Chvíle lásky | ✔️

13. kapitola | Dosud nepoznané

/10.9. 1977/

Vlastně celý večer měly dvě nejlepší kamarádky z nejvzdálenějšího pokoje v mrzimorské koleji v mlze. Záchytným bodem, který si všichni pamatovali byl ten, když James vypnul hudbu, vylezl na jeden ze stolů, zacinkal lžičkou o panáka a následně spustil:

,,You are just too good to be truth,
can't take my eyes off you,
you would be like heaven to touch,
I wanna hold you so much," začal zpívat první verše písně od Johna Lloyda Younga a mrkl na Lily, které malém spadlo Mojito, které měla v ruce. ,,Tahle je pro tebe Lils."

U baru seděla - již na mol - Ava Abbotová, která objímala každého, kdo jí přišel do cesty. Dokonce obejmula i svou sokyni Lily, když se jí ptala, zda je v pořádku a mumlala něco o tom, aby byla na Jamese hodná, ovšem mluvila tolik z cesty, že jí Nebelvírka vůbec nerozuměla. A nejvíce za večer obejmula Petera Pettigrewa, coby barmana, který jí stále naléval víc a víc.

,,Petere, ty jsi můj učiněný anděl," zabrblala spokojeně Ava a naklopila do sebe dalšího panáka Semaforu. ,,Víš, jak se o mě hezky staráš. Díky tobě dodržuji pitný režim a nebudu dehydratovaná."

,,Avo, tak to je přeci samozřejmost," dělal skromného Peter Pettigrew. ,,Nemohl bych tě přeci nechat na holičkách."

James zazpíval ještě pár sladkých veršů, občas mu i trochu přeskočil hlas, vzhledem k počtu panáků, které si na kuráž dal. ,,I love you, baby, and if it is quite all right. I need you baby!"

Lily stála jako opařená. Jasně, že to komediant kalibru největšího, ale sakra! Tohle udělat, to snad dokáže jen kluk, co má fakt koule. Po chvilce, kdy už se přestala cítit trapně, začala vnímat ty slova, které jí zpívá. Jako třeba I love you.

Napadlo jí, že jí to celé opravdu baví. A ne ve smyslu, že by se bavila na jeho zoufalství. Ale prostě ji on baví. Smála se s ním a ne jemu. Jakoby snad zapomněla na všechna ty léta, kdy jej s odporem odmítala. Ani svou píseň nedozpíval a už byly její rty na jeho. Každý, kdo byl na téhle párty jim tleskal. Dokonce i Stefani, která už byla trochu v náladě, i když si poté všimla, jak pomalu a zdrceně tleská její nejlepší kamarádka u baru.

Netleskala naštvaně ani zoufale. Na její tváři se nacházel šťastný úsměv, ale v očích se jí třpytily slzy. Stefani naprosto přesně věděla, co se jí honilo hlavou. Bohužel to věděla, protože znala svou kamarádku. Ava byla šťastná, protože on byl šťastný. Jamesovi zářily oči, když k němu Lily šla. Polkla, aby zahnala slzy a usmála se do široka.

Jasně, že to bolelo. Jak by nemohlo? Od první chvíle, kdy jej viděla na Nástupišti devět a tři čtvrtě, konkrétně prvního září roku 1971 si přála, aby si jí všiml. Celých těch šest let o něm básnila, snila a neustále žbleptala před Stef. Teď hnědovláska viděla, že celých těch šest let se Avě zbořilo jako domeček z karet.

Vykročila o tři kroky vpřed a chtěla Avu obejmout. Chtěla ji obejmout tak pevně, až by na Jamese zapomněla. Jen si přála, aby už jí bylo líp. Jenže život je plný nástrah. A najednou prásk! Reflexně zavřela oči, a když je otevřela, měla chuť řvát. Měla v sobě už nějaké procento alkoholu, takže jí chvíli trvalo než zaostřila.

,,Do prdele, Blacku!" vyjela na zostra, ale nikdo jim nevěnoval příliš pozornosti. James a Lily už to na parketu rozjížděli, hudba opět hrála na plné pecky a Stef běsnění slyšel jen Sirius Black. Skleničku ležela na zemi na několik kusů a její obsah zase na jejím oblečení.

,,Ajajaj," zaklel Sirius, už v náladě, ale zachoval se velmi gentlemansky, tedy jen na oko. Zatvářil se velmi důležitě a vážně, ze své kapsy z kalhot vytáhl bílý látkový kapesníček, bez okolků si ji k sobě přitáhl a začal jí výstřih utírat.