_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 10 🍀

Isabela

Na krk mě zezadu hřálo sluníčko. Už jsem se asi tak před půl minutou probudila, ale nechtělo se mi otevřít oči. Jen tak jsem se usmívala ze "spánku" a užívala si tu pohodu...

Dokud mi něco nedošlo....

Otevřela jsem oči a spatřila naproti mě trochu usmívajícího se Marcuse. Ano, ležela jsem na... Na jeho posteli! Jak jsem se sem dostala?!

„C-co tu dělám?!" jenom se pousmál.

„Ve spánku se usmíváš, víš to?" cítila jsem jak pomaloučku začínám rudnout. V jeho čokoládových očích pohrávalo strašně moc hvězdiček.

„Jak jsem se sem dostala, Macu?!" zeptala jsem se znovu. Zřejmě si oddechl, že si nic nepamatuji.

„No,.." na tváři se mu objevil rošťácký úšklebek a v očích mu ještě více zajiskřilo.

„Asi okolo páté ráno, jsem se vzbudil a šel jsem do koupelny a když jsem se vrátil, uviděl jsem tu tebe, která jsi se o mě v noci postarala a pomohla mi, a tak jsem tě položil na mojí postel." zvedla jsem obočí, což ho asi vystrašilo a tak pokračoval.

„A byl jsem od tebe fakt dost daleko, opravdu. A nechtěl jsem, aby jsi spala na zemi." upřímně, spalo se mi tu vlastně docela i hezky, ale to jsem si nechtěla připustit. S pozvednutým obočím a zároveň zhrozeným výrazem jsem se posadila. Marcus vlastně vypadal docela zděšeně, stejně jako já. Posadil se a prohrábl si své mastné vlasy, přičemž se chytl za hlavu. Starostlivě jsem se na něj podívala. „Kocovina?" zasmála jsem se a on přikývl.

„Jak se mi můžeš smát?" vykulil na mě smutné psí oči.

„Ehm, vlastně ani nevím, možná, že kvůli tý párty? Furt jsem na tebe dost naštvaná, hele."

„Promiň, Issy." pokrčila jsem rameny. Už jsem si zvykla na to, jak se ke mně chová. Je mi to jedno. Na tváři se mu vykouzlil zvláštní pohled. Zaražený. „My jsme to tam všechno nechali!" při pomyšlení na ten bordel v obýváku a na to, že naši přijedou už dnes odpoledne mě totálně zaskočilo.

„Musíme to jít uklidit!" vyskočila jsem z postele a rozběhla se po schodech dolů. Bylo tu hodně pytlíků chipsů, dost různých skleniček a všude nějaké drobky. Vydala jsem se znovu nahoru, abych se převlíkla a účesala a tak. Marcus seděl nahoře na schodech a snažil se po nich sjet dolů. Při pohledu na mě se zvedl a tázavě se na mě podíval. „Musím se oblíct a pak to půjdeme uklidit." přikývl a vydal se po schodech do koupelny. Ještě pořád byl trochu mimo. Šla jsem se obléct do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a svalila se na postel. Ještě bych si zdřímla, pomyslela jsem si. Potom jsem si vzala kraťasové lacláče a k tomu volnější světle růžové tričko. Pak jsem se učesala a šla dolů.

V koupelně dole jsem si ještě vyčistila zuby a pak jsem začala poklízet.

„Počkej, my ti pomůžeme." řekl Marcus a za ním přišel i Martinus.

„Jak vám je?" oba jsem si prohlédla. Marcus vypadal po té sprše trošku líp, nejspíš mu to pomohlo a Martinusovi bylo nejspíš taky už dobře. Vypadal na tom lépe než jeho dvojče.

„V poho." usmál se Martinus a potom se na mě podíval upřímným a litujícím pohledem. „Ehm, a promiň. Za tu párty." usmála jsem se.

„A jak ta party vlastně začala? Koho to napadlo, sakra?!" oba se na sebe vystrašeně podívali a potom Marcus začal jejich "nekonečný příběh" : „No, přišla za námi zase Sofie, společně s asi třema lidma z naší party a Kay přinesl nějaké pití, že prý mají s Kiki výročí. Chvíli jsme si povídali a taky jsme si dali pár panáků a pak...." tázavě se podíval na Tinuse, který na něj hodil pohled jako "ty si to nepamatuješ?!?" a převzal pozici vypravěče.