Chvíle lásky | ✔️

40. kapitola | Vítejte ve Whitby

/20.12. 1977/

Zasněžená krajina, všudepřítomné jmelí a rolničky a kouř z komína vlaku. Dnešní pátek byl ve znamení jednoho jiného, odjezdu na Vánoce domů z Bradavic. Toto se týkalo především sestřenek Irene a Stefani, které už seděli v Bradavickém expresu na cestu do Whitby. Stefani požádala speciálně ředitele Brumbála, aby vlak zastavil ve vesničce Whitby, když už skrz ni vedou koleje, aby nemusely jet až do Londýna a přesouvat se zase na sever.

,,Uvidíš své rodiče skoro po čtyřech měsících," poznamenala hnědovlasá Mrzimorka s úsměvem. ,,Čekáš nějaké komentáře na tvůj účet o tom, jak jsi nezodpovědná?"

,,Čekám, že budou drbat spíše tebe," zazubila se na oko škodolibě Irene a pokývala směrem k jejímu bříšku. ,,No co? Helene a Kevin budou určitě nadšení, že z nich budou prarodiče. Zprvu jim to možná nebude docházet, ale jsem si jistá, že to nakonec bude fajn a podpoří tě."

,,To doufám," povzdechla si těhotná dívka a zpozorovala, jak okolo nic jede oblíbená paní s vozíkem a sladkostmi. ,,Poprosím ten balíček karamelek, pětkrát."

,,Pětkrát?" vyhrkla zděšeně špinavě blonďatá dívka a Stefani si ji následně změřila pohledem. ,,Těhotná, jasný, promiň."

,,Mám vážně nervy," ospravedlňovala své chutě a podala paní s vozíkem peníze. ,,S těmi tatínky, s tím prckem, s těmi zatracenými schopnostmi a také s mojí rodinou."

,,A můj život se ihned zdá jednoduchý," uchechtla se Irene při vzpomínce na Remuse Lupina. Na toho mladíka, se kterým tak moc chtěla být, ale nemohla. Její morální zásady a principy jí to nedovolily zvláště, když od Stefani slyšela, jak moc komplikované tohle je. Nechtěla být další komplikací, kterou těhotné dívce přihraje do obličeje.

Konejšila se myšlenkou, že pokud s Remusem má být, tak s ním bude. Na druhou stranu si moc dobře uvědomovala, jak moc se děsí myšlenky, pokud to miminko bude Remusovo. Její životní láska se bude chtít podílet na výchově toho dítěte a pravděpodobně to skončí tak, že to přivede Stefani a Remuse k sobě. Ona by byla maximálně nějaká protivná macecha, co drží rodiče od sebe.

***

,,Irene! Stefani!" ozval se radostný hlas Mloka Scamandera, majitele domečku ve Whitby. Krajina okolo něj byla zasypaná sněhem, přesně, jak měl Mlok rád. V domě plápolal hřejivý oheň v krbu, na kterém byly pověšené ponožky s počátečním písmenem každého člena rodiny.

,,Dědečku!" vypískla radostně hnědovlasá dívka a skočila svému dědovi okolo krku. ,,Tak hrozně ráda tě vidím, jak se máš tady na samotě u lesa?"

,,Vždyť víš, že se mám dobře," nezahodil svůj úsměv a pozitivní energie z něj jenom sršela. ,,Pořídil jsem si nového Hafoně! Pojmenoval jsem jí Veve, když jsem zjistil, že se jedná o fenku. Chceš ji poznat? Je naprosto dokonalá, to ti povím!"

,,To víš, že ji chci poznat," zazubila se Stefani šťastně. Tohle přesně potřebovala. To byl její balzám na nervy. Všichni ti kouzelní tvorové, které Mlok Scamander choval. ,,Jo a mám ti poděkovat za profesora Kettleburna za tu radu ohledně hrabáků."

,,Ale za málo," mávl nad tím rukou muž s šedivými vlasy. ,,My ochránci kouzelných tvorů si musíme pomáhat."

,,Je tu už nějaká americká sebranka?" zeptala se blonďatá Kowalski, která už se rozhlížela okolo, zda někde neuvidí své příbuzné z New Yorku. Mlok se obrátil na svou praneteř a věnoval jí pozornost.

,,No, Caroline a Marcus - tvoji rodiče - se šli projít k Whitby Abbey a na pláž," oznámil jí postarší muž. ,,Queenie a Jacob jsou uvnitř připravují nějaké delikátní pečivo, pokud vím a do toho si říkají ty sladké nesmysly. No a tvoje sestra Alice je společně se svým snoubencem Dylanem v Londýně na Příčné ulici u Floriána v obchodě, kde je i Leta. Alice sice nemá ráda Anglii, ale Floriánovu zmrzlinu nám prostě upřít nemůže, takže tam asi stráví odpoledne a poté se k nám připojí."