_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 54 🍀

Isabela

„Me and Mrs. Jones?" vydechla jsem překvapeně, jakmile blonďák dozpíval. Slyšela jsem ho už když jsem šla dolů, do kuchyně. Ten po ránu lehce chraplavý, ale přesto pořád krásný hlas nešlo přeslechnout. Jen škoda, že jsem to neslyšela úplně od začátku.

Tmavooký blonďák se na mě otočil s překvapením ve tváři.

„Ty tu píseň znáš?" pozvedl obočí, až se mu oči vyvalily.

„Hm," mírně jsem přikývla. „Spíš se divím, že jí znáš ty."

Vážně, bylo to podivné. Kdo by čekal, že kluk jako Marcus bude znát píseň, kterou poprvé zpíval Billy Paul už někdy v sedmdesátých letech minulého století? Ale podle toho, jakým stylem píseň zpíval, to znělo na cover k verzi od Michaela Bublého z roku dva tisíce sedm.

Mac lehce naklonil hlavu nalevo. „No, chápu, že je to u mě docela neobvyklý, znát nějakou takovou písničku, ale vlastně jsem jí slyšel už dávno. Myslím, že u babičky v rádiu." trochu stydlivě se usmál. „Já vím, je to stará písnička, ale mně se nějakým způsobem líbí." přiznal. Bylo zvláštní jak moc jsem mu v tomhle rozuměla. Píseň 'Me and Mrs. Jones' se mi kdysi taky nějakým způsobem dostala pod kůži, ač tenhle styl hudby není mým šálkem kávy.

„Chápu tě." pousmála jsem se. „A pro koho jsi to natáčel?"

Ano, byla jsem zvědavá. Trochu... Fajn, hodně. Zvědavějšího člověka než jsem já jsem v životě nepotkala. Proto jsem chtěla tak moc vědět, proč tu Marcus v tak brzkou ranní hodinu natáčí svůj zpěv. A-a byl celou dobu bez trička? Ale vlastně jsem pravdu napůl ani nechtěla slyšet. Co když to chce poslat nějaké holce?

Blonďák se mezitím trochu smutně usmál, hledíc na podlahu.

„No, chtěl jsem to někomu poslat." nervózně se poškrábal na zátylku a pohledem kmitl na mě, následně zpět na podlahu. „Doufal jsem, že to bude první věc, kterou uvidí, až se vzbudí."

Usmála jsem se, ač mě to trochu zabolelo. No stejně to, co chtěl Marcus udělat bylo romantické gesto.

„To je moc hezké."

Blonďák se na mě znovu usmál. Ale bylo vidět, že ho něco trápí. V očích se mu odrážela bolest. Má výhoda byla, že po přesvědčivém, lehce ustaraném pohledu začal mluvit.

„Ale nevím, jestli má cenu jí to poslat."

Takže byla má domněnka pravdivá. Marcus chtěl poslat píseň nějaké dívce. Tak krásně mi mé ráno začalo a jak bolestivě pokračovalo.

Notak, Isabelle! Musíš ho podpořit! Jsi jeho kamarádka. Jen kamarádka....

Sakra, co se to se mnou děje?!

„Proč? Vždyť nevíš, jestli už je vzhůru." povzbudivě jsem se usmála a natáhla k němu ruku, která sama automaticky chtěla vyletět Macovi na rameno, no následně jsem ji zase stáhla.

„Právě že vím..." zamumlal nešťastně, za což ode mě schytal káravý pohled.

„No tak, pošli jí to. Potěší jí to i tak."

Marcus trochu nedůvěřivě pokrčil rameny a začal něco ťukat do displeje mobilu. Následně se trochu přihloupě usmál a zůstal na mě hledět.

Co se to jen dnešní ráno děje? Marcus bez trička natáčející svůj zpěv se na mě přihloupě usmívá, což se mi ale samozřejmě líbí, já žárlím na holku, pro kterou ono video natáčel,...