_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 32 🍀

Prosím, přečtěte si komentář autorky dole 👇.

Isabela

„Takže Sander se ti pořád líbí?" zeptala jsem se když jsme vcházely do mého pokoje.

„Ne. Vždyť víš, jak je to mezi mnou a ty-víš-kým." kývla jsem.

„Ale to neznamená, že mi ten pablb může ničit vztahy a ztrapňovat mě."

Uchechtla se. „A víš, co mi na to venku řekl?! Že Sander si mě nezaslouží a že by nás klidně polil znova." sedla si na mojí postel a já vedle ní. Liz se chytla za hlavu.

„Vážně, Ridley je můj nejlepší klučičí kamarád, ale někdy mě tak štve..." když popisovala svoje pocity, v hlavě jsem viděla Maca. Jako by to byly podobné pocity, které jsem k němu pociťovala.

„Třeba se mu taky líbíš." prohodila jsem. Lizzy znenadání zrudla jak rak, takže jsem téměř nerozeznala její tvář od vlasů.

„C-co? To si nemyslím. Jsme kamarádi, navíc už odmala, to by bylo divný." povzdechla si sklesle.

„Prosimtě, copak nevidíš, jak se pořád navzájem škádlíte a dohadujete? A navíc, kdyby mu na tobě nezáleželo, přece by se za vámi v té jídelně tak nevyřítil, ne?"

„Jako, že mě polil z lásky, jo?" zasmály jsme se.

„Třeba chtěl polít Sandera. Už když jsme byli na základce a tobě se tak líbil, Ridley mu vždycky říkal 'Frajer jeden libovej'." obě jsme při té vzpomínce propukly v hlasitý záchvat smíchu.

„Teda, chci tím říct," začala jsem, když jsem se jakž takž uklidnila.

„Že asi žárlil."

„Ale stejně - ztrapnil mě před nejhezčím klukem, za kterým se otáčejí snad všechny holky na středních i v Mosjøenu."

„No, naše parta je ale taky docela známá." uchechtla jsem se.

„Spíš Ridley. Ale ten není 'ten hezkej', Ridleyho znají všichni kvůli tomu, že je to šašek."

„Myslíš běh přes stoly?" obě jsme se zašklebily.

„Nebo jeho slavné odpálení mrkve, která se zabodla ředitelce gymplu do vlasů."

„A Ridleyho důvod: 'Paní ředitelko, já si vás spletl se salátem'." vyprskly jsme smíchy.

Najednou někdo zaklepal na dveře.

„Is?"

„No?" zařvaly jsme s Liz unisono.

Ve dveřích se objevil Mac.
„Můžu si vzít kytaru?"

„A půjčit nestačí?" ušklíbla jsem se.

„Ha ha ha. Sarkasmus si nech pro Matthewa."

„Takže tu kytaru nechceš?" sladce jsem se na něj usmála.

„Můžu? Prosím?" přikývla jsem a Marcus si vzal mojí kytaru.

„Jo, ahoj, Liz."

„Čau, Macu. Ty hraješ?"

Marcus se poškrábal na zátylku. „Ne, chci s tím někoho fláknout po hlavě." pronesl sarkasticky, načež popravdě odpověděl: „Jo, trochu."

„A skládáš si něco?"

„No, občas, když mě něco napadne, jen tak pro zábavu si brnkám." pousmál se.

Liz se podívala ze mě na Maca a pak se trochu zákeřně ušklíbla.

„A už jsi něco hrál tady Belle?" zaraženě jsem se na ni otočila. Lizzy se na mě nevinně pousmála a rty naznačila „No co?" a s tím pokrčila rameny.