Anything Is Wrong

43.

Je dost možné, že část bude nesmyslná.  Předem se omlouvám, ale zítra mám závody a potřebuju se vyspat. :)
Zase je celá část z pohledu Lucy, ale moc mě toho nenapadá z pohledu Justina. Příště se to pokusím zlepšit. Část pro @TammyBieberLovato
Příjemné čtení ;)

*pohled Lucy*

Celou cestu zpátky na chatu bylo v autě ticho. Proč by taky ne? Já i Justin jsme byli ponořeni ve svých vlastních myšlenkách. Netuším, co si myslí on. Netuším, jaký má na to názor. A ani netuším, jaký a jestli vůbec má nějaký plán. Mám plán dokonce já? Sama nevím. Přijeli jsme zpátky a já šla hned do ložnice. Nešla jsem za Pattie, Jeremym ani dětma na zahradu. Chci být sama. Sundal jsem ze sebe kalhoty a triko, co jsem měla na sobě a přešla ke skříně. Vytáhla jsem z ní Justinovo triko, které jsem na sebe hodila a lehla si do postele. Deku jsem si přitáhla až pod bradu a znovu se ponořila do svých myšlenek.

Ano, chtěla jsem dítě. I Justin ho určitě chtěl nebo možná ještě chce. Jsem si na stoprocent jistá, že je Justinovo. Jenže... Ano. Při každém rozhodování jsou klady, ale také je tam to "jenže" nebo "ale".

Nechci s tím malým hned po narození běhat po nemocnicích, čekat na výsledky nebo čekat na to, až se najde vhodný dárce. Vím, že on za to nemůže. Vím, že má mít šanci na život, ale zkazím mu život. Vždyť za to můžu já. Já měla leukémii, né Justin.

,,Dále" Řekla jsem, když někdo zaklepal na dveře. Do pokoje vlezla Pattie s úsměvem na tváři a sedla si vedle mě na postel. Také jsem si sedla, akorát že na mé tváři úsměv nebyl.

,,Jak se cítíš? Justin mi to řekl." Pohladila mě na zádech a pořád se usmívala. Je až neskutečné jak je pořád pozitivní. Jak se cítím? Sama nevím. Poslední dobou nevím skoro nic. Nevím, jestli si to malý mám nechat. Nevím, jak se cítím...

,,Nevím. Pattie, co mám dělat?" V polovině věty se mi zlomil hlas a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Jsem bezradná. V jednu chvíli jsem rozhodnutá si ho nechat, protože bych nedokázala zabít svoje dítě a navíc ho chci. Ale na druhou stranu mu nechci zničit život.

,,Lucy podívej. To dítě za nic nemůže. Ty i Justin jste ho chtěli. Máš jistotu, že je Justinovo a né Jasona. Nevidím v tom žádný problém, proč si ho nenechat. Něco ti řeknu. Vím to jenom já a Jeremy. Ani justinovi jsme to tenkrát neřekli. Když jsem čekala Jaxona řekli nám, že je riziko, že bude mít nějakou poruchu. Bála jsem se, ale byla jsem si jistá, že ho chci, že si ho nechám. Narodil se nám kluk, který je úplně zdraví. Lucy pořád je tady čtyřiceti procentní šance, že to mimčo bude zdravé. Dej tomu šanci." Jaxon mohl mít poruchu? Jak jsem to slyšela, slzy mi začaly téct ještě víc. Pattie mě chvíli držela v objetí a příjemně mě hladila po zádech. Poté co se odtáhla mě pohladila po bříšku, zvedla se z postele a odešla. Rozhodla jsem se, že se půjdu podívat za ostatními na zahradu. Přešla jsem opět ke skříni, ze které jsem si vytáhla tepláky a tričko a převlékla se. Vlasy jsem si svázal do culíku a vyšla z pokoje.

Jazzy, Jaxon a Elis běhali za Baddym a snažili se ho chytit. Byl to vtipný pohled je sledovat, protože jim Baddy pořád utíkal a nenechal se chytit, ale mě do smíchu vůbec nebylo. Jakmile mě viděli hned se všichni včetně Baddyho rozeběhli ke mě. Klekla jsem si a falešně se usmála. První mě objal Jaxon a pak současně Jazzy s Elis. Baddyho jsem pohladila po hlavě a nechala je, ať si zase hrají. Sama jsem se odebrala ke stolu, kde seděl Justin, Jeremy a Pattie. Sedla jsem si na lavičku vedle Justina a on mě ihned objal kolem ramen. Baddy přiběhl s jazykem až někde na břiše ke mě a vyskočil na lavičku. Lehl si a hlavu si položil na mé nohy.

,,Dneska večer odjíždíme. Lucy vadilo by ti, kdyby jsme si vzali Elizabeth? Budete mít s Justinem chvíli klid všechno probrat, budete sami a navíc děti si rozumí." Zeptal se Jeremy a Pattie přikývla. Podívala jsem se na Justina a ten sledoval děti. Je hezké, že nám chtějí pomoct, ale nechci je využívat. Zase na druhou stranu má Jeremy pravdu. Mohli by jsme s Justinem všechno probrat.

,,Nechci vás využívat. Vím, že si děti rozumí a my by jsme byli chvíli sami. Ale opravdu vás nechci využívat."

,,Nevyužíváš nás Lucy. Sami jsme ti to nabídli a my by jsme byli jenom rádi." Řekla Pattie a usmála se. Přikývla jsem a odešla to říct Elis.

,,Jeďte opatrně a postarejte se o ní. Ještě jednou moc děkuju. Vážím si všeho, co pro nás děláte. Mám vás ráda." Objala jsem nejdřív Pattie, pak Jeremyho a dětem jsem dala pusu na tvář.

,,Nemáš vůbec za co. Jsi součástí rodiny. Taky tě máme moc rádi. A neboj se. Elis bude v pořádku. Zavoláme si. Pa." Zamávali a pak odjeli. Otočila jsem se a vešla do kuchyně. Za celý den jsem nic nesnědla a můj žaludek se začíná ozývat. Vytáhla jsem si jogurt a sedla si ke stolu. Lžičku jsem dala do dřezu a kelímek vyhodila. Přešla jsem k Justinovi, který se opíral o rám a své ruce pevně ovinula kolem jeho těla. Hlavu jsem si zabořila do jeho hrudi a vdechovala jeho dokonalou vůni. Je až neuvěřitelný, jak moc ho miluju. Dokážu si s ním představit zbytek života a doufám, že to tak i bude. Justin si své ruce omotal kolem mého pasu a pevně mě přitiskl na jeho tělo. Hlavu schoval do mých vlasů, kam sázel jemné polibky. Odtáhla jsem se od něj a jemně ho pohladila po tváři.

,,Jdu si lehnout." Oznámila jsem a chtěla odejít, kdyby mě nepřitáhl zpátky. Své rty položil na ty mé a chvíli je tam nehybně nechal.

,,Půjdu ještě chvíli ven za Baddym a pak přijdeme. Miluju tě."

Ležím v posteli a po tvářích mi opět stékají slzy. Nemůžu se rozhodnout. Chci to dítě. Nemohla bych zabít dítě, které bylo stvořeno z lásky dvou lidí a které nosím pod srdcem. Jenže pokud by mělo leukémií, zkazím mu celý život. Proč je to tak těžké? Proč je život tak krutý a nespravedlivý? Postel se prohla pod Justinovo vahou a jeho ruka byla přehozena přes můj pas. Přitáhl si mě blíž k sobě a rukou putoval příjemně po mém břiše, kde dělala jemné kroužky. Na kůži se mi pod jeho dotykem objevila husí kůže.

,,Zvládneme to spolu. Dokážeme to. Miluju vás." Šeptl a políbil mě na spánek. Víc jsem se k němu přitulila a po chvíli upadla do říše snů.

Chtěla jsem vám ještě říct, že bude už jen pár části a pak KONEC. Moc děkuju všem, kteří to čtou. Mám vás ráda.

Jak se Lucy nakonec rozhodne?
Votes a Comments!!!

#Michelle