_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 6 🍀

Isabela

V sedm ráno mě probudil budík. Zase do školy! Chtěla jsem ten budík na mobilu vypnout, ale pak jsem zjistila, že není na mém nočním stolku. Sakra, kde je?! Vylezla jsem z postele a začala jsem hledat podle zvuku. Pak jsem uviděla světlo, vycházející z kapsy mojí mikiny. Přímo jsem se tam rozběhla, vytočená tím otravným zvukem a telefon jsem vytáhla a vypla.

„Ehh!" zavrčela jsem. Byla jsem opravdu ještě dost unavená, ale na spaní teď nemám čas. A jestli se ptáte, proč jsem tak unavená, odpověď je jiná, než jindy: Mac a Tinus křičeli ze spaní, kvůli nějaké noční můře. Mamka mi povídala, že psycholog říkal, že to prý může nastat i když oba vědí, že se nikomu nakonec téměř nic nestalo a nikdo není ve smrtelném ohrožení života. Zkrátka křičeli něco ve stylu: „Tati, strom!" anebo: „Né! To né! Nesmíš umřít!" a tak. Prý měli i slabou horečku. Bylo mi jich líto, ale pořád jsem trvala na tom, že si je rodiče neměli brát do péče.

Oblékla jsem si modré džíny, bílé crop top tílko s třásněmi a svou novou černou mikinu.

Když jsem přišla do kuchyně (která je mimochodem spojená s obývákem), v lednici na mě čekal jogurt. Rychle jsem ho snědla, vyčistila si zuby, učesala se a nalíčila. V tu chvíli, když jsem už všechno měla hotové, do obýváku přišli Mac a Tinus.

„Vy se nechystáte do školy?" zeptala jsem se. Marcus blaženě zakroutil hlavou, přičemž ospale zavřel oči.

„Prej až někdy příští týden, nebo taky měsíc." vysvětlil Martinus a dali si se svým dvojčetem placáka.

„Ale vzbudil nás budík." Marcus se na mě trochu zamračil a pak se podíval na můj mobil, který jsem právě držela v ruce.

„Smůla. Jo, rodiče přijedou domu asi až v pět, tak se tady zatím nepodělejte strachy." popíchla jsem je a mírně se úšklíbla.

Pak už jsem pospíchala na autobus.

***

Když jsem se vrátila domů, z obýváku byl slyšet nějaký film a hlasitý smích. Vlezla jsem dovnitř a spatřila ty dva kretény, jak se zrovna smějí tomu, že Marcusovi se vysypal popcorn a byl teď všude na gauči. Martinus do toho málem vysypal i chipsy.

„To si děláte srandu!" řekla jsem naštvaně.

„Podáš nám kolu?" ušklíbl se Mac a Martinus chytil záchvat smíchu. Jo, neříkám, že to nebylo vtipný, ale jak se tam váleli v těch chipsech a popcornu, na gauči, který jsem nedávno čistila, mě to docela dost naštvalo. Došla jsem si pro petlahev se zbytkem koly, nalila si jí do skleničky a brčkem jsem jí vypila.

„No, mně do toho nic není, ale až se vrátí naši, budete mít pěknej průser." úšklíbla jsem se. Oba se na mě zaraženě podívali a ten svůj bordýlek naházeli zpátky do misek.

Odešla jsem se převlíct a když jsem se vrátila se sluchátky v uších, nic se tu moc nedělo. Furt to samé.

Pak mi někdo opatrně vytáhl jedno sluchátko.

„Nechceš s námi koukat na film?" zeptal se mě Tinus.

Chvíli jsem se na oba dva dívala trochu zmateně, ale pak jsem si vytáhla z ucha i druhé sluchátko a vypnula hudbu. V televizi právě začínali Transformers. Myslím film, ne tu pohádku. To mi nevadilo. Kluci mi pak dokonce řekli, ať si sednu mezi ně, protože Martinus si musel zapojit mobil do nabíječky a zásuvka byla ve zdi u kraje gauče.

Marcus si zkoušel hodit popcorn do pusy z výšky. Pak to zkoušel i Martinus. Já na ně jen zírala s přáním, aby je nenapadlo, abych to taky udělala.

„Zkus to taky!" pobídl mě Mac.

Zakroutila jsem hlavou. „Ne, já to nedám."

„Dáš." podíval se na mě přesvědčivě a podal mi kousek popcornu. Neochotně jsem si jej vzala a vyhodila do vzduchu. Párkrát jsem to už zkoušela. Popcorn mi padal přímo k puse. Chytila jsem ho a snědla. Pak jsem se už trochu sebejistěji pousmála a kluci mi zatleskali.

Potom někdo Tinusovi volal a tak odešel někam pryč.

„To bude asi trenér." vysvětlil Marcus a do rukou si vzal mobil, který mu už nějakou dobu vibroval, nejspíš kvůli zprávám. Mně ale taky vibroval mobil. Bylo tam asi pět esemesek od Kayi:

Kaya 🍍🦄: Čuuus

Kaya 🍍🦄: Platí to zejtra?

Kaya 🍍🦄: Víš ne to nakupování 🤑

Kaya:🍍🦄: Heeeej

Rychle jsem jí odepsala a zase položila mobil.

***

Bylo asi půl dvanácté, nebo tak nějak. Rodiče se večer vrátili z práce a vše byla pohoda. Teď už jsem skoro spala, ale najednou mi někdo zaklepal na dveře.

„No?" vešel tam Tinus, trochu vyvedený z míry. „Ehm, Belle? Jsi vzhůru?"

„Jo, jsem." přikývla jsem a posadila se.

„Můžeš mi prosím pomoct?" nad tou otázkou jsem se trochu podivila, ale šla jsem za ním. Odvedl mě do Marcusova pokoje.

„Macovi je blbě." řekl.

„Ehm, já mu pomůžu, ale nechci aby se rodiče vzbudili. Běž taky spát." nařídila jsem mu a Martinus odešel pryč.

„Macu, vstávej. Budeš zvracet?" zeptala jsem se ho. Marcus zakroutil hlavou.

„Blbě se mi tu dýchá. Můžu jít ven?"

„Ok, půjdu s tebou." Marcus se zvedl a já ho vyvedla ven, na zahradu. Posadili jsme se do pergoly (to je takový ten venkovní přístřešek).

Čekala jsem, co Marcus udělá. Prvně se díval na hvězdy a pak ze stolku vzal cigarety.

„Čí to je?" zajímalo ho.

„Souseda. Asi to tu nechal." myslela jsem, že tu krabičku položí, ale on z ní vytáhl jednu cigaretu a ze stolu si vzal zapalovač, kterým tyčinku zapálil a krabičku se zapalovačem zase položil.

„Kouříš?" zeptala jsem se.

„Slyšel jsem, že to uklidňuje." dal si to do pusy a natáhl. Hned na to se rozkašlal.

„A nepleteš si to s marihuanou?!" pozvedla jsem obočí. Marcus zakroutil hlavou.

„A to ti řekl kdo?! Navíc kouření ubližuje." nesouhlasila jsem.

„Neříkám, že kouřím. Zkouším to." opravil mě.

„Navíc to dost potřebuju." ironicky jsem se zasmála a on na mě upřel svůj pronikavý a zároveň přesvědčivý pohled.

„Vážně, prej to pomůže." „Ha! Ha! Ha!" pronesla jsem sarkasticky. Zamračil se a udělal naštvané psí oči.

„Nebuď na mě zlá." kdoví proč při tom vypadal strašně roztomile. Nejspíš jsem se na něj dívala moc dlouho, protože se na mě trochu usmál a zase zkoušel potáhnout z cigarety. Sakra. Proč já mu s tím vlastně pomáhám?! Kdyby nebylo mě, vlastně by teď tady nekouřil. A teď místo toho, abych ho donutila vrátit se do domu, si tu s ním povídám.

„Sem by jsme spolu měli chodit častěji." trochu jsme se u toho oba zarazili. Vážně to znělo divně. A docela dost. Sebrala jsem mu tu cigaretu a smáčkla ji v popelníku.

„Měl bys jít spát, jinak tady z tebe zešílím."

Šibalsky se usmál a udělal šílený pohled. Tomu jsem se už zasmála a on si tu cigaretu, která byla v popelníku zase vzal do pusy...

🍀Ahojky! 🍀

Tak dnes takový delší, no 😅. Já vím, zase nuda.
Ale opravdu, já se k těm zápletkám určitě nějak prohrabu a dopracuju. Slibuju! ❤️
Jinak, přeji hezké vysvědčení!

🍀_I_love_you_guys_🍀