Chvíle lásky | ✔️

35. kapitola | Hvězdy nad Astronomickou věží

/15.12. 1977/

Třetí adventní neděle a poslední víkend, kteří většina bradavických studentů strávila v této majestátní škole. Dnešní večer chtěla Stefani Scamanderová strávit s někým, kdo jí poslední věnoval opravdu hodně času. I přestože byla oficiálně za dobře s Remusem Lupinem a on jí odhalil jeho veliké tajemství zahrnující Hope Lupinovou, jeho matku, Sirius dával svůj zájem opravdu velmi najevo.

Nebylo sice ani čtyři odpoledne, ale venku už slunce začínalo pomalu zacházet za skotské hory, takže se po nebi rozléhala oranžová barva, která dodávala celému výhledu ještě větší grády. Ostatně, celý výhled vypadal naprosto nádherně, protože okolní krajinu pozorovala z jednoho velmi oblíbeného místa - z Astronomické věže.

Místo prvního výletu vybíral Sirius a zvolil Medový ráj, kde si oba s chutí dali horkou čokoládu. Teď byl výběr místa na ní a ona si zvolila právě Astronomickou věž. Sice tohle místo bylo zakázané a vyhrané pouze pro studenty předmětu Astronomie, ale Stefani moc dobře věděla, že profesorka Sinistrová tento zákaz vyhlásila hlavně kvůli divokým prvákům a podobnému hluku. Jenže Stefani Scamanderová byla osoba, která dokázala korigovat hlasitost svého smíchu, takže o ní profesorka Astronomie ani nevěděla.

,,Nevěděl jsem, že máš smysl pro zakázaná místa," řekl polohlasně mladý Black s úšklebkem, čímž narušil zdejší hrobové ticho. ,,Ale pěkný výběr. Zajímavá změna oproti rušným Prasinkám."

,,Nejvyšší věž v Bradavicích je moje oblíbené místo," přisvědčila hnědovlasá dívka s úsměvem. ,,Potěšilo mě také, že se odpoledne obloha vyčasila, takže snad budou hvězdy dobře vidět."

,,To upřímně doufám," uchechtl se Sirius, opřel se o zábradlí a pohlédl dolů. Ta výška byla neskutečná. Skočit z nejvyšší věže této školy by znamenalo jasnou a dlouhou smrt. Člověk by padal zatraceně dlouho. Pravděpodobně by si vybral lepší a rychlejší smrt než toto. ,,Předpokládám, že už se pomalu balíš do Whitby, že ano?"

Stefani poznala smutnou náladu z jeho hlasu a pousmála se. ,,Kdepak, já to do toho kufru naházím v pátek ráno," pokusila se o vtip Stefani. ,,Věř mi, ani já z toho nejsem tolik nadšená," povzdechla se a posadila se do tureckého sedu na deku, kterou přinesla z mrzimorské koleje. Své ruce položila na své bříško a zhluboka se nadechla. ,,Protože vůbec nevím, jak se jim budeš líbit."

,,To mluvíš k tomu miminku nebo ke mně?" zeptal se pochybně Sirius Black a posadil se vedle ní. Ona vzala do dlaně jeho ruku a položila ji na její bříško. Uklidňovalo jí, když věděla, že na celou tuhle věc není sama.

,,Primárně jsem mluvila k tomu miminku, ale," zasekla se na chvíli, ,,u tebe doufám také. Vlastně ještě nemám srovnané v hlavě, jak to celé rodičům podám, víš? A kdyby šlo jen o rodiče, mám tam celou moji rodinu. Celou!" zdůraznila dívka, aby se dočkala Siriusova soucitu. ,,Leta, Florián, rodiče, děda Mlok, teta Caroline, strejda Marcus, prastrýček Jacob a prateta Queenie. Dokonce asi i sestřenka Alice - víš, Irene sestra - pravděpodobně i s Dylanem Wilderem, jejím perfektním snoubencem. Jsem velmi nadšená, že něco takového budu říkat přede všemi."

,,Jestli tě doopravdy milují, tak tě podrží," nadechl se zhluboka Sirius a natáhl okolo jejích ramen svou paži. ,,A z toho vyprávění jsem si jistý, že tvůj děda bude více než podpora sama. A kdyby ne, z Whitby je to do Bradavic nějakých... kolik? Pět set kilometrů?"

,,Jo, to je taková podvečerní procházka," zasmála se ironicky Stefani. ,,Merline, já to nezvládnu. Pravděpodobně se rozbrečím. Včera jsem se rozbrečela, když se jeden z hrabáků - co má Kettleburn - škrábl. Nevím, co se to se mnou děje, ale všechny moje emoce jsou ztrojnásobené."