Chvíle lásky | ✔️

44. kapitola | Nebudeš toho litovat

/24.12. 1977/

Stefani Scamanderová ležela na posteli a přemýšlela o včerejší rodinné večeři, která nabrala tak rychlý obrat. Věty jejího otce se jí stály vracely a i z pouhé vzpomínky jí třeštila hlava. Ale musela se na věci dívat z lepšího úhlu přeci. Takhle jí to učil její dědeček, Mlok Scamander. Jeden z mála lidí, který ji doopravdy podporoval za každé situace, která se přihodila.

Posadila se ke stolu a vytáhla si ze své brašny kus pergamenu a pero, které avšak nepotřebovalo inkoust, bylo očarované. Vzhledem k tomu, jak se včera odmlčela a zmizela, chtěla napsat alespoň lidem, kteří při ní drželi.

Milá Leto,

tento dopis je sice adresovaný tobě, ale doufám, že ho přečteš Floriánovi. Díky moc za ten náš krátký rozhovor, který jsme měly v dědečkově pokoji pro hosty. Jednalo se sice o pár vět, ale pro mě to znamenalo opravdu hodně, že si to ani představit nedokážeš. Chci, abys věděla, že si opravdu vážím toho, jak ses postavila svému staršímu bratrovi - mému otci.

Budu ti psát častěji, jak jsi chtěla a budu ti povídat více a více o tom miminku, které nás všechny dostalo do tak neobvyklé situace. Desátého ledna dokončím svůj čtvrtý měsíc, to bych asi měla pro zatím upřesnit. Asi si říkáš, zda mám nad sebou nějaký odborný dohled, zda je všechno v pořádku. Zprvu o tom věděla jen má kamarádka z Nebelvíru, Hestia Jonesová, která se chce stát lékouzelnicí, sama je také těhotná a začíná šestý měsíc, takže mě kontrolovala.

Ale před zhruba týdnem jsem omdlela a skončila na ošetřovně u madame Pomfreyová, která samozřejmě zjistila, že jsem těhotná. Takže jsem se s ní domluvila, že mě bude kontrolovat. Jaké bude pohlaví ještě nevím, zatím to prý není tak dobře poznat. Osobně mi zase tolik nezáleží, zda se bude jednat o holčičku či chlapečka, tak jako tak to bude veliká jízda.

Ovšem byla bych vděčná za to, kdybych z vás - tebe a Floriána - mohla udělat poručníky pro případ, že by se se mnou něco stalo a vložit své miminko do rukou mého otce v tuhle chvíli nepovažuji za moudré.

Díky moc za tvoji podporu, opravdu to pro mě znamená mnoho!

S láskou,

Stefani

Tento dopis vložila do obálky a na ní napsala jméno své tety a strýčka. Zároveň věděla, že tento dopis nechá doručit do Londýna, konkrétně na Příčnou ulici, kde Leta a Florián bydleli v bytě nad Zmrzlinkářstvím. Poté začala psát druhý dopis druhé osobě, která ji celý její život podporovala.

Milý dědo Mloku,

doufám, že tenhle dopis čteš ty, a nikoliv nikdo jiný, zvlášť ne táta. Díky moc za Poppy, opravdu mi to pomohlo a celý let na hypogryfovi byl překrásný. Přimluvím se za ní a doufám, že jsi jí pořádně odměnil vzhledem k tomu, že ten večer letěla přes osm set kilometrů.

Na jednu stranu bych se tě chtěla zeptat, zda můj táta říkal něco poté, co jsem utekla, ale na druhou stranu se bojím, co všechno bych se dozvěděla. Takže to asi vědět nechci, protože se opravdu bojím.

Jsem moc vděčná za to, že mi pomáháš a stavíš se na moji stranu, i když to určitě neprospěje tvému vztahu s mým tátou. Ale chtěla bych, abys byl součástí mého života i nadále, když se našeho setkání nebude účastnit můj otec. Začátkem ledna skončí můj čtvrtý měsíc a pohlaví miminka ještě nevím, očividně mě chce napínat.

Termín mám v květnu a já jen doufám, že mě to nechytne uprostřed nějaké zkoušky OVCE. Ale jsem v kontaktu s Letou a Floriánem a jsem s nimi předběžně domluvená, že mi budou nápomocní. Leta se mi sama nabídla, z čehož mám o to větší radost.