_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 50 🍀

Martinus

„Riley," pousmál jsem se na onu blonďatou dívku poté, co jsem ji políbil na ty její drobné rtíky. Nasucho jsem polkl. Nevím, jestli to bylo nahlas, každopádně jsem se bál, že to slyšela. Tělem mi prošlo horko a já se nervózně nadechl. Už jsem se chystal říct jí ta tři slova, když v tom mi zazvonil mobil. Silje, má střeštěná dospělá sestra bydlící v Mosjøenu se rozhodla zkazit mi onu romantickou chvíli s nejkrásnější a nejmilejší dívkou, kterou jsem kdy potkal.

„Promiň, to je Silje." nervózně jsem se usmál a hovor přijal.

„Ahoj, děje se něco?" zeptal jsem se, pochodujíc trochu dál od Leah. Nebudu vám lhát, bolelo to. Když jsme spolu konečně mohli být, musel jsem se odtáhnout kvůli starší sestře, což mě patřičně naštvalo.

Z druhé strany se ozvalo zakýchání a následné huhlavé „Ahoj.". Bylo mi to hned jasné. Má sestra má obrovskou rýmu. Doufal jsem, že nechce koupit kapesníčky.

„Tinusi, jsem nemocná."

„To slyším." zašklebil jsem se.

„No, mám asi nějakou chřipku, či co. A mám něco s kotníkem. Včera jsem spadla a dneska se na to skoro nepostavím. Potřebovala bych, aby někdo vyzvedl Emmu z kroužku. Nechci, aby šla domů sama a Tim je ještě dva týdny v Oslu, takže ji nemá kdo vyzvednout." protočil jsem očima. Ano, bylo mi Silje líto, ale nechtěl jsem jít pro Emmu. Tak moc jsem chtěl zůstat tady s Leah.

„Já teď nemám čas. Nemůže pro ni dojít Marcus?" zeptal jsem se s nadějí, že můj bratr se o prcka postará.

Silje ale mou naději vyvrátila. „Tomu se právě nemůžu dovolat. Buďto se s ním nějak domluv, nebo vyzvedni Emmu sám. Jo, a třeba zítra zajeďte domů, do Trofors. Někdo musí zalít kytky a tak."

Až teď mé logické myšlení zjistilo, že Silje celou dobu jezdila opečovávat náš dům. Po více jak měsíci! Dlaní jsem se praštil do čela. Jsem fakt blbec.

„Dobře, tak my tam s Marcusem zajdeme."

Najednou, jako by Silje dostala šok, takhle vylekaný hlas ještě před chvílí neměla. „Nebo radši někoho poproste. Třeba tu Isabelu, ať zalije kytky. Vím, jak to dopadlo minule, když jste měli zalívat květiny vy dva."

Dělal jsem, jakože nechápu. „Co tím myslíš?"

Silje kýchla. „Martinusi, nedělej si ze mě srandu. Vždyť vy jste nechali uschnout i ty kaktusy. Kaktusy, které nepotřebují tolik vody! A jeden jste pak přelili."

„My jsme ho chtěli jenom zase oživit. A navíc, nechápu, jak mám rozeznat suchou kytku od normální!"

„Nějak si poraďte, prosím. A prvně si zapněte pojistky, pak je zase vypněte, ano?"

„Dobře, Siljinko." poškádlil jsem jí. „Hlavně se uzdrav."

„Tak p-hepčík! Pa." rozloučila se se mnou mezi kýchnutím. Odvětil jsem a típl to. Následně jsem začal zběsile hledat kontakt na Marcuse, kterému jsem se následně snažil dovolat. Naštěstí pro mě to zvedl. Zrovna ve chvíli, kdy jsem to chtěl vzdát.

Marcus

„Silje je nemocná?!" zopakoval jsem jeho větu, jako bych tomu nemohl uvěřit.

Martinus na mě hodil úkol vyzvednout Emmu, a tak jsem se rozloučil s lidmi ze třídy a vydal se směr sportovní areál Mosjøen. Kdyby jste se ptali, byl jsem si dnes od pár lidí půjčit sešity a pozdravit naši třídu. Příští týden se totiž s Martinusem vracíme do školy a já konečně budu moct chodit na fotbal. Fajn na tom bylo, že škola už byla jen necelý měsíc. Bohužel v tom měsíci si budeme muset dopsat všechny testy a tak.