Anything Is Wrong

14.

Další část. Jinak doufám, že jste si užili Vánoce. Hezké čtení ;)

*pohled Justina*

Proč ona? Proč zrovna teď, když je všechno v pohodě?  Nevěděl jsem co dělat, tak jsem radši jeli domů.

Doma jsem jí položil do postele, přikryl dekou a nechal jí, ať si odpočine. Elizabeth je pořád u Emily. Sedl jsem si dolů do obýváku a jen přemýšlel. Nemůžu o ní přijít. Nechci přijít o další holku.

Před dvěma lety jsem měl holku. Jmenovala se Jennifer. Když se Jason dozvěděl, že s ní chodím, musel jí mít. Vždycky měl všechno lepší. Barák, auta i holky. Jeden den jsem přišel domů a všude bylo rozbitý sklo, pohozený nábytek a na škole byl papír. "Vždycky mám jen to nejlepší. Doufám, že jste se pořádně rozloučili." Bylo mi jasný, že to byl Jason. Zapletl se s jednou mafiánskou partou. S Ryanem jsme hned začali hledat. Asi po týdnu jsme je našli ve starý stodole. Byl to strašný pohled na Jenn. Byla jen ve spodním prádle přivázaná k židli. Na nohou i rukou měla krvavý jizvy. Do očí se mi nahrnuly slzy. Než jsem se stačil vzpamatovat, ozval se výstřel. On jí zabil! Byl to nejhorší pohled na světě. Můj vlastní bratranec mi zabil holku. Nejhorší pohled na světě je ten, když v někdo zabije milovanou osobu přímo před očima. V tu dobu jsem se zhroutil.

Ani jsem nevnímal čas a už bylo jedenáct v noci. Šel jsem se vysprchovat a pak k Lucy. Spala tak sladce. Lehl jsem si za ní, ruku omotal kolem jejího pasu a po chvíli jsem taky zaspal.

Sedím v nemocnici a vedle mě leží Lucy. Je celá bílá. ,,Zlato, já vím, že mě neslyšíš, ale i přes to ti chci něco říct. Miluju tě a vždy budu. Jsi pro mě jediná a žádná tě nenahradí. Bojuj dál. Jsi silná. Ty to dokážeš."

Najednou začal pípat přístroj, který ukazuje tep srdce. Běžela na něm jen vodorovná čára. Ihned tam bylo plno doktorů a sester. Řekli mi, abych šel stranou. Modlil jsem se, aby to zvládla. Po chvíli ke mě přišel doktor se sklopenou hlavou. ,,Je mi to líto. Už jsme jí nedokázali zachránit. Upřímnou soustrast."

,,Neeeeeee!" Rychle jsem se probudil a do očí se mi zase začaly hrnout slzy.

,,Co se děje?" Ucítil jsem Lucyinu ruku na mých zádech. Asi jsem jí vzbudil.

,,Promiň. Hnusný sen." Jen jsem se na ní kouknul a vrhl se k ní do obětí. Seděli jsme na posteli a objímali se asi pět minut.

,,Justine, sice nevím co se ti zdálo, ale neboj. Společně zvládneme všechno. Pamatuješ?" Ihned se mi vybavila ta scéna na letišti. Políbil jsem jí na rty a zase si lehnul. Lucy si mi lehla na hruď a chvíli si povídali. Po chvíli usnula a já si hrál s jejími vlasy. Nikdy ji nesmím ztratit. Jedině ona mě dokáže kdykoliv uklidnit, rozesmát, povzbudit..... Miluju jí tak moc. Člověk by si řekl, že je to za tak krátkou dobu nemožné, ale jde to.

Taková spíš vzpomínací. Doufám, že se líbilo. Pořád platí minimálně 5 reads a 3 votes do další části. ;)
#Michelle