Anything Is Wrong

44.

PŘEČÍST!!!

Část pro @Lee2710. Děkuju za NÁDHERNÝ komentář. Vážně mě potěšil. A samozřejmě i pro všechny, kteří dali vote. Překvapili jste mě. Jste zlatíčka. Mám vás ráda.

Omlouvám se, že je krátká, ale chci to její rozhodnutí dát do jedné delší části. Tohle je už předposlední část, ale dala jsem si podmínku a vypadá to, že bude druhá série. Jste rádi?

Příjemné čtení předposlední části ;)

*Pohled Justina*

Probudil jsem se v noci kvůli tomu, že mi byla zima. Přitáhl jsem si deku blíž k sobě a otočil se. Myslel jsem si, že tu bude Lucy, ale nebyla. Vylezl jsem z postele s plánem, že půjdu za ní. Měl jsem na sobě jen pyžamový kalhoty, tak jsem si přes hlavu přehodil mikinu a vyšel z pokoje. Sešel jsem schody a vešel do obýváku. Lucy seděla na parapetu okna s nohama přitaženýma k tělu a v rukách držela hrnek, nejspíš s čajem. Chvíli jsem stál mezi dveřmi a pozoroval jí. Je nádherná. Za celou dobu se ani nehla. Jen seděla a dívala se z okna směrem k útesu. Přešel jsem k ní a pohladil ji po ruce.

,,Zlato proč nespíš?" Zeptal jsem se a políbil jí do vlasů. Jen pokroutila hlavou a ani se na mě nepodívala. Kdyby nevzlykla, ani bych si nevšiml, že pláče. Kdo by taky jo, když je otočená? Povzdychl jsem si a vzal jí do náruče. Ani neprotestovala, čemuž jsem se divil. Posadil jsem se na sedačka a Lucy si posadil na kolena.

,,Lásko, podívej. Je mi jasný, nad čím uvažuješ. Ptáš se sama sebe, jestli si to malý máš nechat. Ale nemám na to já nějaký vliv? Je to i moje dítě. Já vím, že 60% je dost. Ale pořád je tady těch 40%. Co když si ho necháš vzít a pak zjistíš, že my jsme byli v těch čtyřiceti procentech?! Že my by jsme byli zdraví? Nelitoval by jsi toho? Já ano. Je to těžký rozhodnutí, ale já do toho chci jít. Kdybych se i já takhle pořád rozmýšlel, vůbec bych se tě třeba nezeptal, jestli si mě vezmeš. To doufám ještě platí?" Zeptal jsem se nejistě a ona kývla. Usmál jsem se a pokračoval.

,,Bál jsem se toho, že řekneš "Ne". Ale šel jsem do toho. Proč teda nejít i do tohohle? Zvládneme to. Zvládli jsme spolu toho už tolik, že tohle určitě taky. Už teď ho nebo jí miluju. Kdyby to byla holčička, choval bych se k ní jako k princezně. Tak jako k tobě. Ctil bych jí jako královnu a naslouchal jako matce. Kdyby to byl kluk, byl by to náš princ. Chránil by naší další malou princeznu, která by se narodila nějakou dobu po něm. Naučil bych ho, jak se chovat k ženě, tak jako mě to naučila mamka. Naučil bych ho, co je v životě důležitý a nad čím jen mávnout rukou... Už nás nebude spojovat jen naše láska, ale i to malý. Lucy, nevzdáme se. Dokážeme to. Prosím. Dej mu šanci žít." Dořekl jsem a Lucy si zabořila hlavu do mého krku. Jezdil jem jí dlaní po zádech a do vlasů jí opět sázel jemné polibky. Vím moc dobře, že jí to uklidňuje.

,,Ještě si to promyslím." Přikývl jsem a rty položil na ty její. Chtěl jsem se odtáhnout, když mě chytla za zátylek a tím si mě přitáhla k sobě. Svými rty začala pohybovat a já opakoval její pohyby. Skousla mi spodní ret, při čemž jsem vzdychl a ona se svým jazykem probojovala až k mému. Přehoupla se tak, že na mě seděla obkročmo a my se dál líbali. S Lucy na rukách jsem vstal a opatrně vyšel schody opět do ložnice. Nohou jsem zavřel dveře a přešel k posteli, na kterou jsem jí opatrně položil. Sundal jsem si mikinu a lehl si nad Lucy, ale jednou rukou jsem se přidržoval, abych ji nezalehl. Chytl jsem lem jejího trika a pomalu ho sundal. Odhodil jsem ho někam do fanfárie a začal si dělat mokrou cestičku od krku až k bříšku. Pousmál jsem se při pohledu na něj a sázel na něj malé polibky.

Nechci to dneska. Chci, ale nechci , je vystresovaná a nedokázala by se uvolnit. Naposledy jsem jí políbil na bříško a odtáhl se. Podíval jsem se Lucy do očí a pohladil ji po tváři.

,,Dneska ne broučku. Jsi ze všeho unavená. Pojďme spát." Přikývla a hlavu si opřela o mou hruď. Začala na ní kreslit různé obrazce a já prsty přejížděl po její ruce. Je neskutečný, jak vám jedna osoba, jeden okamžik, jeden pohled, jedno setkání dokáže změnit celý život.

,,Justine? Myslíš, že by jsme to zvládli?" Zeptala se nejistě a já hned věděl odpověď na její otázku. Bylo to něco, jako když se dítěte zeptáte, jestli chce bonbón. Hned ví, že ano.

,,Nemyslím. Já to vím. Pojď spát. Dobrou noc Lucy. Miluju tě. Miluju vás." Cítil jsem jak se usmála a políbila mě na hrudník. Konečně je na její tváři úsměv. Úsměv, který září jako slunce. Úsměv, který vykouzlí všem ostatním na tváři úsměv.

,,Dobrou Justine. Taky tě milujeme."

Názory? Čím víc votes a Comments, tím dřív bude část ;)

Ps: Omlouvám se za chyby.

#Michelle