Chvíle lásky | ✔️

52. kapitola | Vynechaný otec

/31.1. 1978/

První semestr nabral rychlého konce, po Vánocích už nebylo ani známky, ale školní pozemky byly stále posypány krásným bílým prašanem, ve kterém spousta studentů skotačilo o víkendech. Dnešní den byl pro pár vybraných studentů velmi speciální, protože se měli dozvědět, zda je miminko Stefani Scamanderové v pořádku, a když budou mít štěstí, tak i jeho pohlaví.

,,Vítejte!" ozval se hlas madame Pomfreyové, která už měla připravené lůžko pro svou pravidelnou klientku. Na ošetřovně se objevila ikonická trojice, jejíž fungování stále ošetřovatelka nechápala, ale snažila se plnit svou práci. ,,Zkusíme dnes, zda se nám ukáže pohlaví vašeho miminka?"

,,Jo, to by bylo skvělé," pousmála se Stefani, načež se po výzvě madame Pomfreyové položila na lehátko. Vyhrnula si tričko a všimla o kolik její bříško zase vyrostlo. Za poslední měsíc opravdu pozorovala rapidní pokrok, ale všechno jí to přišlo velice kouzelné. Vždycky s nadšením pozorovala těhotenství kouzelných tvorů, které ve Whitby choval její dědeček Mlok, ale pocit, který prožívala teď, se nedal s ničím takovým srovnat.

,,Prakticky to potřebujeme vědět," naznačil jí Sirius Black s dobrou náladou. ,,Jinak se opravdu nedohodneme."

Když ovšem Remus spatřil výraz Poppy Pomfreyové, ihned se rozhodl situaci diplomaticky vyřešit. ,,Ale budeme rádi na každou informaci."

,,Dobrá, dobrá," zamumlala si pro sebe ošetřovatelka a v ruce držela svou hůlku. Pro sebe si zašeptala pár kouzel a natiskla hůlku na její bříško. Nad jejím bříškem se v tu chvíli objevil poloprůhledný obraz její dělohy, kde bylo vidět jejich malé miminko z jednoho úhlu. ,,Slyšíte, jak mu tloukne srdce?"

V tu chvíli se každý z přítomných snažili zachovat absolutní ticho, aby měli tu možnost zaslechnout činnost toho malého srdíčka. Remusovi, Siriusovi i Stefani se na tváři zjevil naprosto užaslý úsměv a všichni s nadšením pozorovali obraz toho malého človíčka.

,,J-je všechno v pořádku?" přerušila ticho po chvíli Stefani starostlivě. ,,Bije to srdce jak má? Má správnou výšku a váhu?"

Madame Pomfreyová přejížděla po bříšku hůlku dál. ,,Mohu vám s naprostou jistotou říct, že vaše miminko je v pořádku, zdravé a v normách," usmála se šťastně. Zase tak často se jí nestávalo, že zde na ošetřovně řešila těhotenství, ale pokaždé se o těhotnou studentku starala s největším svědomím a vědomím, protože chtěla, aby vše proběhlo v pořádku.

Sirius Black střídavě pozoroval promítaný obraz toho malého miminka a Stefani. Pravděpodobně se jednalo o dvě osoby, na kterých mu záleželo nejvíce. Nedokázal si představit, že by někoho miloval více. Sice ho čas od času přepadly jisté pochybnosti a strach vztažený k tomu, jak to všechno zvládnou, ale většinu času byl optimista. Když Stefani pozoroval, jak všechno provádí s naprostou opatrností, uvědomoval si dobře, že tomu miminku bude skvělou matkou.

I Remus Lupin celou situaci pozoroval s nadšeným obličejem. Neměl žádné sourozence, takže žádný takový proces nikdy nemohl pozorovat. Všechno pro něj bylo nové a vzrušující, ale zvláště od Štědrého večera si připadal jako ten třetí. Ten navíc. Sirius celou dobu držel hnědovlásku za ruku a čas od času tu ruku něžně políbil. On ovšem seděl na druhé straně a držel si mnohem větší odstup. Se Stefani nechodil a připadalo mu, že už není ani otcem toho miminka. Sirius měl k němu i k ní přeci mnohem větší blízkost. Pravděpodobně tomu miminku bude otcem, i když bude biologicky jeho. Nebo se plete? Změní se všechno, když se ukáže, že jeho genetický materiál byl silnější?

,,Budete mít holčičku," pronesla madame Pomfreyová a ve tvářích všech tří se objevil nepopsatelný úžas. Po tolika měsících čekání se konečně dozvěděli, že budou mít holčičku.