Anything Is Wrong

42.

Část pro všechny věrné  čtenáře, kteří pravidelně komentují. Děkuji. Jste zlatíčka.

Část je celá z pohledu Lucy, tak snad to tak nevadí.

Snažila jsem se o delší část, tak snad se povedlo.

Omlouvám se za chyby.

Příjemné čtení :)

*pohled Lucy*

Probudilo mě příjemné šimrání na tváři. Od tý doby, co jsem si znova lehla do postele, jsem jenom spala. Nevím, co to se mnou je. Nikdy jsem moc netrpěla na nemoci.

,,Jak ti je zlato?" Zeptal se starostlivě Justina a lehnul si ke mě. Kde jsem k němu přišla? Takovýho prince si nezasloužím. Ano, beru ho jako prince. Proč bych taky nemohla, když se ke mě chová jako k princezně?!

,,Už líp. Už jsem ani nezvracela." Přikývla jsem a co nejvíc se k němu přitulila. Cítila jsem, jak se usmál a políbil mě na vrh hlavy.

,,Teplotu už taky nemáš." Zvedla jsem hlavu tak, abych na něj viděla. Ovšem on měl jiný plán. Převalil mě na záda tak, že se skláněl nade mnou. Už jsem říkala, jak nádherný má oči? Nejde se v nich netopili. Navzájem jsme se dívali do očí a ani jeden nic neříkal. Je to tak neskutečně příjemné být v přítomnosti milovaného člověka.

,,Jestli ti ještě bude špatně nebo budeš mít horečku, pojedeme k doktorovi. Nechci nic riskovat. Jasný?!" Oznámil mi a hodil na mě přísný výraz. Vypadal tak vtipně, až jsem se začala smát. No kdo by se nesmál? Já rozhodně patřím do skupiny těch, co by se smály. Justin se začal taky smát a kroutit hlavou ze strany na stranu. Sakra! Tohle asi nedopadne dobře. Chtěla jsem ho ze sebe shodit, ale on byl pohotovější. Začal mě lochtat. Přesně ví co dělá, protože jsem šíleně lochtivá.

,,Jus...Just...Justine! Pře...Přestaň. Prosím." Těžko mi šlo rozumět, protože jsem se smála jak blázen. Proč mě musí hnedka lechtat? Vždyť jsem se jenom smála jeho výrazu. Přestal mě lechtat a nahodil zase ten samý výraz jako předtím. Tím pádem jsem se opět začala smát. Justin se taky začal smát , protože jsem mezi smíchem i chrochtala. Já za to nemůžu. Chtěl mě zase začít lechtat, ale já byla rychlejší. Převalila jsem nás tak, že jsem na něm obkročmo seděla. Naposledy jsem se zasmála a přikývla.

,,Dobře. Ale už jsem v pohodě." Usmála jsem se a lehce ho políbila. ,,Jdu se vysprchovat a pak udělám večeři." Mrkla jsem na něj. Chtěla jsem vstát, ale on mě svalil zase pod sebe. Šibalsky se usmál a své rty lehce přiložil na ty mé. Po chvilce s nimi začal pohybovat a já zopakovala jeho pohyby. Jeho rty byly tak jemné. Miluju je. Lehce mi skousl spodní ret, tím pádem jsem mu povolila vstup do mých úst. Naše jazyky spolu soupeřily o nadvládu a jeho ruka putovala po mém boku nahoru a dolů. Celý zadýchaní jsme se od sebe odtáhli a čela opřely o sebe.

,,Miluju tě, Lucy." Zašeptal, aby co nejmíň přerušil ticho. Usmála jsem se, zatímco on rukou putoval po mé tváři. Je až neuvěřitelné, jak moc člověk dokáže milovat. Neumím si představit být bez něho.

,,Já tebe taky." Lehce jsem ho políbil a vymanil se z jeho sevření. ,,Jdu do sprchy. Potom přijdu dolů." Mrkla jsem na něj a odešla do koupelny. Zapla jdeme sprchu, aby se voda ohřála a pomalu si svlékla oblečení. Stoupla jsem si na váhu. Když jsem viděla o kolik jsem přibrala, vykulila jsem oči. Za asi poslední měsíc jsem přibrala 2 kila. Jak je to možný? Vždyť jím tak, jako předtím a chodím běhat. Vlezla jsem si do sprchy a chvíli nehybně stála pod proudem teplé vody. Po chvíli jsem si na ruku vymáčkla trochu vanilkového šamponu a pořádně si umyla vlasy. To samý jsem zopakovala i se sprchovým gelem. Všechno jsem ze sebe smyla, vylezla ze sprchy a kolem těla si omotala ručník. Vyčistil jsem si zuby, vlasy svázala do copu a usušila si tělo. Přešla jsem do pokoje, kde jsem si na sebe vzala legíny, tričko a volnou mikinu přes hlavu. Zrovna jsem se upravoval, když někdo zaťukal na dveře.

,,Ano?!" Zakřičela jsem a do pokoje vešla Pattie. Od včera jsem jí neviděla, protože jsem celý den spala. ,,Ahoj." Usmála jsem se na ní a sedla si na sedačku, co je v ložnici.

,,Ahoj zlatíčko. Jak ti je?" Zeptala se starostlivě a sedla si vedle mě.

,,Už dobře. Děkuju. Stalo se něco? Co potřebuješ?" Docela se bojím, co z ní vypadne, když za mnou přišla až sem. Mohla mi to říct dole.

,,Zvracela si ráno?" Zeptala se a a kývla. ,,Napadlo mě jestli nejsi těhotná?!" Vykulila jsem na ní oči, ale ona se usmívala jako sluníčko. Nemůžu být těhotná. To by znamenalo, že to dítě může být Jasonovo. Jen to ne, prosím. Začala jsem kroutit hlavou.

,,Nemůžu. Nemůžu být těhotná. Pattie já mám strach. Kdybych byla, je tady možnost že.... Že to dítě je Jasonovo. A to já nechci."

,,Uvidíš. Radši si ale ráno zajeď k doktorovi." Přikývla jsem a objala jí. Jsem ráda za vztah, jaký spolu máme. Je pro mě jako druhá máma. Vždycky mi poradí, podrží mě. Vím, že se na ní můžu kdykoliv obrátit.

Ráno jsem se opět probudila na nevolnost. Sundala jsem ze sebe justinovu ruku a běžela do koupelny. Skláněla jsem se nad záchodem, když mi Justinova ruka začala jemně přejíždět po zádech a vlasy mi odhrnul dozadu.

,,Běž pryč Justine. Neměl by jsi to vidět." Zachraptěla jsem na něj, ale on pokroutil hlavou a na záda mi vtiskl jemný polibek.

,,Nikam nejdu. Zajedeme k doktorovi." Chtěla jsem začít protestovat, ale starostlivý Justin mě zastavil. ,,a žádné protestování!"

,,Takže... Takže výsledky nám neřekly nic neobvyklé. Ovšem zajděte si raději ještě na gynekologie." Děkovně jsem se na něj aspoň trochu usmála. Rozloučili jsme se a odešli na oddělení gynekologie. Modlím se, aby to co říkala Pattie nebyla pravda. Né že bych nechtěla dítě, ale bojím se. Bojím se toho, že to dítě bude Jasona.

,,Slečno Hopkins, můžete dál. Přítel půjde také?" Zeptala se sestřička a Justin začal horlivě přikyvovat. Pevně jsem mu stiskla ruku a on se na mě povzbudivě usmál. Vešli jsme dovnitř a šli rovnou k doktorovi.

,,Dobrý den, slečno Hopkins. Co vás trápí?" Mám z toho špatný pocit. Bojím se, že se něco stane. Teď už není cesty zpět.

,,Včera i dnes ráno jsem zvracela. Nevím, co to je, protože jsem nic špatného nejedla." Něco si zapsal do papírů a pak se postavil.

,,Dobře. Podíváme se na to, bežte se vysvléknout." Šla jsem udělat přesně tak, jak řekl.

,,Takže.. Máme tu výsledky." Ať už to řekne. Mám pocit, že mi každou chvíli vyskočí srdce z hrudi. ,,Jste těhotná." Nenenenene. Za co? Já nemůžu mít dítě s člověkem, kterého ze srdce nenávidím. Nemůžu mít dítě s člověkem, který mě unesl a chtěl zabít.

,,Jste na začátku druhého měsíce." Počkat! Jsem na začátku druhého měsíce? To znamená, že to dítě nemůže být Jasona. Jason mě unesl před asi čtrnácti dny. Podívala jsem se na Justina a tomu v očích létaly jiskřičky štěstí. Taky si nejspíš dal  jedna a jedna k sobě. Okamžitě jsem se mu vrhla kolem krku a pevně objímá. Je to půl roku od potratu. Netušila jsem, že se neví takového může stát.

,,Ovšem je tu riziko. Jak vím, měla jste leukemii. Je tu šedesáti procentní šance toho, že dítě by ji mohlo mít také. Je jen na vás, jak se rozhodnete. Uvidíme se za měsíc."

Jak se rozhodně? Nechá si to nebo ne? Záleží to na vás.

Budu ráda za komenty a votes. Čím víc jich bude, tím dřív bude další část.

#Michelle