Anything Is Wrong

2-37

Chtěla bych poděkovat těm, kteří byli u minulé části aktivní. Pokud by to takhle půjde dál, budu spokojená. Chtěla jsem tuhle část napsat delší, ale nejde to. Omlouvám se.

Část věnuji všem, kteří u předchozí části napsaly komentář. Děkuju. Cením si toho. 

Na konci bych zase chtěla vědět vaše názory, jak to půjde dál. 

Užijte si část a nezabijte mě :)

Stála jsem u postele a sledovala jeho překvapený výraz. Nečekal to. Ani já ne. Nemyslela jsem si, že by přede mnou mohl něco tajit. A tohle? Tímto činem mě dost zklamal. 

" Já... já.. " Nejspíš se snažil vymyslet nějakou uvěřitelnou historku, kterou by mě uklidnil, ale v tuhle chvíli jsem byla tak naštvaná... Ne já nebyla naštvaná. Byla jsem zklamaná, cítila jsem se podraženě a hlavně jsem měla strach. 

" Ty co, Justine? Sakra četl jsi to? Jason nás nejspíš už měsíc sleduje, byl v našem domě, choval Sama. Chápeš to? On choval mého syna. A ty seš v klidu. Celou dobu si dělal, jakože se nic neděje. Jak můžeš být v klidu? " Ano, možná jsem to přehnala, ale jak můžu být v klidu? Člověk, který se mě snažil zabít a měl být ve vězení, choval našeho syna.

" Ano četl jsem to. Představ si že ano. A neřvi na mě. Vedle spí Ellie, tak aspoň  ji nech vyspat. " Justinovi hlas začínal nabírat na hlasitosti. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Nikdy na mě nekřičel, nikdy. Položila jsem Sama do postýlky, protože jsem ho nechtěla držet a začala pochodovat po ložnici. Justin seděl na posteli a rukama si přejížděl po obličeji. Frustrovaně jsem si rukou vjela do vlasů, opřela si hlavu o zeď a zhluboka vydechla. 

" Proč jsi mi o tom neřekl? " Zeptala jsem se po chvíli a snažila se zůstat v klidu. Pomalu jsem se otočila a zádama zůstala opřená o zeď. Nedokázala jsem pochopit, proč to udělal. 

" A co bych ti měl říct? Hele zlato, můj bratranec nás sleduje. Pojď užijeme si, ať se má na co dívat? Co by si udělala? Znám tě moc dobře, abych věděl, jak by ses zachovala. Začala bys panikařit, celou noc bys nespala.." Možná má pravdu, ale tohle není věc, kterou bysme mohli jen tak hodit za hlavu a jít dál. 

" Tak si to radši nechal být? Dělal jsi, jakoby se nic nedělo. Vůbec tě třeba netrápí, že nás sleduje na každým kroku? Sakra záleží ti na nás vůbec? " Křičela jsem na něj přes celou ložnici a moje slova se odrážela od zdí. Chtěla jsem pokračovat, ale když jsem si uvědomila, co jsem řekla, chtěla jsem se vrátit v čase a promyslet si, co řeknu. Viděla jsem v jeho očích to, jak moc ho moje slova zabolela. Nestačila jsem skoro ani mrknout a jeho tělo bylo nalepené na mém. Hrudník se mi nadzvedával, jak nejrychleji mohl a Justinův teplý dech dopadal na mou tvář.

" Co si to řekla? " Křikl na mě. Bála sem se mu podívat do obličeje. Takového ho neznám. Prsty mi násilím zvedl bradu a donutil mě se mu podívat do očí. Z očí se mi překulily první slzy, které následovaly další a další. Jeho dříve karamelové oči potemněly a odráželo se v nich ublížení zároveň s rozčilením. Nedokázala jsem vyslovit ani slovo. Bála jsem se ho. Najednou jsem viděla tu podobu mezi ním a Jasonem.

" Kurva co si to řekla? Jak můžeš říct, že mi na vás nezáleží? Kdyby mi na vás nezáleželo, nedělám to, co dělám. Jak si mohla? " Křičel na mě z bezprostřední blízkosti. Na celém těle jsem měla husí kůži z důvodu mého strachu. Nevím kde, ale sebrala jsem poslední odvahu, kterou jsem v sobě měla. Narovnala jsem se a má pravá ruka vystřela směrem k jeho obličeji. Přes celou ložnici se ozvalo plesknutí a Justinova hlava se otočila ve směru dráhy mojí ruky. S neuvěřitelností v očích se na mě podíval, zatímco si držel tvář, na které se začínala vybarvovat moje otlačená dlaň. Slzy, které jsem měla v očích zmizely a jediné, co jsem vnímala byl vztek. Nestihla jsem ani mrknout a na tváři jsem ucítila ostrou bolest. Dívala jsem se na něj jako na mimozemšťana a levou rukou si držela tvář. 

" To si neudělal. " Nevím, proč jsem to řekla, nejspíš jsem se chtěla ujistit, jestli se mi to zdá nebo ne. Ucítila jsem teplo na spodním rtu, a když jsem si k němu přiložila prst, objevila se na něm krev. 

" Vypadni! " Zašeptala jsem a odstrčila ho od sebe. Chtěl se ke mě přiblížit, ale moje natáhlá ruka mu to nedovolila.

" Vypadni. " Zopakovala jsem a sklonila hlavu. Nemůže mě takhle vidět. Opakovala jsem si dokola. Jen co jsem slyšela bouchnutí dveří, jsem se svezla po zdi a hlavu opřela o kolena. Rukama jsem si objímala tělo, které se začalo třást a po tvářích mi tekly slzy jako vodopád. Připadala jsem si prázdná, odkopnutá... Nedokážu popsat své myšlenky, pocity, nic. Jen jsem seděla na zem v klubíčku a nechala své emoce vyjít na povrch. Za okny se spustil hustý déšť a celá místnost byla zahalená do šedého stínu. Dívala jsem se na proud vody, který tekl přes okno. Neutírala jsem slzy, kterých pořád přibývalo. Nemělo to smysl. V hlavě jsem si pořád přehrávala tu chvíli, kdy se jeho dlaň opřela do mé tváře. Nemohla jsem tomu uvěřit.