Anything Is Wrong

2-8

Ještě jednou se omlouvám za minulou část. Vím, že se mi opravdu nepovedla. Doufám, že tahle vám to vynahradí.

*Pohled Justina*

Nesnášim to. Vždycky, když jsou nějaký problémy, okamžitě musím přijet. Chápu Lucy, že je smutná, taky jsem chtěl být s ní, ale nemůžu. Proč tam nejede můj zástupce? Nic není tak, jak jsem si představoval. Když jsem zjistil, že sekretářka je Selena, měl jsem chuť tu práci odmítnout. Jenže to nejde. Je to rodinný podnik a já jako nejstarší dítě ho musím převzít. Je sice pravda, že se nemusím bát o peníze, ale už teď tu práci nemám rád a to jen díky Seleně. Hned první den jsem věděl, že bude něco zkoušet, aby Lucy trpěla. A taky že jsem měl pravdu. Nestačí, že se mnou pořád flirtuje, ale bere si i trička s největším výstřihem, kde jí jde vidět až někam do žaludku a sukně, které jen tak tak překrývají zadek. Jednoduše řečeno se obléká jako kurva. Vystoupil jsem z auta, zamknul a vydal se směrem ke dveřím banky.  

,,Ahoj Georgi. " Pozdravil jsem chlapa z ochranky a šel do mé kanceláře, kde jako vždy seděla Selena a pila kafe. Dělá ona i něco jinýho? Jestli to takhle půjde dál, budu si hledat novou sekretářku. Hned jak mě zpozorovala, její úsměv se roztáhl a schválně co nejvíc narovnala záda. Jen jsem pokroutil hlavou a odešel ke mně.

,,Justine? Potřebuju ti něco ukázat. " Řekla Selena, když vstoupila do mé kanceláře a zavřela za sebou dveře. Odkdy my si tykáme? Pomalu přešla ke mně a opřela se zadkem o stůl. Co zase chce? Nestihl jsem nic říct a její rty byly přilepené na mých. Chytl jsem jí za boky a vysadil na stůl. Sám jsem si stoupl mezi její rozkročené nohy. Rukama mi vjela do vlasů, které silně zatahala. Jelikož se ze mě vydral vzdych, vzala to jako příležitost a svým jazykem se dostala až k mému. Nemohl jsem se ovládat. Nešlo to. Rukou jsem zajel za její bílé tílko a začal si hrát s jejími prsy. Až když se mi před očima objevil obraz Lucy, jak sedí na sedačce, ruce má na svém bříšku, na které se usmívá, jsem si uvědomil, co dělám. Okamžitě jsem ji od sebe odtrhl a o kus od ní odstoupil. Zmateně se na mě podívala a poté si olízla rty.

,,Tohle se nestalo! Nikdo se to nedozví a už se to nebude opakovat. Vypadni. " Zamumlal jsem na ní a rukou ukázal na dveře. S úsměvem na rtech se zvedla, upravila si sukni i tílko, pokud se tomu tak dá říkat, a následně odešla. Otočil jsem se k oknu, které bylo přes celou stěnu až na zem a hlavu sklopil do dlaní. Frustrovaně jsem se potáhnul za konečky vlasů a sednul si na židli. Nechci si ani představit, kam by tohle až zašlo. Neměl jsem se jí podvolit. Teď ještě doufat, že se to nikdo nedozví, hlavně Lucy. Potřebuju poradit. Zavolal jsem Kylovi a domluvil se, že za ním za chvíli přijedu. Emily šla prý s Rose ven, takže má čas. Během chvíle jsem už klepal na dveře a čekal, až mi přijde otevřít.

,,Čau, pojď dovnitř. " Děkovně jsem se na něj podíval a vešel dovnitř. Sedl jsem si do obýváku, kam po chvíli přišel Kyle.  ,,Tak povídej, co se stalo?  " Zeptal se, když si sedl naproti mně do křesla.

*Pohled Lucy*

Jsou čtyři hodiny odpoledne a Justin ještě není doma. Slíbil mi, že do dvou bude doma. Sakra, co se děje? Od jedný ležim u bazénu a opaluju se. Připadám si vtipně, protože nejvíc opálený mám břicho. Poslední dobou jsem dost přemýšlela. Připadá mi, že se mi Justin od té doby, co začal pracovat, začíná vzdalovat a jsem pořád sama. Většinou odjede ráno, přijede až k večeru, nají se a pak jde spát. Takhle jsem si ideální vztah nepředstavovala. Dřív to bylo dokonalý. Chápu, že je unavený z práce, ale aspoň chvíli by se mnou mohl být. Někdy jsou ty dny naprosto dokonalé, ale někdy naopak. Například jako dneska. Už se těším, až se malý narodí. Budu aspoň s ním a nebudu tolik pociťovat samotu a nepřítomnost Justina. Pohledem jsem sklouzla ke svému bříšku a neubránila se úsměvu.

Vzbudilo mě silné bouchnutí dveří a cinkání skleniček. V mé mysli se začaly rodit ty nejhorší představy toho, kdo tam je a co by se mohlo stát. Ovšem když jsem vstoupila do obýváku, ze srdce mi spadl kámen. Trochu jsem si oddechla, ale ne moc. Na sedačce seděl Justin a lil do sebe whisky. Vypadal zničeně, smutně a ztraceně. Takhle jsem ho nikdy vidět nechtěla. Z jeho očí se při pohledu na mě začaly samovolně valit slzy, které se vůbec nesnažil stírat. Pár kroky jsem se dostala až k němu, kde jsem si na něj obkročmo sedla. Okamžitě si zabořil hlavu do mého ramene a kolem mého pasu si omotal své svalnaté ruce.

,,Šššš, miláčku. Uklidni se. Co se stalo? " Šeptem jsem se zeptala a nepřestávala se kolíbat ze strany na stranu, abych ho uklidnila. Rukou jsem mu jemně prohrabávala vlasy a druhou jezdila po jeho zádech. Asi po pěti minutách se odtáhl a já měla možnost se podívat do jeho dřív nádherných, karamelových očí, ve kterých jsem vždycky našla pochopení, něžnost a lásku. Teď to byly úplně jiné oči. Sice byly pořád karamelové, ale byly celé červené, nateklé a plné slz. Pomalu se nadechl a začal mluvit…

Řekne jí pravdu nebo si něco vymyslí? Záleží na vás. Chtěla jsem poděkovat za komentáře. Vždycky mě povzbudí a donutí zvednout zadek a začít psát. Sice na ně neodpovídám, ale vážím si jich, jak nejvíc to jde.

Jestli někdo chce věnování, napište si. ;)

#Michelle