_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 51 🍀

Isabela

Nadechla jsem se a vydechla. Ani nevím, proč mám takové nervy, když vím, že z dalšího testu z matiky budu mít za jedna.

A taky, jak jsem předpokládala a doufala, se stalo. Učitelka, pokládající mi na stůl již opravenou písemku se na mě usmála na znamení, že je spokojená s mým výkonem. Goniometrie mě nikdy nebavila, no stejně jsem z této látky dostávala dobré známky. Horší bylo do hlavy dostat dějepis, přičemž mi hlavou proběhla vzpomínka. Na to, jak jsem nevnímala absolutně nic, až na blonďáka, co tak usilovně trénoval. Přitom má pozornost měla být zamířena pouze na norské dějiny.

Byla jsem myšlenkami na Marcuse tak v transu, že jsem si ani nevšimla, jak usilovně si koušu spodní ret, div jej neprokousnu.

Musela jsem si neustále v hlavě opakovat, že to určitě dělá naschvál a jak řekla Emma - zkouší to na mě jako na každou. Alespoň tato věc co mě kdoví proč drásá a trhá mé srdce mi pomůže říct si - 'Přesně tohle on chce. Když na něj nebudu myslet, dokážu, že jsem silná.'

No, nejraději bych teď byla s ním, ať už by si mě jen tak ze srandy dobíral, nebo by si přivlastňoval moje rty. No do háje! Co to? Nechápu, co to je, no to druhé přání za mě něco doplnilo. Je to něco v mé hlavě, část srdce, co mi doplňuje tyto - ač to nerada přiznávám a nahlas bych to nikdy nevyřkla - myšlenky, které se mi však zamlouvají mnohem víc, než ty normální, které vytváří rozum. Srdce má stále jiné nápady.

To srdce mi včera poručilo rozveselit Maca polibkem. Možná bych ho dokázala rozesmát i jinak, no včerejší první nápad se mi zdál nejlepší.

                           ***

O pár hodin později už jsem křičela, ječela a pištěla jméno své nejlepší kamarádky, kterou jsem zpozorovala. Má nálada byla dnešní den neuvěřitelně bláznivá a já si to plně uvědomovala, no stejně jsem kraviny dělat musela. Před mnoha lidmi bych sice byla v klidu, no jelikož jsem viděla pouze Kayu, dramatický příchod jsem si neodpustila.

„Kaaaaaaayyyyy!" zapištěla jsem a přiskočila přímo před ní, načež jsem se nahrnula do objetí.

Má kamarádka, v nejspíše dobré, přesto málo bláznivé náladě se zasmála.

„Co se stalo? Procházela jsi okolo zadního vchodu školy a huliči ti dali zkusit jointa?"

Tomu jsem se zašklebila a zakroutila hlavou. „Ne, jenom..." naschvál jsem udělala, že popotahuji, na známku šňupání drog. „Mi dali čichnout nějaký prášek." obě jsme se zasmály.

Následně jsem trochu zvážněla, vzpomínajíc si, že jsem jí něco posílala přes Kyla. Kaya totiž, když jsme s Marcusem přišli od Silje, čekala před mým domem. Vůbec jsem si ten den neuvědomila, že jsme byly domluvené na přespání. Chudák Kaya tak musela půl hodiny čekat před domem. Opravdu, nechtěli byste vidět její prvně hraný naštvaný výraz a následný úšklebek, když si všimla, že nejdu domů sama. Měla z následného vyzvídání druhé vánoce.

„Přinesl ti Kyle tu nabíječku?"

Když Kaya zakývala hlavou, spadl mi kámen ze srdce. Následně jsme se daly do chůze směrem k našim domovům a povídání o všem možném. Ono totiž, při polední pauze si člověk moc nepopovídá. Zvlášť když se tam sejdete celá skupinka a je mnoho různých témat.

Bohužel, když se naše cesty rozdělily, po rozloučení jdu sama.

Oba rodiče už byli doma, no aspoň tu bylo veselo. Více veselo bylo nahoře, odsud se ozývaly hádky a občasné dunění jak někdo dupal po schodech.