_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 36 🍀

Isabela

S Mattem jsme společně, bok po boku došli ke mě domů. Oba jsme si sundali bundy, které jsme následně pověsili na věšák.

„To ne." rozesmála jsem se nad tématem.

„No jo." Matt horlivě přikyvoval.

„A když jsem bratrovi vzal skate a poprvé se na něm rozjel, tak jsem neuměl zatáčet, začal jsem se kroutit, naklánět, a jak jsem omylem všemožně zatáčel, tak jsem najel k bazénu a spadnul tam." zašklebil se.

„Takže nepustíme horor?" zeptal se, stále se usmívajíc od ucha k uchu. Zakroutila jsem hlavou. „Nene. Hunger Games." připomněla jsem mu, na který film jsme se dohodli. Šli jsme do chodby, směrem k obýváku.

Pak jsem si vzpomněla, že jsem nechala cédéčko od Hunger Games ve svém pokoji. „Hele, já dojdu pro to cédéčko. Zatím běž do obýváku." věděla jsem, že tam dojde, protože tady už byl, orientoval se tu.

Matt jen dlouze přikývl a já se otočila a vyrazila ke schodům.

Marcus

Rozhodl jsem se, že půjdu dovnitř. Chtěl jsem si pustit film a už mě nebavilo kopat si s míčem. Ale co dělat když vás vlastní bratr opustí s tím, že jde za kamarádkou na hudební kroužek.

Prošel jsem chodbou a vešel do obýváku. Už ode dveří jsem ho uviděl. Napl jsem všechny svaly v těle, až mi klouby zbělaly na rukou. Krev v žilách se mi vařila ve vysokých teplotách.

Tmavovlasý 'Matt' se válel na gauči a čekal na Isabelu. Přišel jí snad něco udělat? Hrál na ní, že se chce 'jenom kamarádit'?! Přemýšlel jsem rychle.

„Co tady děláš?!" zavrčel jsem a rozběhl se proti tomu frajírkovi. V tu chvíli se mi všechno vrátilo. Ta zlost. Ten strach. Beznaděj. Všechny tyhle pocity se mísily s jedním dnem a to s tím, kdy se ON pokusil ublížit jí. Isabelle.

Zatl jsem pěsti, až mi klouby zbělaly a napřáhl se po něm. Ani jsem nemusel své tělo nijak přemáhat - pěsti, údery a kopy mnou procházely sami. To všechno se dělo tak rychle, ale zároveň pomalu. Měl jsem navrch, vyhrával jsem.

Isabela

S plastovým obalem od cédéčka v ruce jsem přišla do obýváku. Už u dveří mi zatrnulo. Srdce mi bilo jako splašené.

Marcus vyhouplý nad Mattem zasazoval svému protivníkovi ránu. Bylo vidět, že Marcus byl plný hněvu, když bušil do staršího bruneta pěstmi.

„Hej!" zařvala jsem a doběhla k nim. Obal od CD jsem odhodila někam na gauč, toho jsem si nevšímala. Všímala jsem si těch dvou. Odtrhla jsem je od sebe a Marcuse chytla za krkem. Ten se zkroutil pod nátlakem a zlostně na mě pohlédl.

„Co tady dělá?!" vrčel a já si ho nevšímala.

„Odveď si toho bouchače, Belle." řekl a lehce provokativně se uchechtl na Marcuse, který po něm chtěl znova vystartovat jako dravá šelma. Za to ode mě oba schytali káravý pohled.

„Pojď." řekla jsem bez emocí a vedla ho do chodby. Zavřela jsem dveře, aby nás Matt neslyšel.

„Děláš si srandu?! Co ten tady dělá?!" ukázal na dveře.

„Ty si sem taky vodíš Sofii." namítla jsem.

„Takže co?! Necháš, aby tě ohrožoval?!" zeptal se nevrle. „Já fakt nechápu, co tady dělá!" hořce se uchechtl. Chtěl dále nadávat. Já ho chytla za paži.

„Já mu dala druhou šanci, Marcusi." počkala jsem, až se mi konečně podívá do očí. Byly skoro černé, tajemné. Odrážel se v nich vztek a zlost. Najednou, jako by se v nich ale něco zablýsklo. A náhle jeho oči zrudly. „C-co?!" zeptal se už trochu méně rozzuřeně, do jeho očí se dostávalo něco jako smutek.