Anything Is Wrong

2-38

Ano vím, že je část po dlouhé době, ale odvíjí se to od aktivity. Jen chci říct, že záleží jen na vás, kdy bude další část. 

" Dobrou noc Ellie. " Políbila jsem jí na čelo a odešla ke dveřím. 

" Kdy přijde Justin Lucy? " Zeptala se ještě před tím, než jsem došla ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla a automaticky si sáhla na tvář. Pořád mi v ní tepalo a byla úplně rozpálená.

" Nevím zlato, musel do práce. Už spi. " Zavřela jsem za sebou dveře a setřela si slzu, která se mi kutálela po tváři. Nevím, kde je. Ráno jsem ho vyhnala a ještě se nevrátil. Ale nemohla jsem přeci říct Ellie pravdu. Celý den jsme byli na zahradě a já přemýšlela, jak to bude dál. Miluju ho, mám s ním syna, ale nevím, jestli se přes tohle všechno dokážu přenést. Nevím, jestli bych dokázala žít s někým takovým. Nikdy předtím tohle neudělal, ale mám se každý den bát mu něco říct, aby na mě náhodou zase nevztáhl ruku? 

Hrnek s čajem jsem položila na noční stolek, zkontrolovala Sama, který spal jak andílek a poté sama zalehla do postele. Poslední, co si pamatuju, než jsem usnula, je to, že jsem si lehla na Justinův polštář, protože voněl přesně jako on. Alespoň ten polštář mi ho připomínal. 

Probudila jsem se s obrovskou ránou, která vyšla z chodby. Svěsila jsem nohy z postele a pomalu šla dolů. Justin se opíral o komodu na chodbě a něco si pro sebe mumlal.

" Justine, jsi v pořádku? " Zašeptala jsem a ruce si omotala okolo těla. Byla mi zima a ještě pořád rozespalá. Jeho hlava se otočila mým směrem a já zůstala v šoku. Hleděla jsem na něj jako na někoho, koho neznám. Až po chvíli mi došlo, že takto ho vlastně neznám. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Jeho oči byly zarudlé, pod okem monokl a  na rtu měl už zaschlou krev. 

" Pojď si lehnout. " Sešla jsem pár schodů, ale on se na mě pouze díval. Povzdechla jsem si a přešla až úplně k němu. Byl z něj cítit kouř a alkohol. Pohlo se ve mě svědomí a vnitřní hlas mi pořád dokola opakoval, že tohle jsem způsobila já. Jeho ruku jsem si přehodila přes rameno a s potížemi s ním vyšla schody. Jen co jsem s ním vešla do ložnice se svalil na postel a nehýbal se. Povzdechla jsem si a zakroutila nad ním hlavu. Pomalu jsem mu sundala boty, kalhoty a bundu a přikryla ho. Mokrým kapesníkem jsem mu setřela krev a na stolek postavila sklenici s vodou.

" Ona mě nesnáší, jsem debil. Miluju jí, nechci jí ztratit. Lucy. " Mumlal a jednou rukou přejížděl po mé půlce postele. Jelikož byl rozvalený přes celou postel, vzala jsem svůj mobil a Sama a odešla do pokoje pro hosty. Svaluju vinu na to, že byl rozvalený přes celou postel, ale i kdyby nebyl, nevím, jestli bych tam zůstala. Hučí mi z toho všeho v hlavě jako ve včelím úlu. 

Položila jsem Sama doprostřed postele a lehla si k němu. Automaticky jsem přes něj dala ruku. Vím,  jak se dokáže převalit a nechci riskovat, že by spadl z postele. 

Probudilo mě sluníčko, které mi svítilo do očí. Lekla jsem se, když vedle mě Sam nebyl, ale hned jsem se uklidnila, když jsem uslyšela tichý hlas. 

" Slibuju, že tu pro tebe pořád budu. Nevím, co teď maminka udělá, ale ty budeš mít tátu pořád. Pořád budeš mít tátu, který s tebou bude hrát fotbal, bude s tebou řešit holky, a kterému budeš moct všechno říct. My chlapi jsme prostě takoví. Někdy děláme chyby, stejně jako já, ale tvou mamku miluju z celého srdce, až to bolí. Vždyť se na ní podívej, jak je krásná. Je jako bohyně. Musíme být oba moc rádi, že je taková, jaká je. I když musím uznat, že když čekala tebe, byla dost náladová. " Posadila jsem se a snažila se skrýt úsměv, který vyvolaly tyhle slova. 

" Ahoj. " Zašeptal, když se na mě podíval. Kruhy pod očima pořád nezmizely a ta modřina se zdála být ještě více modrá, než byla v noci.

" Ahoj. " Zachraptěla jsem a postavila se z postele. Gumičkou, kterou jsem měla na nočním stolku, jsem si svázala vlasy a přešla ke dveřím do koupelny. 

" Lucy počkej, chci ti to nějak vysvětlit. Počkej. " I se Samem v náručí vstal a chtěl přejít ke mě, ale já ho zarazila.

" Dej mi pět minut. " Nečekala jsem na odpověď a zavřela se v koupelně. Snažila jsem se vymyslet něco, co bych mu mohla říct, ale nic mě nenapadalo. Připadala jsem si jako kouzelník, který neumí kouzlit. Ztracená ve vlastním světě.

Položila jsem na stůl dva hrnky a posadila se naproti němu. Hleděla jsem do hrnku se zlatavou tekutinou uvnitř a své ruce si o něj ohřívala.

" Lucy, já..  nevím kde začít. To ,co se stalo včera, si budu do konce života vyčítat a ještě víc, pokud mi řekneš, abych vypadl navždy. Úplně bych tě pochopil, i když nevím, co bych dělal. Ten dopis jsem ti nedal, protože jsem to chtěl vyřešit sám. Najal jsem ochranku, která hlídá náš dům. Nechtěl jsem ti to říkat, protože bys byla ještě víc nervózní. Pokaždé, když jsme někam šli, byla s námi ochranka. Jsem sobec, když jsem si myslel, že to zvládnu sám, ale měla dost starostí, a proto jsem ti nechtěl přidělávat další. Jen tě prosím, abys to pochopila. Včera jsem byl vytočený. Myslel jsem, že jsem selhal, když si to našla. Nikdy bych ti neublížil. Věř mi. Miluju tě. Lucy odpusť mi to prosím. Prosím tě z celého srdce, dej mi jednu šanci. Využiju jí a všechno ti vynahradím. Prosím. " 

Byla bych ráda za názory, jak se Lucy zachová. Budu ráda za každý nápad.