_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 68 🍀

Marcus

„Tak, co budeme dnes dělat?" zeptala se Is, jakmile jsme dorazili domů. Chtěl jsem odpovědět, že nevím, ale v tu chvíli se ozvalo: „Bro, půjčím si tvoje tričko, okay?"

Martinus se ani neobtěžoval za mnou dojít, zřejmě někam dost chvátal. Stejně jako každé odpoledne.

„Odkdy se na takový věci ptáš?" zasmál jsem se a podíval se na Issy, ke které jsem prohodil: „Zajímalo by mě, kam zas jde."

Lehce pohodila hlavou směrem k verandě, a mě ihned došlo, co má na mysli. Přikývl jsem, načež už jsme oba stáli u hlavních dveří.

Martinus seběhl schody a zmateně se na nás podíval. „Co je? Děje se něco?" ptal se, nazouvaje si boty. „Rád bych šel."

„Kam to furt chodíš?" vzala si slovo brunetka a já jen přitakal.

Tváře mého bratra zrůžověly, načež se zamračil. „Chvátám, nemám na tyhle kraviny čas."

„Nás by jenom zajímalo, co se s tebou děje? Mizíš jak pára nad hrncem a sdílnej jsi jak rybka v akváriu."

„Opravdu skvěle přirovnáváš, ale nevidim důvod, proč vám hlásit každý můj pohyb. Mimoto, vy dva mi taky asi neříkáte vždycky všechno." sjel nás oba zkoumavým pohledem.

Viděl jsem, jak Issyiny tváře nabraly odstín červené a musel se sám pro sebe usmát. Bylo to roztomilé. Tak roztomilé, že jsem si ani nevšiml, že mě Martinus odstrčil ode dveří.

„A navíc, stejně jdu jenom na doučování s Ri-... kamarádk-... S kamarádem." prohodil, načež za sebou zavřel dveře.

„Tohle bylo divné." konstatovala Issy.

Byl jsem vážně docela naštvaný, zklamaný, i smutný. Nikdy jsme s Tinusem mezi sebou neměli tajnosti. A teď?

Na mé ruce se objevila cizí, která mě nějakým způsobem uklidňovala. Byla jemná a o dost menší, než ta moje. Vysílala příjemné elektrické výbojky.

„Chápu, jak se cítíš. Ne úplně, protože jsem si to nezažila, ale vím cos mi říkal." pousmála se na mě, a já její ruku stiskl. Vtáhl jsem si ji do objetí a zatímco jednou ruku jsem jí stále tiskl tu její, druhou jsem jí obmotal okolo pasu. Is mi jednu ruku hodila okolo krku, načež jsme se začali nepatrně pohybovat. Udělali jsme pár kroků dopředu i dozadu, když ke mně Issy zvedla pohled.

Mořská modrá se setkala s čokoládově hnědou a my oba se na sebe pozasmáli.

„Stoupni si na moje nohy." ani nevím proč, ale mluvil jsem tiše. Vypadalo to, že Is začne odporovat, ale to už jsem ji s lehkostí zvedal.

Nejsem asi úplně dobrý tanečník, nikdy jsem netančil. Ale teď mi šly některé obyčejné kroky docela lehce. Hnedovláska si opřela čelo o moje rameno. A tak jsme se tam tak pohupovali do rytmu hudby, která vlastně vůbec nehrála. Jako bychom měli naši vlastní melodii, která hrála v obou srdcích.

Dotančili jsme až k lince, kam jsem Is s lehkostí vysadil. Ona se mě stále držela, stejně jako já jí. Dokonce okolo mě obtočila nohy. Já sklonil hlavu k jejímu krku a nos si zabořil do prohlubně mezi krkem a ramenem. Občas jsem jí lehce foukl na krček, a následně se bavil tím, jak se otřásla a naskočila jí husí kůže.

Issy trhaně vydechla, když už jsem to udělal asi po páté. Zvedl jsem hlavu, abych se jí mohl podívat do obličeje.

„M-Macu,"

„Shh." palcem jsem jí přejel přes rty, čímž jsem ji umlčel. Užuž jsem chtěl svůj prst nahradit rty a konečně ji políbit, když se domem rozezněl zvonek. Člověk, co právě přišel, je u mě mrtvý muž, pomyslel jsem si naštvaně.