_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 40 🍀

Isabela

Cítila jsem se příjemně. Obyčejně jsem si probuzení neužívala, přímo naopak, ale tentokrát, když mi na kůži dopadalo pár slunečních paprsků a hřály mne dvě silné teplé paže, musela jsem se pousmát.

Počkat... Dvě paže? Slunce na mě nesvítilo, dopadal na mě stín. Ale někdo mě hřál. Pootevřenýma očima jsem začala zkoumat dění okolo mě.

Byla jsem schoulená v klubíčku, v Marcusově náruči. Když jsem skenovala jeho obličej, abych se ujistila, že je to opravdu on, se usmál. Nevěděla jsem, jestli ze spaní, či byl vzhůru. Následné otevření očí mi ale prozradilo pravdu.

Zvedl ruku a pohladil mě po líčku. Následně si mě znova přitáhl k sobě a zavřel oči. Já udělala to samé. O chvíli později jsem usnula.

Ranní probuzení číslo dva, a nejspíše už definitivní probuzení nebylo tak špatné. Promnula jsem si oči a otevřela je. No, nastejno se otevřely i dvě tmavé oči naproti mě.

Leknutím jsem se odtáhla, osoba naproti mě udělala ten samý pohyb.

„C-co tady dělám?" zeptala jsem se.

„To tak vědět." zamumlal Mac. Chtěla jsem se posadit, no když jsem zjistila, že na mě není ani jediný kousek oblečení, rychle jsem se zabalila do peřiny.

„My jsme tu včera večer spolu pili..." začal Marcus.

„N-no něco takového si pamatuju." přikývla jsem a následně se zeptala. „A pak?"

Marcus mě sjel pohledem a pak se rozhlédl po pokoji. Potom se podíval pod peřinu. „No, myslím, že tohle mluví za vše."

Teď už jsem s peřinou obmotanou okolo těla vyletěla do sedu. Následně jsem se musela chytit za hlavu.

„Tak už víš, jaký je to pocit?" Mac se uchechtl.

„Ty se mi ještě směješ?" protočila jsem očima.

„Jo." Marcus přikývl a já se zamračila. „Cože?!" blonďák znova přikývl.

S hraným hněvem jsem po něm hodila polštář. Marcus to schytal do obličeje a ihned ho po mě hodil nazpět. Já jsem mu ránu ihned vrátila.

Takhle jsme po sobě chvíli házeli polštáře.

„Hej, Gunnarsene!" zakřičela jsem.
Hodila jsem po Macovi polštář, který bleskově chytil.

Najednou se ke mě po mé ráně Marcus přiblížil. Povalil mě pod sebe a zapřel se nade mnou. Na rukou mu naběhly žíly. Nemohla jsem si nevšimnout svalů a odhalené vypracované hrudi s pár jizvami.

„Copak je, Førsteová?" zeptal se se zákeřným úšklebkem. Oči mu potemněly, následně v nich zajiskřilo.

„Neděle, blondýno." zašklebila jsem se. Bylo to zábavné. Oba jsme se chovali jako malé děti, ale bylo to příjemné. Po dlouhé době jsem se cítila šťastná, uvolněná.

„Copak, nelíbí se ti moje vlásky?" prvně zahrál uraženou grimasu, následně se zašklebil. Víc se ke mě naklonil a své rozcuchané vlasy nechal dopadnout na můj obličej. Trochu zatřepal hlavou, aby se mu vlasy pohybovaly. Tím mě polechtal a já se musela zasmát.

„Líbí. A jak moc." zvedla jsem ruku a pocuchala mu vlasy. Prsty jsem mu je pročísla, chvíli podržela vzadu a nakonec mu je hodila dopředu, do obličeje. Celou dobu si mě prohlížel a usmíval se na mě jako sluníčko. Pak jsem mu ruku položila na jedno ze širokých silných ramen, které příjemně hřálo. Marcus si onou rukou přidržel vlasy dozadu tak, aby mu nepadaly do obličeje a naklonil se ještě blíž.