Chvíle lásky | ✔️

14. kapitola | Muž dne

/11.9. 1977/

Alkohol má jednu velkou nevýhodu jménem rána. Nic se nepamatujete, je vám blbě a o lokaci svého těla nemáte sebemenší ponětí. Hnědovlasá dívka pomalu otevírala oči a cítila, že má hlavu jako pátrací balón. První dvě vteřiny možná i doufala, že se z divokého večírku nějak dostala zpět na mrzimorskou kolej. Zprvu se jí totiž vůbec nevybavovala cestu do Nebelvíru a následný boží akt s dvěma nebelvírskými studenty.

Slunce prosvěcovalo do pokoje, což ovšem nebylo podobné jejímu pokoji s Avou, ony měly totiž okno na západ. Začínala přemýšlet, kde by tak zhruba mohla být. Ve svém pokoji není určitě, tak v čí pokoji teda je. Poté začala vnímat dotek. Dotek z obou stran! Pomalu otáčela hlavu na pravou stranu, ale jakmile zřela, kdo leží na pravé straně od ní, rychle zase stočily pohled na strop. Do prdele, napravo ode mne leží Sirius Black.

Začala si pomalu vybavovat, jak pobertovský Casanova vylil na její bílé džíny a černé krajkované tílko onen alkohol a nabízel jí čisté oblečení. Že jí radši někdo nezpřerážel nohy, když se pro tuto možnost rozhodla. Poté si ovšem uvědomila, že nohy klidně zpřerážené mít mohla, ale stejně by to nepomohlo, protože Black ji tohoto pokoje stejně donesl sám.

Kéž by tohle bylo vše. Jasně, vyspala se s jedním Pobertou a zrovna s tím, se kterým spalo opravdu hodně holek v Bradavic. Žádné drama, ne? Jenže ona otočila hlavu i na levou stranu, kde také leželo nějaké tělo. Tento mladík měl položenou hlavu vedle ní a svou rukou držel její paži. Naznačila zaúpění, ale nevydala ze sebe ani hlásku. A z téhle strany leží Remus Lupin!

Musí odsud zmizet, a to hned! Pomalu se zvedla z toho válečného ležení - složeného ze čtyř jednolůžkových postelí sražených k sobě - a pochopila, že na sobě má jen ponožky. Rozhlédla se rychle, co by na sobě RYCHLE oblékla. Při pohledu na bílé džíny si připomněla Siriusovu Ohnivou whisky, která ji dostala až sem.

Mají smůlu, musí odsud pryč. Popadla na první dobré tepláky, které vypadaly, že by jí nemusely padat při každém kroku a následně to tričko, které jí Sirius plánoval půjčit před tím, než oba skončili nazí v posteli. Ze samotného sexu si pamatovala jen záblesky a měla chuť si trhat vlasy, protože ani nevěděla, kdo byl ten první.

Merline, taková ostuda, co si počne. Dobře, ale to bude řešit, až bude v mrzimorské koleji. Teď se odsud musí nepozorovaně vyplížit. Už brala za kliku, když se naposledy ohlédla na ty dva, jak spí jako andělíčci. Pravděpodobně by mohla hrát i na činely, ti dva by chrápali dál.

Vzala za kliku a jakmile za sebou zavřela ty dveře, dala se na zběsilý útěk. Za prvé, nemá nic dělat v Nebelvírské věži a za druhé, už vůbec nemá být v chlapecké ložnici. Merline, za poslední noc porušila tolik pravidel, že se snad Mrzimor z mínusu bodů nevyhrabe. Seběhla schody, které vedly do nebelvírské společenské místnosti a doufala, že tam nikdo nebude. Kdo by tam také byl? V osm ráno? V neděli?

,,Jé, Hestio," vydechla vyděšeně při pohledu na černovlasou dívku, která se právě zvedala z kanape, na kterém očividně strávila noc. No tahle jí tu ještě scházela! ,,Co tady děláš?"

,,Ále, Lily potřebovala volný pokoj," vysvětlila Hestia Jonesová a Stefani si matně vzpomněla na Jamesovo sólo. ,,Ale moment, tohle je nebelvírská kolej! A ty si přišla z chlapecké části kolejí! Přiznej barvu, že ty si s někým v noci špásovala! Je to Remus?"

,,Taky," vydechla hnědovlásku automaticky a sekla s sebou do jednoho z křesel. Hestia nejdřív nechápavě přivřela obočí - nesuďme ji, bylo ráno - ale poté se jí zorničky rozšířily a ona malém spadla z kanape.