_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 30 🍀

Isabela

V autě se rozezněl rock ihned, jakmile taťka zapl rádio. S mamkou se na sebe rozesmáli a ztišili to.

Já si dala sluchátka do mobilu a už už jsem chtěla hlavu položit na sedačku, když mě někdo jemně popostrčil.

„Co je?" zeptala jsem se.

„To je moje místo." bylo slyšet přes sluchátka.

„No to ne, tady vždycky sedím já." odporovala jsem. Marcus na mě hodil svůj upřený pohled. Těm čokoládkám jsem nemohla odolat.

Už jsem se chtěla odpoutat a přesednout si. Ale tentokrát jsem se nechtěla nechat porazit. Po chvilkovém souboji očními kontakty Marcus naštvaně usedl doprostřed a po vzoru mě a Martinuse si vzal sluchátka.

Vyjeli jsme, a tak jsem opřela hlavu o okénko a rozhodla se strávit cestu domů spánkem. Studené okýnko bylo ten nejlepší polštář, který jsem mohl mít a ihned jsem usnula.

Po nějaké době jsem se probudila klepající se zimou. V autě byla strašná zima. Vedle mě v klidu oddechoval Marcus. Nechápala jsem, jak může v takové zimě spát.

Když jsem se podívala z okénka a zjistila jsem, že stojíme u pumpy.

V autě jsme byli jenom my dva, Tinus někam zmizel, to samé moji rodiče.

Rukama jsem si objala tělo. Naskočila mi husí kůže.

Porozhlédla jsem se po něčem, čím bych se mohla přikrýt, ale nic tu nebylo. A ani to, že svítilo sluníčko mi nepomáhalo se ohřát.

Ani jsem si nevšimla, že se Marcus probudil, dokud trochu nezamručel a nenaklonil se tak, že mi jeho vlasy dopadly na rameno. Neodolala jsem a prohrábla mu je.

„Krásné ráno." zamumlal s úsměvem, aniž by otevřel oči.

„Krásné." odvětila jsem.

„Krásně se tu spí." nechal svou hlavu ztěžknout a odložil si ji na moje rameno. Já jsem hlavu opřela o tu jeho.

„Ale je tu z-zima." pousmála jsem se. Marcus zvedl hlavu a přehodil mi ruku přes ramena. Přitáhl si mě k sobě. Sama pro sebe jsem se usmála. „Lepší?"

„Mnohem."

Marcus přeze mě přehodil ještě svojí bundu, kterou měl pod hlavou.

„Nebude ti chybět polštář?" zeptala jsem se trochu rozespale a položila hlavu na jeho rameno. On svou hlavu odložil na mojí. Jeho vlasy mě lechtaly na tváři a na krku. Zahihňala jsem se.

„Mám lepší." tak nějak jsem poznala, že se usmál. Rukou mě pohladil po paži a já jsem se k němu více přivinula. Jeho dotek mi do těla vysílal hřejivé výbojky elektřiny. Zavřela jsem oči a ponořila se do říše snů...

                           ***

Ucítila jsem bolestivé zmáčknutí mojí ruky a prudké cuknutí něčeho vedle mě, pod mojí hlavou se vytvořila propast a já se probudila.

Pomalé otevírání očí a melodii písničky prořízl výkřik: „Zastav!" a já se probrala úplně.

Sundala jsem si sluchátko a pohlédla na Marcuse vedle mě, který zhluboka dýchal.

„Co se děje?" zeptal se taťka. Marcus vypadal, že se probudil teprve teď. Rozklepaně se rozhlížel.

„M-moc se omlouvám. Občas t-to v autě nezvládám a myslel jsem, že když usnu, prospím cestu. Ale zas-se ten sen..."