, což ji ještě dokonale stáhne a já nemám možnost cokoli vidět.

Nabručeně jsem si kapuci sundala a v pár vteřinách vymýšlela, čím mu to oplatit. Mikinu nemá, takže nemůžu udělat to, co on. Vlastně bych mu mohla rozcuchat vlasy, možná zatahat za tváře, lechtat... Nápadů mám hodně, ale nakonec se rozhodnu realizovat jen jeden z nich.

Začala jsem jej lechtat, což zapříčinilo, že blonďák se po chvíli svíjel v salvách smíchu a prosil mě, ať jej nechám.

„Notak! Prosím, já už to nevydržím... Umřu smíchy!" snažil se být potichu, no to se mu moc nedařilo.

„Dobře! Dobře, omlouvám se! Stačí?" už mu tekly slzy a popadal se za břicho.

Já se rozhodla jej nechat být, a tak jsem se odtáhla a dál se věnovala obrazovce laptopu. Tedy, snažila jsem se. Více mě zajímalo, jak je na tom Mac. Rychle na něj otáčejíc obličej jsem ani nezaznamenala, že se přibližuje, tudíž pro mě bylo velmi nečekané, ale zároveň zvláštní, když jsem dostala motýlý polibek do koutku rtu. Spokojeně jsem se usmála a periferně jsem zahlédla, že Marcus na tom byl stejně. Opírajíc se hlavou o jeho rameno a sotva zaznamenávajíc, že si mě přitahuje víc k sobě se soustředím už jen na tuhle příjemnou klidnou pohodu, jež nutí mé srdce radostněji bít, tváře nechává samovolně zbarvit do karmínové barvy a způsobuje mi ještě zvláštnější pocity v podobě mravenčení okolo žaludku, poletování motýlků v břiše a spouštění hřejivě elektrizující husí kůže.

Q.: Co říkáte na novou píseň Love you less? Taky ji tak milujete?❤️

SO...

🍀_I_love_you_guys_🍀

And

Hope, ya like it! 💚🌺