_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 31 🍀

Marcus

V tu chvíli mi něco říkalo, jak je krásná. Když se směje, mračí, spí... Napadlo mě na to vše jen jedno vystihujicí slovo - dokonalá.

Ani jsem nevěděl jak, no teď se naše pozice změnily a ona byla ta, co se zády tiskla na svou sedačku a já byl naproti ní.

Trochu jsem se k ní přiblížil a ona se ještě více natiskla na sedačku. Sám pro sebe jsem se musel uchechtnout.

Zastrčil jsem jí pramen vlasů za ucho a ona se k mé ruce nepatrně přitulila. Byl jsem jako v transu, když jsem si ji za tvář přitáhl k sobě.

A teď už jsme se jenom jeden druhému dívali do očí, obličeji nesmírně blízko.

Isabela

Cítila jsem se jako zhypnotisovaná. Motýlci v mém břiše pořádali letecký den a mě to nesnesitelně šimralo. Jeden z důvodů mého lehkého hihňání také byl Marcusův pronikavý pohled, který mě nutil se smát.

Ale nic z toho mě nezajímalo. Jediné, co mě doopravdy zajímalo byly Marcusovy oči s barvou kakaa, od nichž jsem se nemohla odtrhnout. Taky mi jeho obrovská kukadla připomínala dětství - šťastné a bezstarostné stejně jako občas bývá tento mladý muž. V očích mu zářily miliony hvězd, jenž nešlo spočítat. Některé totiž mizely a místo nich se objevovaly jiné - zářivější.

Najednou se na mě ty oči nedívaly a mě přepadl chlad. Mráz se ale vytratil hned po tom, co jeho pohled zamířil na mé rty.

Trošku jsem zrudla, ale zopakovala jsem jeho pohled a podívala se na jeho rty. Byly malé, světlé a se srdovitým tvarem úplně dokonalé.

Když jsme se pak na sebe podívali znovu, nějak se nám podařilo se k sobě přiblížit ještě víc, až se naše malé nosy o sebe téměř otřely.

Všechen můj rozum i racionalita se pozastavily již před chvílí, ale já teď byla ještě více jako smyslu zbavená.

Už jsem cítila jeho rty na svých, když najednou se ozvalo bouchnutí dveří a do auta nasedl Tinus.

S Marcusem jsme se od sebe rychle odtáhli a já se konečně probrala z transu.

Ani jsem teď nevěděla, proč mě zničehonic popadla taková lítost. Ne, že by mi vadilo, že nás Martinus přerušil, spíš jsem byla ráda, že díky němu jsem si připomněla realitu.

Marcus se mi nelíbí, tak proč bych se s ním měla líbat. Ano, vyspala jsem se s ním, ale tím to končí. Byla to jen jedna noc a já věděla, že k němu nic necítím. Tedy, dřív jsem si tím byla jistá.

Navíc i kdybych k němu něco cítila, nic by se nezměnilo. Nemohu k němu něco začít cítit. Ne.

Ale Tinusův vpád mě vlastně uvědomil, jak si se mnou Marcus hraje. Nechci být jeho hračkou, proto se do něj nechci zamilovat.

Při představě, jak jsme k sobě měli blízko se mi rozbrněla pokožka... Musím si držet odstup!

***

Zbytek cesty se tak nějak nic nedělo. Už jsem nespala a taky jsem nebyla blízko Marcuse. Věnovala jsem pozornost oknu, ve kterém se občas odrážel Marcusův pohled. Vždy jsem se na chvíli odvrátila. Taky jsem si povídala s Martinusem, který už nespal.

***

„Já ho zabiju! Ten ať se jenom opováží sem přijít, to ho opravdu přerazím." soptila Liz a přecházela ze strany na stranu.

Bylo odpoledne a já byla po příjezdu domů domluvená jít ven s přáteli. Dál od Marcuse.

„Co se stalo?" zeptala jsem se směrem ke Kaye, která se trochu ušklíbla, ale nic neřekla. Místo toho se mě zeptala: „Jaká byla soutěž?"