Anything Is Wrong

30.

*pohled Justina*

Po tom, co odjela Lucy jsme se s Elis rozhodli již ven. Vzali jsme Baddyho a mohlo se jít. Je přaštěnej. Hned jak viděl, že mám v ruce vodítko už po něm skákal. Prošly jsme parkem a domů jsme přišli těsně před dvanáctou. Najedli jsme se a když jsem uklízet nádobí do myčky někdy zazvonil.

,,Ahoj Em, copak?" Divil jsem se , že přijela a nedala vědět.

,,Ahoj, no jsem domluvená s Lucy, že si vezmu na dnešek Elis. Ona ti to neřekla?" Až teď mi došlo, že se ještě nevrátila. Asi se někde zdržela. Došel jsem pro Elis, že jede k Emily. Byla ráda.

Je jedna hodina a Lucy je pryč už přes čtyři hodiny. Myslel jsem si, že jela k Emily, ale ta tady byla a řekla, že u ní není. Bojím se o ní. Několikrát jsem ji volal, ale nebere to. Rozhodl jsem s že se pojedu po ní podívat. Vyběhl jsem z domu, zamknul a nasedl do auta. Otočil jsem klíčkem v zapalování, nastartoval a vyjel. Jel jsem do jejich bývalého domů. Co kdyby byla tady? Nechtěla ho prodávat. Vzal jsem za kliku, ale dveře byl zamčený. Zazvonil jsem, ale nikdo neotevíral.Tak tady to vzdávám. Vběhl jsem do auta a zase vyjel. Napadlo mě místo, kam mě jednou vzala, kam ráda chodila, kam jsem šel i já, když jsem se dozvěděl, že je těhotná. Kopec s výhledem na celé L.A. Přijel jsem tam do deseti minut. Ani jsem nemusel vystupovat z auta, protože jsem hned viděl, že tady nikdo není.

Kam teď? Jsou skoro tři a já jí pořád nenašel. Byl jsem i na hřbitově. Co kdyby šla k hrobu rodičů? Bohužel ani tam nebyla. Rozhodl jsem se

že se pojedu podívat k nám domů, kdyby se náhodou vrátila. Dojel jsem před barák, ale auto tady nebylo. A Lucy taky nikde. Radši jsem se šel podívat dovnitř. Vběhl jsem dovnitř a prošel celé spodní patro. Nikde nikdo.

,,Lucy?!" nic ,,Lucy!?" zase nic. Frustrovaně jsem si zatáhl za konečky vlasů. Procházel jsem se po obýváku a ruce měl pořád zabořený ve vlasech.

,,Kurva!" zavrčel jsem a kopl do vázy, která se rozbila a střepy se válely všude po zemi. Jestli střepy přinášejí štěstí, tak rozbiju všechno. Jen ať jí najdu. Až teď mi došlo, že jsem ještě nebyl u supermarketu, kam jela nakoupit. Okamžitě jsem vyběhl ven a rychle vyjel. Projížděl jsem po celým parkovišti, ale auto jsem nikde neviděl. Projížděl jsem poslední uličkou a zahlédl vyšší, černý auto. Zajel jsem blíž. Ano. Je to moje auto. Vystoupil jsem z auta a šel blíž. Auto zamčený. Kabelka hozená na zemi. Kurva kabelka!!!!! Okamžitě jsem vzal mobil a vytočil číslo.

,,Ryane?... Jo, to jsem já.... Ne! Doprdele poslouchej mě!... Máme problém. Přijeď k nám.... Ne! Zítra je pozdě. Hned!" Vzal Jsem její kabelku, kterou jsem hodil do auta a vyjel jsem. Jestli mě viděl nějakej polda tak budu platit až do smrti. Jízda na červenou-a né jednou, předjíždění na plné čáře, bez blinkrů, průjezd jednosměrkou a v neposlední řadě telefonování za jízdy.

,,Emily, prosím tě, mohla by u vás nějakou dobu zůstat Elis?.... Děkuju. Mám jí přivést věci?... Ok. A nevím. Lucy jela nakoupit a už se nevrátila. Našel jsem auto a u něj byla pohozená kabelka, ale Lucy nikde..... Jasně. Kdyby něco zavolám.... Kyle? Jestli se mu chce. Bylo by to lepší..... Super. Budu doma, tak ať přijede. Díky. Ahoj." Přijel jsem domů a u dveří stál netrpělivě Ryan. Sedli jsme si dovnitř a začali všechno promýšlet.

*Pohled Lucy*

Probrala jsem se na neuvěřitelnou bolest hlavy. Chtěla jsem si promnout oči, ale nešlo to. Měla jsem ruce za zády, a ještě k tomu svázaný nějakým provazem. Otevřela jsem oči a zjistila, že jsem zavřená v nějaký dodávce a dva chlapy, co sedí vepředu se o něčem bavili. Poté, co jsem si je asi čtvrt hodiny prohlížela, se jeden otočil, podal mi flašku s vodou a celou si mě prohlídl. Zakousl se do rtu a poté si je olízl. Fuj! Už teď je mi nechutnej.

,,Vypij to!" nařídil mi. Asi mu došlo, že se sama nenapiju, když mám svázaný ruce. Debil. Stoupnul si a přešel ke mě. Klekl si přede mě na bobek, otevřel flašku a začal mi tekutinu lít do pusy. Chtěla jsem se mu vymknout a vyprsknout to, jenže byl silnější. Po chvíli se mi zase začaly zavírat oči. Hajzl! Asi tam něco dal.

Názory? Omlouvám se, že dlouho nebyla a je strašná, ale vůbec nestíhám. Pokusím se něco napsat v pátek, ale nevím jestli to vyjde. Část věnovaná Libušce a Terezce, protože jim moc děkuju za podporu a hlavně za to, že každou část komentujou. DĚKUJU.

Od teď kdo napíše nejhezčí komentář, mu věnuji další část :*

#Michelle