Chvíle lásky | ✔️

19. kapitola | Rod Scamanderů

/17.10. 1977/

Stefani hleděla do pergamenu a doufala, že na někoho nezapomněla. Polechtala se brkem pod nosem a čekala, až na smluvené místo dorazí Remus. Příjemná byla ta mezikolejní společenská místnost, ale vyvolávala spoustu vzpomínek. Pohlédla z okna a zaostřila své oči na kapičky na okně.

Říjen už byl v plném proudu a počasí začínalo z teple letního přecházet do hnusně a sychravě podzimního. I podzim shledala Stefani jako pěkný, v jiných chvílích tedy. Mnohem více měla ráda Vánoce, ale sbírání barevných listů a popíjení zelených čajů mělo také něco do sebe.

Z přemýšlení jí vytrhla přítomnost Remuse. Pohlédla na svou pravou ruku, kde se nacházely hodinky a ukázalo se, že Remus je úplně přesný. Měla ráda takové lidi. Hnědovlasý mladík se posadil naproti ní a vytáhl z kapsy svou tabulku čokolády, bez které snad už nechodil.

,,Ahoj," pozdravila ho upřímně radostně a hypnotizovala tu tabulku čokolády. Remus si toho všiml, do široka se usmál a natáhl ruku s čokoládou směrem k ní.

,,Chceš taky? Koukáš na mě tak hladově," zaculil se hnědovlasý mladík a dívka po čokoládě ihned sáhla.

,,Jojo, ráda si dám, díky," ulomila si hned tři kousky čokolády, načež Remus vytřeštil oči.

,,Moje čokoláda!" vyhrkl na oko zděšeně a ona se zasmála. Sledovala, jak si náznakově utírá čelo a druhou rukou se chytá za srdce. Remus jí opravdu bavil, i když se občas choval jako hromádka neštěstí, teď se mu na tváři vytvořil úsměv, díky kterému by řekla, že se jedná o jednoho z nejvíce pozitivních lidí na planetě. ,,Dobrá, dost keců o jídle... co mi o své rodině řekneš?"

Dívka před něj položila rodokmen, který vytvořila a naklonila se k němu o kousek blíže, aby mu mohla brkem ukázat jednotlivé členy své rodiny. ,,Takže, tady dole je moje maličkost - Stefani Verona Scamanderová - narozena sedmého března 1960. Narodila jsem se dva dny po termínu, v normální výšce i váze," představila sama sebe, i když použila trochu ironie, aby rozpustila atmosféru, která mezi nimi panovala po tom, co si k sobě blíže přisedli.

Samozřejmě, stále si musíme pamatovat nepříjemnou realitu, že ty dva spolu spali - jejich těla se o sebe otírali, viděli jedné druhého nahého a slyšeli, jak slastí vzdychají. Ale i přesto celá situaci byla zvláštní, ona cítila jeho vůni, i když se vlastně nijak nevoněl. Stefani z něj cítila mléčnou čokoládu, prací prášek a jakousi vůni domova, která jí připadala tak nějak příjemná a povědomá.

,,Pak je tu můj bratr, Andrew, který se narodil v roce 1954, tedy je o šest let starší, chodil do Mrzimoru a tohle léto zemřel rukou Oriona Blacka, který za tuto vraždu ovšem nebyl usvědčen," polknula naprázdno při vzpomínce na svého bratříčka, na jeho uhlově černé vlasy a zlaté srdce.

Remus pozoroval, jak jí vzpomínání na bratra nedělá úplně dobře, a proto se rozhodl, že jí trochu pomůže. ,,Hele, znal jsem tvého bráchu jen velmi matně; a to, když byl Primusem v sedmém ročníku a my byli v prvním," vyprávěl jí hnědovlásek, ,,a pak z novin, když kandidoval do vlády na ministerstvu. Ale vždycky jsem si myslel, že to s britskou kouzelnickou komunitou myslí dobře a umřel, protože věřil ve správnou věc, jasné? A pokud z tohoto světa odejdeš se vztyčenou hlavou, nikdy to není špatně."

,,Díky, Reme," usmála se na něj až dojatě dívka, nějak jí vzpomínka na bratra dojmula a na pravé líci se jí třpytila slza, kterou jí hnědovlásek setřel. ,,No a pak jsou tu moji rodiče. Kevin a Helene Scamanderovi, máma ročník 1936 a táta 1935. Ani jeden se nezajímá o kytičky a kouzelné tvory, jak by si možná děda přál. Ale táta pracuje na ministerstvu na docela dobré pozici a máma dělá prakticky totéž, jen na jiném oddělení. Máma je Havraspár a táta Nebelvír. Máma byla adoptovaná mudlovskou rodinou, ale když zjistila, že začíná mít kouzelné schopnosti, skončila na ulici. Do Bradavic se dostala díky Albusovi Brumbálovi, který ji našel u jedné z jejích pěstounských rodin a ukázal jí naprosto jiný styl života. Ale nikdy se nedozvěděla, kdo jsou její praví rodiče. No a táta je hodně přímočarý, vše vidí buď bíle nebo černě a vlastně je naprostý opak dědy Mloka. Děda často říkával, že se spíše podobá jeho bratrovi - mému prastrýci - Theseusovi."