_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 8🍀

Isabela

Je něco okolo druhé odpoledne. Jsem sama doma. Vzbudila jsem se někdy v sedm hodin, když rodiče jeli s těmi dvěmi ichtyly do nemocnice za jejich rodiči. Moji rodiče zase jeli nakoupit a na takový, menší 'výlet'. Takže se ti dva dementi budou muset dostat domů sami a já - mám klid!

Posadila jsem se na gauč a v televizi pustila film. Byla mi zima a nechtěla jsem si brát deku, a tak jsem si došla pro peřinu.

Za chvilku už jsem ležela na gauči, pod peřinou a usínala při filmu.

***

„Áhój! Helé, tady nám někdo spinká!" vzbudil mě Marcusův úšklebek.

„Co tu chceš?!" hned jsem se posadila a začala si prohlížet fotky na instagramu.

„A navíc, nespím."

„Nemusíš na mě být tak zlá." řekl a mezitím, co jsem se nedívala, vlezl si ke mně pod peřinu.

„Nejsem zlá, chovám se jako ty." ohradila jsem se.

„No, tak so sorry, čiči. Sofie je fakt jenom kámoška a mě to prostě naštvalo, no. " to oslovení mi znělo,.. tak... tak... roztomile a hezky. Přesto jsem ho ale ignorovala.

„Neříkej mi tak." seděl přímo vedle mě a téměř mi koukal do mobilu.

„A... kamarádi?" zeptal se. To jsem od něj nečekala. Jenom jsem pokrčila rameny a dál si ho nevšímala. Jemně mi sáhl na krk, přesněji na to místo, kde mě včera chytil.

„Bolí tě to?" zakroutila jsem hlavou. Podíval se na televizi a za chvíli se mu zase na tváři objevil takový šibalský úšklebek.

„Pustíme si tam nějakej film?"

Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Vždyť film tam je." zakroutil hlavou.

„Ne, je tam ňáká blbost. To i na Harryho Pottera bych se podíval radši."

„Ok, tak ho tam pusť." řekla jsem a Mac vyskočil a bleskově tam pustil můj snad nejoblíbenější díl - Relikvie smrti - první část.

„Kde je vlastně Tinus?" zeptala jsem se asi po půl hodině klábosení.

„Šel se do Trofors domluvit s trenérem na fotbal, kdy tam budem moct jít."

Dál jsme si povídali ještě dlouho. Také padla i otázka na Sofii.

„Jak dlouho se vlastně znáte se Sofií?"

„Dlouho." odpověděl ležérně Marcus. „Asi už od základky, od šesté nebo sedmé třídy." dodal.

„Je zvláštní." svěřila jsem svůj pocit o Sofii.

„Není!" bránil svou nejlepší kamarádku Mac.

„Nosí velkou vrstvu make-upu."

„Možná trochu," připustil.

„A jede po tobě!" zasmála jsem se. Marcus zakroutil hlavou.

„Ne, ona je prostě..."

„Vlezlá, trochu." přikývl.

„Trošičku." rozesmála jsem se. Nejistě se přidal i Mac.

Chvíli jsme se jen tak dívali na televizi, než se zeptal: „A ty máš sourozence?"

„Jo. Hannu, tý je už přes dvacet. A ještě Philla, ten je na fotbalovým soustředění."