Anything Is Wrong

2-27

Moc moc moc moc chci poděkovat za vaší aktivitu u minulé částí. Strašně jste mě potěšily. Miluju vás. 

Část věnuju všem, kteří dali votes nebo komentovali. 

Budu ráda za názory na této části a platí to samé, jako minule. Podle počtu votes a comments se rozhodnu, kdy přidat další. 

Užijte si ji. Mám vás ráda 

Seděli jsme v obýváku a hráli monopoly, když Justinovi začal zvonit mobil. Podal Ellie kostku, vzal mobil, a když viděl jméno volajícího, podíval se na mě a odešel z pokoje.  Jeho reakce mě dost zarazila, jelikož tohle nikdy neudělal.

,,Ellie, jdu zkontrolovat Sama. Hned jsem zpátky, ano?" Pohladila jsem jí po zádech a vstala ze země. Zklamaně kývla a dívala se, jak odcházím. Justin nervózně chodil sem a tam na chodbě, a když mě zpozoroval, přestal mluvit. Ironicky jsem se zasmála a pokroutila hlavou, když jsem vycházela schody.

Mé pocity z jeho chování jsou smíšené. Jedna strana si myslí, že řeší něco důležitého, možná v práci. A druhá si myslí, že něco tají. U každé ženy se projeví žárlivost a u mě tomu není jinak. Nemyslím si, že by mě podváděl, ale nikdy nikdo nic neví jistě, dokud si nezjistí, jaká je pravda.

Potichu jsem za sebou zavřela dveře v Samově pokojíčku a přešla k postýlce. Ano, má dvě postýlky. S Justinem jsme se rozhodli, že to tak bude lepší. Přes noc bude u nás a přes den může být tady. Jeho ještě pořád modré oči začali zkoumat můj obličej, když jsem si ho vzala na ruce. Prstík automaticky jako vždy omotal okolo mého malíčku a spokojeně zavřel oči.

,,Lucy?" Nakoukl Justin do pokojíčku a já mu přiložením prstu před mou pusu naznačila, aby byl potichu.

,,Musím do práce." Přešel ke mně, Sama pohladil po tvářičce a mě letmo políbil.

,,Stalo se něco?" Naléhala jsem na něj a na jeho obličeji bylo poznat, že to nechce rozebírat. Byl rozpačitý a nervózní.

,,Nějaký problém s pobočkou v Evropě. Budete tady nebo někam půjdete?" Otočil se ještě, když odcházel z místnosti.

,,Nevím. Asi půjdeme k vašim. Kdyžtak mi zavolej a domluvíme se. Pa." Usmála jsem se a hlavu sklonila k Samovi, který už klidně spal s letmým úsměvem na tváři. Usmála jsem se nad jeho roztomilostí a přešla k přebalovacímu pultu, kam jsem ho opatrně položila. Slyšela jsem, jak mi Justin odpovídá a následné zabouchnutí hlavních dveří.

Frustrovaně jsem si vjela rukou do vlasů a potahala se za ně. Lokty jsem se opřela vedle Sama a sklonila hlavu. Zhluboka jsem dýchala a zvedla hlavu v době, kdy jsem na zádech pocítila něčí dotyk. Ellie stála vedle mě a nechápavě mi hleděla do očí.

,,Půjdeme ven, co říkáš?" Zeptala jsem se jí, když jsme stály v objetí v naprostém tichu. Cítila jsem, jak kývla hlavou a ještě pevněji mě objala. Tohle je to, co mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Člověk, který když vidí, že vás něco trápí, vás pouze obejme a na nic se neptá. I když je ještě malá, moc dobře ví, co mi nejvíc pomůže a rozveselí mě.

,,Zlato, podáš mi prosím tě ve skříni tu šedou mikinku s oušky a ty modré kalhoty, co jsou nahoře?" Poprosila jsem jí a ukázala na skříň. Bez jakéhokoliv slova mi všechno podala a já to následně oblékla Samovi. Vypadal tak roztomile. V mikince, kterou vybral Justin, a zároveň to bylo to první, co jsme pro něj koupili, byl naprosto kouzelný.

S jeho modro-černým kočárkem jsme se procházeli ulicemi a směřovali k Pattie. Ellie si vzala kočárek a i přesto, že přes něj skoro neviděla, ho hrdě vezla. Před přechodem mi začal zvonit mobil, takže jsem se zastavila a přijala hovor. Ovšem Ellie nezaregistrovala, že jsem zastavila a dál. Než jsem jí stačila jakkoliv zastavit, vešla i s kočárkem do silnice. Slyšela jsem jen pískání gum auta a mobil, který jsem držela v ruce, mi vypadl a dopadl na tvrdou zem. Byla jsem jako paralyzovaná. Neschopná jakéhokoliv pohybu jsem stála na místě....

to be continued...