_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 7 🍀

Isabela

Seděla jsem v místní kavárně s holkama, podobně jako většinu víkendů ráno. Dneska chceme být spolu. Ráno kafe a odpoledne pojedeme s kluky do Mosjøenu asi do kina.

Kaya zrovna pila svoje cappuccino, když v tom ho skoro vyprskla.

„Koukejte na tu holku!" ukázala na nějakou dívku, která se už před nějakou tou chvilkou posadila ke stolu, trochu dál od nás.

„Koukejte na její make-up! Já nechci nikoho urážet, ale ona vypadá trochu jako... Kur-, no vy víte co!" všechny jsme si tu holku začaly prohlížet. Připadala jsem si jak největší drbna se svou bandou drben, ale opravdu vypadala podle Kayiných slov: měla delší černé, rovné vlasy. Světlé, hnědo zelené oči, zvýrazněné stejně jako celý obličej vrstvou make-upu a kromě řasenky a výrazných stínů i tučnými linkami. pod černou koženou bundou mela červený crop top s větším výstřihem a k tomu všemu černé roztrhané džíny. Vypadala vážně zvláštně. Rozhlížela se tam s docela nafoukaným a povýšeným výrazem ve tváři.

„Holky, ona ale vypadá podobně stará jako my." upozornila nás Riley.

„Sázím, že zhruba za pět, deset minut se tu objeví její kluk a ihned někam odejdou." zasmála se Lizzy. Ta holka vážně vypadala na šestnáct. Ale i Lizzy měla pravdu. Za chvilku se ve dveřích objevil blonďatý kluk s čokoládovýma očima, obličejem mně známým.

„Já to říkala." usrkla Lizzy svého cappuccina jako by nic. Bohužel si cestou ke stolu všiml mě. Podíval se na mě, ale když na něj promluvila ta jeho, ihned se otočil k ní a objal ji.

„No, tomu klukovi tu holku nezávidím."

„Kdo to je? Myslím, že jsem ho tu ještě nikdy neviděla." řekla Riley. Tak teď jsem se cítila vážně trapně. Nikoho jsme takhle nikdy nepomlouvaly, nechtěly jsme být takové. A teď se do toho musí připlést zrovna Gunnarsen! Občas proklínám moje až přehnaně těžké svědomí. Sotva udělám něco trochu horšího, žaludek mám jako na vodě, tváře mi lehce rudnou a na kůži mi vyskakuje husina. Vlastně to jsou podobné pocity, jako když jste nervózní. A mě nyní znervózňoval ten jeden objekt stojící na druhé straně místnosti. Mezitím, co si sundával bundu, se na mě dlouze podíval a to takovým způsobem, že si toho všimly i holky.

„Ty ho znáš?" Kaya si mě prohlédla svým podezíravým pohledem, jaký umí prostě jenom ona - vykulené oči do kterých pomalu naráží obočí, ze kterého je nyní jen jedno a lehce pootevřená, našpulená pusa.

„Ehm,... Jo, to je ten, co se se svým bratrem nastěhoval k nám do domu." odvrátila jsem od něj obličej a on se posadil tak, aby na náš stůl neviděl.

„Wow! Takže to je ten, co si o něm psala na messu? Vypadá docela v poho." vydrmolila Kaya rychle a trochu si ho prohlédla.

Zakroutila jsem hlavou. „Ne, je to pitomec. Oba jsou to totální dementi." protočila jsem panenky a svraštila obočí na důkaz, že to myslím smrtelně vážně.

***

Později, okolo jedenácté jsem šla domů, abych se připravila do Mosjøenu. V jednu pojedeme opravdu do kina na nějaký film.

Přešla jsem přes přechod a vyrazila k našemu domu. Prošla jsem brankou a vešla dovnitř.

Opět jsem uslyšela zvuk filmu a také smích. Hlasitý smích. Přesněji Marcusův a smích nějaké další osoby - holčičí. Původně to znělo jako hyení chechtání. Vešla jsem do obýváku a naskytl se mi pohled na něj a tu holku z kavárny, jak se tam spolu válí na gauči a smějí se nějaké scéně z filmu.

„Co tu chceš?!" vyjel na mě Marcus, sotva co mě uviděl.

„Hádej, schválně!" oplatila jsem mu jeho 'milé' přivítání. Okamžitě vyskočil z gauče a táhl se se mnou do chodby, kde zavřel dveře, aby nás ta holka neslyšela.

„Nemáš náhodou být s těma svýma kamarádkama a popíjet kafíčko?! A nechceš náhodou vypadnout?!" rozhodla jsem se ho ignorovat a zamračila se.

„Pokud vím, tohle je můj dům, né tvůj!"

„No, a?!"

„Nemusíš si sem tahat tu svojí-"

„Sofie je jen kámoška! A co ti je vůbec do toho, kurva?!" svraštil obočí. Umí něco jiného, než mluvit sprostě?!

„Kámoška," ironicky jsem se uchechtla.

„Zatím, teda." zašeptal. Rozesmála jsem se nad tím, co řekl. Kdoví proč mi to připadalo tak komické. I když mi ho bylo napůl líto. Pokud nemá na nikoho jiného než tuhle levnou děvu... A představa tich dvou spolu... Komické.

„Macie [Meký] ? Všechno v poho?" ozvalo se z vedlejší místnosti.

„Jojo!" zakřičel na tu... Sofii? Myslím, že je to Sofie.

„A ty vypadni, nebo-"

„Co, chceš mě vydírat?!" v tu chvíli mě chytil za krk a napřáhl na mě ruku.

„Takže?" zasmál se triumfálně. Chtěla jsem se vyprostit, ale nešlo to. Nakonec jsem přikývla. „Dobře." Marcus mě ale nechtěl pustit, naopak stisk ještě zpevnil.

„P-pust mě, Macu! Já chci jít!" pustil mě a odešel pryč. To je... Neměla bych se vyjadřovat sprostě, ale on je zkrátka idiot! Nenávidím ho a to tu je jen chvíli. Co udělá příště? Ublíží mi nějak? Zanechala ta bouračka na něm takovéto psychologické následky?

Vyšla jsem nahoru, kde jsem spatřila Tinuse.

„Kam jdeš?" zeptala jsem se.

„Za nimi. Koukáme na film."

„On tě tam Marcus chce, jo?" zajímalo mě.

„Proč by ne? Sofie je jenom naše kamarádka." Martinus šlo věřit lépe. Pouze jsem přikývla a odešla do pokoje, kde jsem se zavřela.

Z pokoje jsem vyšla, zrovna, když odcházela Sofie. Opět jsem zase rychle zalezla.

Marcus

Sakra, co to se mnou před chvílí bylo? Jak jsem mohl Is takhle ohrozit. Vždyť mi nic neprovedla.

Posadil jsem se na gauč, kde se už usadil i Martinus a o něčem si se Sofií zapáleně povídali.

Znám Sofii už dlouho. Myslím, že od základky. Od té doby, co byla třídní královnou neuvěřitelně klesla. Ale já ji nechci soudit, taky nejsem svatoušek.

Znova jsem se zapřemýšlel nad Is. Položil jsem si ruku na krk a jemně jej stiskl. Muselo ji to bolet. Kdoví proč jsem prostě dostal vztek. A zrovna na ní. Ale stejně. Není jí nic do mých vztahů!

🍀 Ahojky! 🍀

Tákže... Zase taková kapitolka o ničem, no 😅. Já fakticky nevím, jak to dělám! Ale v té příští... No, těšte se. A jaké bylo vysvědčení? Já samý jedničky, no. To víte - zš.
A moc se omlouvám, že teď dlouho nic nevyšlo. 😅

🍀_I_live_you_guys_🍀