Anything Is Wrong

41.

Nesplnili jste limit, ale ani se vám nedivim. Je to hrozná story. Brzy bude konec, tak bych chtěla vědět, jestli má cenu psát druhou sérii.

Část pro všechny. Omlouvám se za chyby. Příjemné čtení :)

*pohled Justina*

Doufám, že mi Lucy řekne to, co se stalo. Nechápu to. Odejde pro zmrzlinu a vrátí se se slzami v očích. Mám z toho smíšené pocity. Nevím, jestli se mám bát nebo ne. Tohle mě jednou zabije. Frustrovaně jsem si zatahal za konečky vlasů a vešel zpátky do baráku. Lucy si akorát nalila vodu do skleničky a napila se. Mamka šla s taťkou a dětma ven, takže jsme tu sami a aspoň máme klid všechno probrat. Sedl jsem si na barvou židli, odkud jsem měl dokonalý výhled na Lucy a rukama si podepřel bradu. Ona se zadkem opřela o linku a dívala se do země.

,,Řekneš mi, co se stalo?" Hlavu měla pořád skloněnou. To ticho, které se neslo místností bylo příšerné.

,,Byl tam Cody. Chtěl mi všechno vysvětlit, ale já utekla." Že jsem neslyšel správně? Že to neřekla? Jestli to je sen, chci probudit. Ruce jsem zatínal v pěsti a řekl bych, že jsem byl celý rudý od zlosti. Ještě chybí kouř od nosu a uší. Vážně to nemyslí vážně. Nejdřív jí malém zabije a teď chce všechno vysvětlit? Docela by mě zajímalo co by řekl. "Já to tak nechtěl. Jen jsem jí chtěl přizabít. Jason by ji dodělal." Jako vážně?! Musím na vzduch! Proč se všechno tak sere? Nejdřív leukémie, pak ta bouračka a potrat, potom únos a teď ještě Cody. Už chci klid. Chci, aby jsme byli všichni štastní. Vždy, když si myslím, že máme od všeho pokoj se něco pokazí. Myslel jsem si, že budeme šťastná rodina. Že budeme pozorovat, jak naše láska cupitá po obýváku. Jenže tak lehko to asi nepůjde.

Z mého přemýšlení mě vytrhly Lucyiny ruce omotané kolem mého pasu a její hlava opřená o má záda. Cítil jsem jak se jí nadzvedává hrudník podle toho, jak pravidelně dýchá.

,,Je mi to líto. Zapomeňme na to. Aspoň na teď, prosím." Z jejího hlasu byla slyšet zoufalost. Ale má pravdu. Nechci mít pořád strach, kdy se tady objeví. Samozřejmě, že budu mít strach, ale nechci na to myslet každou minutu. Přikývl jsem a opatrně se otočil. Lucy měla ruce pořád obmotané kolem mého pasu, jako kdyby se nikdy nechtěla pustit. Pevně jsem ji objímal a do vlasů sázel jemné polibky. V něčem nemám jasno. Nemám jasno, proč to Jason udělal. Nemám jasno, proč nám Cody celou dobu lhal. Ale v jednom jasno mám. A to v tom, že právě teď objímám ženu, která mi svým příchodem změnila život. V tom, že jí nadevše miluju. Ale mám jasno i v tom, že jí nikdy neopustím a nikdy jí nenechám odejít. V životě jsem si nemyslel, že jde milovat tam moc, až to bolí. Teď už to vím moc dobře.

*pohled Lucy*

Ráno jsem se probudila a ihned jsem s rukou před pusou běžela do koupelny. Nechápu to. Vždyť jsem včera nic špatného nesnědla. Sice mě Jaxon večer přemlouval, abych si dala zmrzlinu, ale nedala jsem si. Vstala jsem, spáchala a přešla k umyvadlo. Opláchla jsem si obličej a přešla zpátky do ložnice. Justin spokojeně spal a ze snu se usmíval. Zase jsem si k němu lehla a dekou se přikryla až k hlavě. Juss něco zamrmlal a otevřel oči.

,,Dobré ráno." Usmál se a dal mi na čelo. ,,Vždyť celá hoříš!" Vyjekl, když se odtáhl. Během vteřiny odběhl pryč. Typuju si, že běžel udělat čaj. On vyběhl do kuchyně a já opět do koupelny. Opět jsem se skláněla nad záchodem a zvracela. Nesnáším to. Po chvíli jsem cítila jeho silné ruce okolo mého těla. Položil mě do postele a okamžitě mě pohltil spánek.

Já vím. Strašná část. I'm sorry. Omlouvám se že je krátká ale nestíhám.

Názory? Bude to jenom nějaká viróza, nebo něco jinýho? Budu moc ráda za každý vote a koment.

Chcete druhou sérii?!