_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 44 🍀

Isabela

Víkend už se pomalu ale jistě blížil, včera i dnes jsem už byla ve škole. No, když jsem přišla domů, mezi dveřmi jsem narazila na Sofii. Nechápu jak tam může vždy být tak brzo. To snad ani nechodí do školy?

Naštěstí zrovna odcházela. Očividně ze mě měla osypky, stejně jako já z ní.

V kuchyni stál Marcus, na paži si přidržoval papírový kapesník. Skrz něj mu prosakovala kapka krve. Ihned jsem ho pozdravila, což mi opětoval, a rozhlédla se po místnosti. V televizi zrovna končil nějaký horor. Jen jsem zpozorovala děsivou konečnou scénku a rychle odvrátila pohled.

Radši jsem se začala zajímat o blonďáka.

„Co se ti stalo? Sofie tě poškrábala, protože ses k ní choval jako 'ke kusu hadru'?" prsty jsem naznačila uvozovky a zašklebila se. Mac naklonil hlavu na stranu.

„No, tak nějak." odpověděl a já vykulila oči.

„Teda," zasmál se. „Koukali jsme na horor. A Sofie se údajně bála."

Vzal si další papírový kapesník a setřel si z ramene růžovou paštiku. Až po chvíli jsem to rozpoznala - byla to Sofiina rtěnka. Gunnarsen se na onu hmotu zatvářil s výraznou nechutí.

„Koukneme na nějaký film?" zeptal se s nadějí v hlase. Přikývla jsem. „Ok, ale jdu se převléct."

Vyběhla jsem chodbou a schody zdolala snad po dvou. Převlékla jsem se do legín a volného trika a vrátila se dolů. Posadila jsem se vedle Maca na gauč a ten se spokojeně usmál. Nechápala jsem, co mu je, ale nevšímala jsem si toho.

„Tak co pustíme?" zeptala jsem se. Marcus pohotově odpověděl. „Třeba horor?"

Zakroutila jsem hlavou. „Ne."

„A proč ne?"

„Protože ne." vydechla jsem.

„Ale jo." založil si ruce na prsou.

„Ne! Na horor s tebou koukat nebudu!" protestovala jsem.

Marcus se ušlíbl. „Proč? Bojíš se?"

„Víš moc dobře, že já nejsem ten typ holky, co se bojí." pronesla jsem statečně.

„Spíš ten strach nedáváš moc najevo." zkonstatoval a já se zamračila. Měl a má mě přečtenou. Dokonale přečtenou. A to se mi nelíbilo.

„A nějaký střílečky? Akční filmy?" navrhl nakonec.

„Dobře."

„Takže hororů se bojíš, ale střílečky ti nevadí?" přikývla jsem. Marcus si mě změřil nechápavým pohledem. Takhle - ne, že by se mi ty nechutné filmy plné krve nějak extra líbily, ale dalo se to lépe vydržet než horor.

Do místnosti přišel Martinus. Ani jsem nevěděla, že je doma.

„Ahoj." pozdravil nás a my s Macem sborově odvětili.

„Ty jsi tu celou dobu?" zeptala jsem se. Tahle věta mi něco připomínala, ale nemohla jsem si vzpomenout, co.

„Jo. Akorát, když Sofie přišla, nařídila mi, ať sem nelezu, že se budete chtít koukat sami." v místnosti nebyl člověk, kterému by se nyní přes obličej nemihla zhnusená grimasa.

„A co děláte teď?" zeptal se nazpět. Než Marcus stačil něco odpovědět, zvedla jsem prst abych ho umlčela a rychle vyhrkla: „V žádném případě nejdeme koukat na horory."

V tu chvíli se rozezněl zvonek a my tři si vyměnili překvapené pohledy.

„Tady je dneska nějak živo. To tu máme navštěvovací hodiny?" pozasmála jsem se a šla se podívat, kdo to je.