Anything Is Wrong

2-16

Pusťte si písničku. Dobře se mi u ní psalo. Omlouvám se za chyby.

 

*pohled Lucy*

Uložila jsem spící Rose do postýlky v naší ložnici a chvíli na ní jen tak koukala. Z mého hledění na ní mě vyrušily Justinovy ruce na mých botách a jeho rty putující po mém krku. Uvolněně jsem zaklonila hlavu, opřela si jí o jeho hruď a nechávala se unášet tímto příjemným okamžikem. Nevnímala jsem nic jiného, než jeho měkké, hebké a vlhké rty, zkoumající můj krk. Líbal, okusoval a sál ho a v mé mysli nebylo v tu chvíli nic jiného. Pomalu si mě za boky otočil čelem ke mě a jeho dlaň si položil na mé pravé líčko. Mezi námi byla jediná mezera a ta byla způsobena mým sedmiměsíční bříškem. Své ruce jsem zabořila do Justinových čerstvě umytých vlasů a rty přitiskla na ty jeho. Naše jazyky se proplétaly v dokonalé synchronizaci a bojovaly o nadvládu. Justinovo ruce sklouzly k mému zadku, za který si mě vyzvedl a já si nohy omotala okolo jeho pasu.

,,Pěkně si přibrala zlato." Zašeptal mi na rty zatímco mě pokládal na postel. Jeho šikovné ruce mi ve vteřině  vysvlékly tričko a jeho rty se přesunuly na můj odhalený dekolt.

,,Tvůj syn potřebuje jíst a taky něco váží." Jeho triko už leželo na zemi u toho mého a moje ruce pomalu rozepínaly jeho pásek.

Ve chvíli, kdy mi rozepínal podprsenku, můj mobil začal na nočním stolku vybrovat. Chtěla jsem Justina odstrčit, avšak on byl pohotovější. Ruce mi držel nad hlavou a opět líbal můj krk.

,,Musím to vzít. Třeba je to důležitý." Snažila jsem se ho přesvědčit, ale on si šel za svým.

,,Stejně už nezvoní." Řekl, když můj mobil přestal zvonit. Chtěla jsem něco namítnout, ale mobil znovu začal vybrovat. Justin si uraženě sedl a rukama si frustrovaně vjel do vlasů. Já jsem si přes odhalený hrudník přehodila deku a natáhla se k mobilu, na jehož obrazovce svítilo Kyleovo jméno.

,,Co sakra děláš tak důležitýho, že nemůžeš vzít ten zasranej mobil?" Vyprskl na mě hned, jak jsem hovor přijala. V Justinových očích bylo vidět zoufalství, když si hlavu položil na má stehna.

,,Sakra, Kyle! Nejdřív se uklidni a pak mi řekni, co se stalo tak strašnýho, že na mě musíš být takhle hnusný." Zádama jsem se opřela o čelo postele a hrála si s Justinovýma vlasama.

,,Emily je v nemocnici. Operujou jí." Při této větě se mi zastavil dech a oči se mi samovolně zaplavily slzami.

,,Hned jsem tam." Mobil jsem odhodil do postele a ze země sebrala triko, které jsem předtím měla na sobě.

,,Emily je v nemocnici. Jedu za ní." Řekla jsem směrem k Justinovi, který na mě doteď nechápavě koukal. Přešla jsem ke skříni, ze které jsem vytáhla mikinu a přetáhla si jí přes hlavu.

,,Jedu s tebou. Zavolám mámě, aby přišla pohlídat holky, i když spí. Nenechám tě v tomhle stavu jet samotnou." Říkal při oblékání a já ho objala.

,,Děkuju, že tu jsi." Letmo jsem ho políbila na rty a odešla do koupelny si udělat drdol. Slyšela jsem, jak Justin s někým mluví a hned poté se objevil u mě.

,,Mamka je hned tady. Klíče má, takže můžeme jet." Přikývla jsem a seběhla  schody dolů, kde jsem si rychle obula boty a sebrala bundu. Je mi jedno, že mám na sobě legíny a vytahanou mikinu. Hlavně, aby byla Em v pořádku. Nechci přijít o svou nejlepší kamarádku. A Rose by ztratila už druhého člena rodiny a taky posledního. Nikdy nepozná svou matku, tak ať se to tak nestane i u její sestry.

,,Justine slib mi prosím, že kdyby se mi při porodu něco stalo, náš syn bude vědět, kdo byl jeho matka a že ho bude vždy nadevše milovat. Slib mi, že mu budeš o mě vyprávět. Slib mi, že nebudeš smutný a někoho si najdeš. Že se nebudeš trápit, ale budeš si užívat život s jinou ženou po tvému boku, která tě bude dělat šťastným." Podívala jsem se na něj, jedna neposlušná slza se spustila z mého oka po tvářia za ní následovaly další. Automaticky jsem si rukama objala bříško a myslela na našeho syna. Justin si propletl prsty se mnou a jednou rukou dál řídil.

,,Neslíbím ti to, protože se to nestane. Všechno dopadne dobře. Ty i náš syn budete v pořádku. Jedině ty, mě můžeš udělat šťastným. Každý den budeme pozorovat našeho syna, který je výsledkem naší lásky, jak roste. My budeme ti, kteří uvidí jeho první kroky. My uslyšíme jeho první slova, ať už to bude Máma, táta nebo cokoliv jiného. My se s ním budeme učit. My ho budeme utěšovat, až bude mít zlomené srdce. Jedině my dva budeme jeho praví rodiče. Nikdo ho nebude milovat víc, než ty a já." Dokončil svoji řeč přesně, když zastavil před nemocnicí. Bezeslova jsem se k němu nahla a políbila ho.

,,Děkuju. Miluju tě lásko." Zašeptala jsem mezi polibkem, ve kterém byla pouze láska a něha.

,,Já tebe taky. Pojď, jdeme za Emily." Justin zamkl auto a my šli ruka v ruce svižným tempem do nemocnice. Vyjeli jsme do 3. patra, na kterém byly operační sály. Pohled na Kylea sedícího zničeně na plastové židli s hlavou v dlaních mě přinutil rozběhnout se za ním. Bez jakéhokoliv jeho pohledu na mě jsem ho pevně objala a šeptala, že všechno bude v pořádku.

,,Co se stalo?" Zeptala jsem se a podívala se do jeho zničených, červených a uplakaných očí. Takhle zničeného jsem ho v životě neviděla.

,,Nevím. Byl jsem v práci a najednou mi volali, že Emily měla autonehodu a vezou jí do nemocnice. Vůbec nic nevím. Operují jí už víc jak dvě hodiny. Lucy, co když to nepřežije? Co když-"

,,Přestaň. Nesmíš takhle myslet. Emily je silná. Zvládne to. Už jenom kvůli vám. Kvůli tobě a Rose. Miluje vás." Snažila jsem se ho uklidnit, i když já jsem na tom nebyla líp. Jedinou mojí oporou tu, byl Justin, který mě celou dobu objímal a chvílemi mi daroval polibek do vlasů.

*Po 2 hodinách*

Nohy jsem měla přehozené přes Justinovo a hlavu opřenou o jeho hruď. Kyle se procházel z jedné strany chodby na druhou už hodinu a mě to upřímně znervózňovalo ještě víc. Ruce jsem měla omotané kolem Justinova pasu a on své přehozené přes má ramena. Ve chvíli, kdy ze sálu vyšel doktor v operačním úboru, který byl od krve, jsem vyskočila na nohy. Kyle se přestal procházet, Justin měl pro uklidnění ruce na mých ramenou a všichni společně čekali na doktorů vyrok o Emilyiným stavu. 

Upřímně mě mrzí počet votes a komentářu u předchozí části. Bývalo víc jak 16 votes a klidně i 6 komentářu a těď? Sotva 14 votes a 2 komentáře. Děkuju holkám, které si daly tu práci a napsaly komentář, který mi zvedl náladu, což jsem potřebovala. Poslední dobou mám těžké období a psaní je pro mě jediný únik z reality. Děkuju i těm, kteří dávají pravidelně votes.

Pro další část nebudu dávat limit, protože to asi nemá cenu. Nevím jistě, jestli bude příští víkend část, protože slavím narozeniny a nebude čas.

Děkuju.

#Michelle