_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 53 🍀

Marcus

Své probuzení v mém milovaném domově po několika měsících jsem si představoval... Jinak. Šťastneji? Možná. První, co jsem si však představil nad pojmem 'šťastnější probuzení' bylo otevření očí a spatření spokojeně oddechující Isabely vedle mě. Tulíc se k mé hrudi snějíc o všem možném.

Taky jsem doufal, že až se tu probudím ve své posteli, bude v domě celá rodina úplně v pořádku a denní pohodě. Myslel jsem, že se sem vrátíme společně a brzy, no budu si muset počkat.

A poslední z věcí - očekával jsem, že se probudím dosti pozdě, namísto toho jsem se probudil brzy. Bylo teprve po sedmé. No však po smutném uvědomění, že dívka vedle které jsem se doufal probudit a spala jen o pár místností vedle a já se k ní nemohl přiblížit, natož dotknout se za chvíli určitě začne vypravovat do školy a já ji neuvidím celý den. Vlastně - má mě dnes odpoledne doučovat! Na to jsem se těšil, asi jí při tom lehce potrápím, baví mě si jí dobírat.

Počkat.... Vážně tu celou dobu přemýšlím o Is?!

Trochu vylekaně jsem vyletěl do sedu, až mi z ramen zklouzla peřina. Čekal jsem, že mi bude zima, ale přeci jen, jsem zvyklý spát jen v boxerkách.

Znepokojuje mě, že jsem o Is přemýšlel tak nějak... Zvláštně. No stejně mi myšlenky na ní přivodily zvláštní, zároveň dobrou náladu.

Natáhl jsem si kraťasy, vlasy, které mi padaly do obličeje jsem svázal do neupraveného drdolu, a s popadnutím svého mobilu se vydal dolů, v úmyslu se nasnídat.

Nevím proč, ale z toho, jak do oken svítilo sluníčko jsem měl radost.

Do mysli mi začala znít jedna z mých celkem oblíbených písní, no ihned jsem si ji začal zpívat. Bylo zvláštní, že tak starou písničku jako je 'Me and Mrs. Jones' znám a ještě že se mi líbí. Zvláštním způsobem mi připomínala Is. Tahle píseň neměla pořádný videoklip s příběhem významu textu, no asi proto jsem si jako Mrs. Jonesovou představoval Isabelle a sebe jako toho, co píseň zpívá. Jako tajného přítele paní Jonesové.

Příběh byl sice o zpěvákovi - vypravěči, a jeho tajné přítelkyni, či milence paní Jonesové. Nejspíš se scházeli potají, protože byla vdaná. Možná taky byla vdova, kdo ví. A jejich tajným místem byla kavárna, kde se scházeli pokaždé v půl sedmé, držíc se za ruce a poslouchajíc své oblíbené písně, co hrál jukebox.

Ano, je tam trochu jiný příběh, ale význam je stejný.

Myslím, že oba tak nějak víme, co se děje. A taky máme tak nějak podobný vztah. Tím myslím ty zvláštní pohledy, doteky vysílající výbojky elektřiny,... Najednou se mi v hlavě vybavil obrázek našich rtů spojených do sebe jako puzzle a to mi utvořilo na tváři ještě větší úsměv. Utvořilo to ještě něco, ale tím se teď radši zabývat nebudeme. Takže, zpět k tématu! I když se teď ale nelíbáme, a taky spolu nespíme, přijde mi, že jsme si blíž než kdy dřív. Jako bychom se sblížili až po tom všem. I když, poprvé jsme se spolu vyspali díky náhlému přívalu nepoznaných emocí, které Is cítila a jen díky tomu se mi poddala. Ale bylo to těžké. Většina holek se mi poddá hned, ona jediná nebyla tak laciná.

A podruhé? To už bylo opravdovější. Díky alkoholu v krvi, na který ona nebyla zvyklá a já ho měl v sobě následně víc než bylo zdrávo - ostatně jako snad každou párty, no tentokrát jsem pil na truc. Nechápal jsem, proč se bavila víc s Leem než se mnou. A ten hajzl to na mně viděl! No, když jsme se následně v mém prozatimním pokoji opili, naše pocity k tomu druhému šly na povrch. Přiznejme si, kdyby se jí líbil někdo jiný, rozhodně by mě nenechala to udělat když jsem se jí to snažil i vymluvit a rozhodně by pak nekřičela MOJE jméno. Aspoň to mi dávalo naději.