Anything Is Wrong

2-6

Po dlohé době z pohledu Justina. Snad se bude líbit. Omlouvám se za chyby.

Část je pro všechny, kteří dali vote na minulé části. Děkuju

*pohled Justina*

Probudil jsem se, ale Lucy ještě spala. Nechtěl jsem jí tady přes noc nechávat samotnou. Uznávám, že jsem celý rozlámaný z toho, jak jsem celou noc spal na židli a jen hlavu měl opřenou o postel, ale nemohl jsem jít domů. Neřekli nám, jestli je naše miminko v pořádku, co se mu stalo, nic. Ale chtěli si tady Lu nechat přes noc.

Rozhodl jsem se, že si půjdu pro kafe, abych se alespoň trochu probral a byl při smyslech. Políbil jsem Lucy na čelo a co nejtišeji, abych ji nevzbudil, vyšel z místnosti. Všude chodili doktoři a sestry, někde stáli vystresovaní lidé, jinde stál muž s miminkem na ruce. Byl to krásný pohled. Sám jsem si představil sebe, jak tady taky takhle za pár měsíců budu stát a s úžasem sledovat naše dítě. Na tváři se mi při té myšlence samovolně objevil úsměv. Je neuvěřitelné, jak moc tohle dokáže zvednout náladu. Vždycky jsem obdivoval lidi, kteří ze svého dítěte dokázali vychovat úžasného člověka, a já sám se o to za necelých 6 měsíců budu pokoušet taky. A navíc se o to budu pokoušet s tou nejúžasnější ženou pod sluncem. Když jsem byl mladší, představoval jsem si, jak asi bude vypadat matka mých dětí. Vždy jsem si představil dlouhé hnědé vlasy, které jsou vždy dokonale rovné, hnědé až karamelové oči, ve kterých se při každém pohledu topím, skvělá postava a hlavně - perfektní povaha a chování. V podstatě se mi splnil sen. Přesně taková je Lucy Hopkins. Žena, která pod srdcem nosí osůbku stvořenou naší společnou láskou. Už se nemůžu dočkat, až budu svou malou princeznu chránit nebo až budu svého prince učit hrát fotbal.

Vzal jsem si kelímek se svým kafem a rozhodl se jít trochu projít. Všiml jsem si, že jsem na stejném patře, jako novorozenci. Proč se tam nejít projít, že? Zahnul jsem za roh a trochu se porozhlédl přes sklo. V jedné postýlce ležela holčička v růžové peřince, spokojeně cumlala dudlík a svýma velkýma modrýma očima zkoumala můj obličej. V další postýlce ležel podle bodýčka, které bylo modré, kluk, který si svou malinkou ručičkou hrál s nožkou. Takhle jsem si prohlédl všechny děti tu a rozhodl se jít zpět za Lucy.

Prázdný kelímek jsem hodil do koše a s úsměvem otevřel dveře od pokoje. Bohužel mi můj úsměv dlouho nevydržel. Okamžitě, jak jsem zaregistroval Codyho, můj tep vystřelil rapidní rychlostí nahoru, až jsem si myslel, že mi srdce vyskočí z hrudi. Co ten tady dělá? Zabouchl jsem dveře a přešel k Lucy. Ta podle výrazu na tom nebyla jinak než já. Byla vystresovaná, ustrašená a překvapená...? Tipl bych si, že jo.

,,Co tu děláš? " Zeptal jsem se s hořkostí a nechutností v hlase.

,,Nic. Jen jsem Lucy potřeboval něco říct. Už jdu." Než jsem stačil něco říct, dveře se zavřely a po Codym nezbyla ani stopa. S otázkou v očích a překvapením jsem se podíval na Lucy a svraštil obočí.

,,Jen mi řekl něco ohledně kostní dřeně. Prý kdybych ještě náhodou kdykoliv potřebovala, mám se ozvat. Samozřejmě jsem to hned vyvrátila. " Bylo na ní poznat, že to nejspíš není celé, nebo dokonce to vůbec není pravda, ale rozhodl jsem se to pro tuto chvíli neřešit.

,,Lu, chtěl jsem se omluvit. Vím, že je to moje chyba a neodpustil bych si, kdyby se našemu broučkovi něco stalo. Neměl jsem na tebe být tak hnusný. Promiň mi to. " Při mluvení jsem se dostal zpět na mojí židli a chytl Lucy za ruku. Políbil jsem jí na vrch a podíval se jí do očí.

,,Neřeš to teď, prosím. Justine chyba je i na mé straně, ale nech to být." Chtěl jsem jí políbit, ale do místnosti vešel doktor s papíry v ruce. Kývnutím mě pozdravil a postavil se u postele.

,,Dobrý den, slečno Hopkins. " Pozdravil jí. Zatím slečna Hopkins, ale za nedlouho paní Bieber. Pomyslel jsem si, když se doktor díval do papírů. ,,Podle výsledků je vše v pořádku. V děloze jste měla trochu krve, ale to vzniklo z důvodu velkého stresu. Nesmíte se tak přetěžovat a stresovat. Příště by to nemuselo dopadnout takto. Odpoledne budete moct jít domů. Uvidíme se za dva týdny na prohlídce. Jak jsem vám již říkal, měli by už být výsledky. Probereme to. Pokud bude i miminko dobře natočené, mohli bychom zjistit pohlaví. Zatím se mějte. Nashledanou. " Dveře se zavřeli a já se vrhnul Lucy na její jako vždy jemné rty. Vždy chutnají po malinách a dnešek nebyl výjimkou. Jsem tak rád, že je náš poklad v pořádku. Už nikdy neudělám takovou chybu jako předtím. Už nikdy na ní nebudu křičet. Tak moc ji miluju. Oba dva, vlastně tři. Lucy, Lis a našeho malého broučka.

Názory? Za každý vote a comment jsem ráda.

#Michelle