_Nehoda_ [Marcus & Martinus ]

🍀 Kapitola 21 🍀

Doporučuji si někde za půlkou pustit wild love ❤️ hlavně aby vám refrén vyšel k posledním dvěma odstavců příběhu 😏😉❤️❤️.

Isabela

Probudila jsem se brzy, a pootevřela oči. Naproti mě ležel Marcus, měl oči přivřené a na rtech mu pohrával úsměv. Jeho rozdrbané blonďaté vlasy byly rozhozené po polštáři. Zpod deky mu vykukovala část nahého hrudníku, obsypaného krásně vytvarovanými svaly. Natáhl ke mě ruku a pohladil mě prsty po líčku.

Jen jsem zavřela oči a znovu upadla do říše snů.

***

Marcusova přítomnost mi pomohla vyspat se do růžova.

Ze střešních oken mi do pokoje svítilo slunce, které mě krásně hřálo. Pootevřela jsem oči. Naproti mě už nikdo neležel. Díky těmto myšlenkám jsem si vybavila celý včerejšek a včerejší noc.

Rychle jsem se vymrštila do sedu, až se mi zamotala hlava. Ucítila jsem bolest na spáncích. To nejspíš bude z toho, jak jsem včera pila. Chytla jsem se za hlavu a znovu spadla do polštáře. Už chápu jak se tehdy Marcus s Martinusem cítili po té párty. A to jsem myslela, že jsem tolik nepila. Je ale pravda, že já jsem NIKDY předtím nepila.

Zároveň jsem si uvědomila, že na sobě nemám ani kousek oblečení, a tak jsem si na sebe peřinu natiskla ještě víc.

Rozhodla jsem se vylézt z postele. Peřinu jsem si omotala okolo těla a zvedla se. Na zemi vedle mojí nohy se válelo moje tílko a všude dál jsem nacházela většinu mého oblečení. Rychle jsem ho sesbírala a uklidila. Nikde jsem nenarazila na to Marcusovo, ale to mě ani nepřekvapovalo.

Ze skříně jsem si vyndala čisté oblečení - černé legíny a bílé crop top triko, přes to mojí oblíbenou žlutou dlouhou mikinu se zipem a vyjdu směr koupelna, abych si učesala vlasy.

Při pohledu do zrcadla se zhrozím. Oblečení je jediná věc, která na mě vypadala normálně. Moje vlasy byly tak rozcuchané, že i bez falešných bradavic a křivého nosu bych vyhrála cenu nejlepší čarodějnice. Po obličeji jsem měla rozpatlanou řasenku a pod očima měla kruhy tmavší než tma. Oči jsem měla v pořádku, čemuž jsem se po včerejším brečení divila.

Přejela jsem si po obličeji a přivřela oči. S tím jsem si vzpomněla na jeho doteky. Na to, jak se moje pokožka rozpálila minimálně na sto stupňů pokaždé, když se mě dotkl. Pak jsem si přejela po krku.

Ihned jsem zatřásla hlavou, abych ty myšlenky odehnala z hlavy. Musím se upravit. Vzala jsem odličovací mléko a pomalu se odlíčila.

Pak jsem si vzala z poličky u zrcadla svůj hřeben a začala se česat. Při odkrytí vlasů z krku jsem objevila dva cucfleky - jeden trochu světlejší, skoro ze strany mého krku a docela nízko, takže dobře skrývatelný. Druhý byl trochu nad ním, ten byl tmavší a výraznější, to jen tak makeupem neskryju.

Přejela jsem si po nich prsty, jako bych se snad chtěla ujistit, že jsou pravé.

„Díky, Gunnarsene." zamumlala jsem a dočesala si vlasy, které jsem nechala rozpuštěné. Následně jsem si vzala make-up a zkusila nějak zakrýt ty cucfleky. Snad už nebudou tolik nápadné. Následně jsem šla dolů do přízemí s úmyslem nasnídat se.

Cítila jsem vůni něčeho vařeného.

„Ahoj, mami." usmála jsem se a objala ji, jen jak jsem vešla do kuchyně spojené s obývákem.

„No konečně, už jsem chtěla poslat Marcuse tě vzbudit." řekla a já v tu chvíli zjistila, že tu nejsme sami. U stolu seděl tmavooký blonďák a skenoval mě svýma čokoládovýma kukadlama. Při představě, jak mě budí se mi v břiše rozletěli motýlci a srdce mi vynechalo pár smutných úderů, že jsem nespala déle.