Anything Is Wrong

35.

*Pohled Justina*

Ani jsem nevěděl jak se sem dostala policie, ale hlavní je, že mají Jasona. Asi jim zavolal Chad. Nebudu Lucy brát do nemocnice. Chci aby byla doma a navíc bych u ní nemohl být pořád. Teď jedeme v autě směr domů. Lucy leží přes zadní sedačky, hlavu na mých nohách, ale hlavní je, že dýchá. Nemůžu o ní přijít. Volal jsem Fredovi a ten už taky jede k nám. Fredo je kámoš a má vystudovanou zdrávku. Už několikrát nám pomohl někoho zachránit.

,,Ryane, Chade? Díky moc." Promluvil jsem na ně a tím prolomil ticho zaplavující auto. Oba se na mě nechápavě koukli a já pokračoval. ,,Za to, že jste mi pomohli. Že jste tam semnou jeli.  Za to, že vás znám. Díky." Jemně jsem se usmál a svůj pohled zase odvrátil na Lucy.

,,Jsme kámoši. Známé se už od dětství. Je jasný,že si budeme pomáhat." Řekl Ryan a Chad přikyvoval. Jsem vděčný za to, že je mám. Ale jestli to Lucy nepřežije, budu na dně. Podíval jsem se zpět na Lucy a všiml si, že obvaz, který má obvázaný přes ránu, začíná prosakovat. Zastavili jsme před barákem a Fredo už seděl na schodech. Vystoupil jsem z auta a hodil mu klíče od domu, aby mi mohl otevřít. Přešel jsem na druhou stranu auta a vzal Lucy na ruku. Ryan a Chad už byli vevnitř a Fredo na mě čekal u dveří. Prošel jsem kolem něj a šel s ním v závěsu za mnou do ložnice.

,,Díky, že si přišel. Jason jí unesl a když jsme jí našli, tak jí postřelil." Řekl jsem mu to zkráceně. Nemám čas mu tady vykládat, jak to bylo den po dni. Opatrně jsem Lucy položil na postel a posadil se vedle. Alfredo jí vyndal kulku a ošetřil jí všechny rány. Chtěl, abych odešel, ale já ji tady nenechám.

,,Je v pohodě. Kulka naštěstí nebyla hluboko, ale netuším kdy se probere. Drž se chlape. Bude tě potřebovat." Poplácal mě po zádech a pak odešel. Dal jsem Lucy pusu na čelo a odešel za klukama.

,,Justine my půjdeme. Kdyby něco, volej! Jsme tu pro tebe." Řekl Ryan, když jsem došel se skleničku v ruce do obýváku. Oba dva se zvedli a šli se obout. Šel jsem s nima je vyprovodit a hlavně jim poděkovat.

,,Díky za všechno. Čau." Zabouchl jsem dveře a sedl si na sedačka. Pozoroval jsem fotku na stěně, když jsem si vzpomněl na Ell. Je jako moje dcera. Ano, beru ji jako vlastní. Je úžasná a je vidět, že je ráda, že se o ní stará Lucy. Miluje jí. Vzal jsem mobil a vytočil číslo Emily.

,,Ahoj Justine, stalo se něco? Em uspává Rose." Po chvíli se ozval Kyle.

,,Čau, ne nic. Jen jsem se chtěl zeptat, jestli mi přivezeš Elle. Lucy už je doma."

,,Jasně. Za chvíli jsme tam." Nestihl jsem nic říct a už mi to vytípl.

,,Ahoj zlatíčko." Usmál jsem se, když jsem objímal Elis a hladil jí po vláskách. Kyle už odjel, musel za Emily. Bylo na ní vidět, že už je unavená, tak jsem jí odnesl do pokojíčku a uložil do postele.

,,Dobrou noc." Dal jsem jí pusu na tvář a šel ke dveřím.

,,Justine? Zůstaneš tady? Prosím." Úplně jsem jí viděl, jak nahodila Puppy face.

,,Dobře, ale zajdu ještě za Lucy."

Vešel jsem do ložnice a sedl si vedle lásky mého života. Vedle člověka, který mi změnil celý život. Byla v pořádku. Ale to pořád nic nemění na tom, že chci, aby se probudila. Dal jsem jí pusu a odešel k Elis. Má velkou postel, takže se nemusím bát, že se k ní nevejdu. Přikryl jsem se a po chvíli usnul s pocitem, že je mám obě opět u sebe.

Omlouvám se za chyby. Část naprosto o ničem a nudná. I'm sorry. Jinak věnovaná zase všem, kdo dávají votes a koment. Děkuju. Love u <3