Anything Is Wrong

2-17

Část pro @Lee2710 a @Irenka00. Děkuju za komentáře.

Netrpělivě jsem čekala na výrok doktora, který před chvílí vyšel ze sálu a nyní se dívá do jejích spisů. Očima přeskakoval z jedné strany papíru na druhou, z prvního na poslední a zezhora dolů. Všichni jsme sledovaly každý jeho pohyb. Kyle si nervózně mnul ruce, já se v duchu modlila, aby vše bylo v pořádku a Justin stál vedle mě, s rukama okolo mých ramen. V celé chodbě byl ruch, způsobený pobíhající sestrami a doktory a při otevření nebo zavření dveří do pokoje, bylo slyšet pípání všemožných přístrojů. Prostředí nemocnic nemám od mala ráda.

Doktor přenesl váhu z pravé nohy na levou a poté se na každého z nás podíval. Kyleovo oči svítily zvědavostí a mé tělo pohltila nervozita.

,,Slečna Montgomery je po složité operaci, která naštěstí dopadla dobře. Její stav je ale pořád vážný a není jisté, zda bude nebo nebude mít nějaké následky. Teď jedině můžeme říct, že má možná ztrátu paměti, která by ale neměla trvat dlouho. Jediné veliké riziko je, že by se už nikdy nemusela postavit, jelikož měla zaklíněné nohy. Ovšem není to zatím ještě jisté, jsou to zatím pouze spekulace. Na vás teď je, aby jste nepropadali panice a zachovali klidnou hlavu. Slečna Montgomery vás teď bude potřebovat." Dál už jsem neslyšela. Hlava se mi začala motat, měla jsem černo před očima a žaludek dělal salta. Jediné, co jsem vnímala, byly vzpomínky. V mysli mi běhaly úryvky zážitků s Emily, ať už byly z doby, kdy jsme byly malé, ve škole nebo vzpomínky z letošního roku. Cítila jsem okolo mého těla Justinovy ruce a to, jak mi pomáhá sednout. Po tvářích se mi kutálely slzy, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Poklad pod mým srdcem neustále kopal, jakoby mi chtěl nějak pomoct. Jedinou pomoc teď potřebuje Emily.

Najednou jakobych se probrala a přesně věděla, co dělat. Díky doktorovi jsem věděla, kde leží a to byl můj cíl. Mé kroky se zastavily před pokojem číslo 107 a ruka sáhla po klice. Párkrát jsem se zhluboka nadechla a následně vkročila dovnitř. Pohled se mi zastavil na osobě, která vůbec nevypadala jako má nejlepší kamarádka. Na nemocniční kovové posteli ležela dívka s utrápenou, nehybnou tváří a bezvládným tělem. Opatrně jsem se přesunula k posteli a sedla si na plastovou židli. Její ruce byly stejně chladné, jako zimní noci a na tváři měla samé škrábance. Během dvaceti minut, co jsem tam seděla, přišel Kyle i Justin. Kyle se při pohledu na svou snoubenku malém zhroutil a nemohl uvěřit tomu, v jakém strašném stavu je.

,,Myslíš, že si nás bude pamatovat?" Zašeptala jsem směrem k Justinovi a svůj zrak přemístila na naše spojené ruce. Jeho rty se opět přitiskly do mých vlasů, avšak odpovědi se mi nedostalo. Pokojem se rozlehl Emilyn kašel a její oči se pomalu otevřely.

Tuhle část jsem psala dlouho a nepsala se mi lehce.

Vím, že je část krátká, ale nestíhám.

Snad se ale líbila a napíšete mi vás názor.

Bude si je Emily pamatovat?

Bude mít nějaké problémy?

#Michelle