Anything Is Wrong

2-9

Pardon, že dlouho nebyla část, ale byla jsem pryč a nebyl čas.  Nevím, kdy bude další, protože v sobotu odjíždím zase pryč. Mrzí mě to.

Část pro všechny :* Jste zlatíčka. Miluju vás. Užijte si část

*Pohled Lucy*

,,Zlato musím ti něco říct. Prosím slib mi, že si to nejdřív vyslechneš celé." Nejistě a plná obav a strachu jsem přikývla a čekala, co mi Justin řekne. ,,Víš... Selena je moje sekretářka. Nemůžu jí vyhodit jen tak, protože má s námi uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou. Už od začátku se pořád snažila, aby mě svedla a dneska se jí to malém povedlo. Přísahám, že jsem jí odstrčil, protože bych tě nedokázal podvést. Nedokázal bych podvést někoho, koho tolik miluju, a bude matkou mých dětí." Prosím, vzbuďte mě. Přeju si, aby tohle byl jenom sen. To nemůže být pravda! Ano, vidím na něm, že ho to mrzí, ale jak si můžu být jistá, že to bylo naposledy? Co když se to stane znovu a tentokrát už to nezastaví?

Pomalu jsem vstala a daněmi si protřela obličej. ,,Musím na vzduch." Skoro neslyšitelně jsem zašeptala a odešla z baráku. Opatrně jsem si sedla na kraj bazénu tak, že jsem měla nohy ve vodě. Ovšem myšlenkami jsem byla někde jinde. Opravdu jí odstrčil? Vážně by mě nepodvedl? Nesnáším ji. Už dříve mi ze života dělala peklo, a jak vidím, rozhodla se pokračovat.

Slzy stékaly po mých tvářích a já se je ani nesnažila stírat. Jen jsem sledovala západ slunce a přemýšlela, jak to bude dál. Nevím, jestli takhle dokážu dál žít. Nechci žít ve strachu z Jasona, z Codyho, z leukémie a teď i Seleny. Při pohledu na zapadající slunce se mi hned vybavila vzpomínka na naší první dovolenou na Hawai.

*Flashback*

,,Myslíš, že spolu všechno zvládneme?" Zeptala jsem se s rukama za Justinovým krkem a hlavu si položila na jeho rameno. Měli jsme dokonalý výhled na západ slunce, nohy zabořené ještě stále v zahřátém písku a jednou za čas vlna narazila až na naše kotníky. Jeho rty se chvílemi dotkly mých vlasů, čímž je políbil a jeho vůně mě pomalu ale jistě omamovala.

,,Určitě. Hlavní je věřit. A já věřím, že s naší láskou zvládneme úplně vše, co se nám postaví do cesty. Ať je to cokoliv. Zvládneme to spolu. Ty a Já." Naklonil hlavu k té mé a jeho rty se pomalu dotkly těch mých. Zapadají do sebe jako puzzle. Pokud najdete správnou část a díl, zapadnou do sebe. A já svou druhou část, svou druhou polovičku našla-Justina.

*End of flashback*

Bohužel zrovna teď si tím nejsem až tak jistá. Miluju ho, ale strach je větší. Má ruka samovolně sjela k mému narůstajícímu bříšku a slzy začínaly téct rychleji při myšlence, že by malý neměl tátu, se kterým by byl každý den, každou minutu.

Pomocí rukou jsem vstala ze země, setřela si slzy a rukama si oprášila kraťasy. Přešla jsem do obýváku, kde na gauči pravidelně oddechoval Justin. Možná jsem někde v hloubi duše naštvaná, ale více převažuje zklamanost. Dekou, která byla na opěradle jsem ho přikryla a sama se odebrala do ložnice, přesněji do koupelny.

Probrala jsem se, když bouchly dveře a postel se prohla pod něčí vahou. Ve chvíli, kdy se ke mně dotyčný přitulil a rukama mě pevně objal, jakoby se něčeho bál, jsem poznala, že je to Justin. Svou hlavu si zabořil do mého krku, kde jsem později cítila i několik polibků. Byla jsem tak unavená, že jsem ani nebyla schopna jakéhokoliv pohybu. Proto jsem ho nechala, ale byla jsem plně rozhodnuta, co udělám ráno. Musím to udělat.

*Ráno*

Seděla jsem u stolu a dojídala svůj jogurt, když do kuchyně přišel Justin bez trička a s mokrými vlasy, které byli rozcuchané do všech světových stran. Když mě spatřil, vypadal, jakoby se rozhodoval a nakonec ke mně přišel a opatrně mě políbil na čelo. Milovala jsem, když tohle dělával a do konce života budu, ať už budeme spolu nebo ne.

,,Dobré ráno. " Se strachem v hlase zamumlal a oděšel k lednici. I když to nemohl vidět a už vůbev né slyšet, přikývla jsem.

,,Za chvíli vyzvednu u Pattie Elizabeth a pojedeme na chatu. Potřebuju chvíli čas. " Oznámila jsem. Jsem si jistá, že je tohle správné rozhodnutí. Nemám zatím v plánu rušit zásnuby, když jsme ještě ani nezačali připravovat svatbu, ale chci být nějaký čas sama s Elizabeth a hlavně někde dál od města.

S hlasitým třísknutím odhodil hrnek na linku a odešel z kuchyně. S povzdechnutím jsem lžičku hodila do dřezu a prázdný kelímek do koše a odešla pro věci. Justin seděl na balkóně, a když mě spatřil, že odcházím s taškou pryč, přiběhl za mnou.

,,Lucy prosím. Když už půjdeš, slib mi aspoň, že se ke mně vrátíš. Prosím. " Prosil a v jeho očích se už zase objevily slzy. Přikývla jsem a přiblížila se k němu.

,,Neříkám, že hned zítra, ale ano. Jen mi musíš dát čas. " Pohladila jsem ho po tváři a on svou tvář přitlačil více k mé dlani. Stoupla jsem si na špičky a pomalu ho políbila na tvář. Rychle, aby mě neviděl brečet, jsem se otočila a s taškou v ruce a slzami stékajícími po mých tvářích odešla. Nevím, na jak dlouho, ale tohle je věc, kterou jsem prostě musela udělat.

Tak co? Názory, Pocity? Já sama jsem s částí spokojená až tak od půlky

Zůstanou spolu? Vrátí se Lucy zpátky nebo je s nimi konec? Chci vědět všechny vaše názory a nápady.

Budu moc ráda za každý vote a comment. Děkuju

#Michelle