_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 25 🍀

Isabela

Už jsem myslela, že ty dveře rozbije, jak do nich mlátil.

„Počkej sakra!"

Byla jsem v koupelně teprve půl hodiny a Marcus už vyváděl jako bych tam byla tři roky.

„Neříkalas, že teď si jenom rozčešeš vlasy?!"

Otráveně jsem zavrčela.

„Víš jak mám zacuchaný vlasy z drdolu?!" zeptala jsem se navlas stejným tónem.

Uslyšela jsem tiché 'tss!' a to mě pobavilo.

Po nekonečném rozčesávání vlasů jsem se ještě odlíčila a odemkla jsem. Otevřela jsem dveře, u kterých celou dobu netrpělivě čekal Mac a s úšklebkem jsem mu oznámila:

„Koupelna je volná! Ale nevím jestli jí ještě potřebuješ, jestli ses nám nepochcal venku." Marcus zakroutil hlavou a naštvaně si mě prohlédl.

Rychle jsem doběhla do pokoje než mě zabije.

Zamkla jsem se a otevřela kufr. Vyhrabala jsem čtvery šaty, které jsem si vzala s sebou, protože jsem nevěděla které.

Jedny byly sněhově bílé, pod kolena. Záda lemovala krajka místo látky a sukně byla krásná a lehká, od pasu se roztahovala, takže působila jednoduše a nebyla uplá.

Druhé šaty byly taky krásné. Mohlo by se zdát, že jsou černé, ale pravda byla jiná. Jejich barva je tmavá modrá, jako barva nejtemnější noci. Mají výstřih do V a sukně je rovná.

Třetí šaty byly červené, se sukní ve stejném tvaru jako první šaty. Vypadají takové letní. Nemají rukávy, jenom ramínka a okolo pasu je zlatě nabarvený kovový pásek.

Poslední se mi zamlouvaly snad nejvíce. Byly to černé šaty s dlouhým rukávem, který končil těsně před zápěstím. Krk mi zakrývá rolák, který jej hezky obepíná. Ramena mi ale zůstávají holá, protože je na obou vystřižená díra. Odshora až k pasu byly šaty uplé, jenom sukně se dolů trochu roztahovala.

Nakonec jsem se rozhodla pro ony černé šaty, ke kterým jsem si vzala zlatý náhrdelník s červenými kameny a červené náušnice - malé, docela nenápadné pecky s kamenem z náhrdelníku. K tomu jsem si vzala náramek podobný náhrdelníku a černé podpatky. Podpatky zrovna moc nemusím, nejradši bych si vzala černé tenisky, ale ty si na galavečer neodvážím vzít.

Prozatím jsem si ale ty bolavé, elegantní, drasticky formální boty sundala a opatrně a hlavně potichu jsem odemkla, následně otevřela dveře svého prozatimního pokoje a vykoukla ven. Dveře do koupelny byly otevřené a Marcuse jsem nikde neviděla, což znamenalo dvě věci - Marcus je ve svém pokoji, a taky to, že koupelna je volná.

Bleskově jsem přeběhla do ony místnosti s velkým zrcadlem a začala se upravovat.

Po asi hodině česání, motání mých vlasů a všech dalších útrap se mi povedlo konečně smotat si na hlavě vysoký drdol, který působil elegantně a upraveně. Potom jsem se také nalíčila, ale jenom trochu - světlá nevýrazná rtěnka a řasenka s trochou make-upu a světlými stíny mi bohatě stačily už ze dvou důvodů: zaprvé, make-up moc nemusím a zadruhé, protože stejně nechci být zmalovaná jako Sofie. Pardon, jako obraz.

Vylezla jsem z koupelny a došla jsem k menší kuchyňce. Otevřela jsem malou ledničku a vzala si ještě menší třetinovou pet lahev balené vody. Na pultíku byla sklenice plná brček, takže jsem si jedno vzala a opatrně, abych si nesmyla rtěnku jsem se napila.

Už když jsem otevírala tu lednici, slyšela jsem jak se Marcus zavřel v koupelně.

Když jsem dopila, odložila jsem flašku a sedla si do křesla. Chvíli jsem si jen tak bubnovala rukama do křesla, dokud jsem znovu neuslyšela dveře od koupelny.

„Už můžeme jít?" ozvalo se a já se zvedla z křesla. S rychlým „Jo" jsem doběhla do svého pokoje, kde jsem si vzala hořčicově žlutou malou kabelku, hořčicové sako, které nejde zapnout a do ruky jsem si vzala boty. Do kabelky jsem si hodila klíče, peněženku a mobil a vyšla jsem z pokoje.

Začala jsem si nandavat boty, když jsem si před sebou všimla toho stínu. Pohlédla jsem nad sebe, kde stál Marcus v celé své kráse. Z toho jak byl oblečený, mi spadla brada. Na sobě měl tmavě modrou košili, která krásně obepínala jeho vypracované tělo. K tomu měl šedé kalhoty a stejnobarevné šedé sako. Neměl žádnou kravatu ani motýlka, namísto toho měl jeden knoflíček rozepnutý, což perfektně ukazovalo jeho styl - ležérní, ale zároveň elegantní a ač jsem si to nechtěla přiznat trochu sexy.

Vlasy měl upravené, patku měl přehozenou na jednu stranu. Taky jsem si všimla kožených pánských bot, které měl pěkně naleštěné.

Marcus

„Jo." zaslechl jsem a tak jsem si vzal mobil a peněženku do kapsy, pak jsem si oblékl sako. Z dveří svého pokoje najednou vyšla Isabela. Vypadala nádherně, opravdu nádherně. Díky vyčesaným vlasům jsem jí viděl do krásných modrých očí, ve kterých jsem se skoro utápěl. Co to zase melu, normální modré oči.

Krásné modré oči.

Ne, jsou úplně normální a já se jenom přeřekl.

Ale v mozku se přeřeknout nemůžeš, to nevíš?

No jo, zase ze mě dělej blbce, poradil jsem svému podvědomí.

Is si mezitím obula boty a já se otočil ke dveřím. Odemkl jsem a otevřel na chodbu. Pokynul jsem Issy aby šla a ona se na mě obdivně pousmála.

„Páni." vydechla.

„Jsi upravený, oblečený a chováš se nějak slušně, že by se z tebe stával člověk?" ignoroval jsem její poznámku a popohnal ji ke dveřím.

„Taky vypadáš nějak jinak. Poprvé vidím tebe a ne jenom tvoje vlasy." neodpustil jsem si jí to oplatit.

„Třeba ti pomohlo, že jsem tě polila. Sice to očividně zas tolik nefunguje na mozek, ale..." nechala tuhle větu vyznít do prázdna, přičemž na jejích rtech se objevil andělský úsměv, kvůli kterému jsem se na ni snad ani nemohl rozzlobit.

„Tys mě ale přece polít nemohla." řekl jsem, když jsem jí klíč od pokoje podával, aby si ho vzala do tašky. Nechápavě se na mě podívala a já si při chůzi zastrčil ruce do kapes. „Už jsem přece dávno zakopanej a ducha polít nejde." mrkl jsem na ni a když jsem viděl jak už schází po schodech, jsem jí utekl k výtahu.

„Jedna nula pro mě." řekl jsem docela nahlas, i když si nejsem jistý, jestli mě mohla slyšet.

🍀Hej hola, hola hej, kapitáne!🍀

Už jsem definitivně zešílela, ale jdu psát další kapitolu, takže se nebojte.

Tohle byla taková nudnější kapitola, ale nějak se dál dostat a propracovat  musím.

Jinak, všem, kteří slaví Valentýna (hlavně lidem ve vztahu) přeju krásný Valentýn a singles (včetně mě) utíkejte před tou lavinou srdíček a růžové dokud je čas! 😂😂 (samozřejmě jen vtip, Valentýn je určitě krásný svátek a je jen na vás jestli ho slavíte, nebo ne.)

Takže pro vás mám otázku:
Jestli slavíte tenhle svátek a pokud ano, tak co pro vás znamená, pokud ne tak proč a jaký svátek máte nejraději z roku?

Napište mi to prosím do komentářů.

Případná hvězdička by potěšila ❤️☺️.

So

🍀_I_love_you_guys_🍀

And

Hope, ya like it ❤️🌹