Anything Is Wrong

2-5

Část pro @KristnaKrajov

Užijte si část ;)

*pohled Lucy*

Vzbudila jsem se na nepříjemný nemocniční smrad dezinfekce, pípání různých přístrojů, ale také na to, že mě někdo hladil po ruce. Musela jsem několikrát za sebou zamrkat, abych si zvykla na tak ostré světlo. I hned, jak jsem uviděla toho dotyčného, který svými prsty přejížděl po mé ruce, jsem se začala bát. Ruku jsem vztáhla k sobě a o trochu dál se od něj posunula.

,,Co tady děláš?" Zachraptěla jsem potichu, protože jsem nechtěla mluvit moc nahlas. Nejradši bych nemluvila vůbec, protože nevím, jestli je můj malý brouček v pořádku.

,,Potřebuju s tebou mluvit." Odpověděl a sklopil hlavu. To si teď chce hrát na city?

,,Cody není důvod. Nechci od tebe nic slyšet." Objala jsem se svýma rukama okolo pasu a skrčila nohy. Proč nemůžu být zase šťastná. Chci se vrátit zpátky na chatu. Chci vědět, že je moje miminko v pořádku. Chci ležet na gauči v Justinově objetí a spokojeně sledovat nějaký film. Chci být šťastná a nechci se ničeho bát. Copak je to tak těžké? Řekla bych, že jsem si za těch 20 let mého života vytrpěla už dost. Šikana, smrt rodičů, deprese, sebepoškozování, leukémie, potrat, Jason...

,,Lucy prosím. Dej mi chvilku, abych ti mohl všechno vysvětlit." Přerušil mé přemýšlení Cody a díval se na mě s lítostí v očích. Co mi chce vysvětlit? Že mě mlátil a nadával kvůli tomu, že chtěl? Nevěřím mu. Řekla bych, že už nikdy nebudu tolik věřit lidem. Moje víra už nikdy nebude taková, jako bývala. Všechno se změnilo. Vždycky jsme bývala ta holka, která se s každým hned bavila, říkala všechny své problémy a se všemi se radila. Ale teď? Teď skoro ani Emily s Kylem neví, že čekám dítě, které by mohlo po své matce - mě - mít leukémii.

Po smrti rodičů jsem se začala řezat. Jediný člověk, který o tom věděl, je Emily. Snažila jsem se přestat. Opravdu jsem se snažila, když už né kvůli sobě, tak kvůli Elizabeth. Jenže to nebylo tak lehké. Nebylo lehké dělat, že se nic nestalo. Nešlo to kvůli tomu, že mi oba dva šíleně chyběli, ale také kvůli lidem okolo. Všude kam jsme vešli se na nás dívali s lítostí v očích, všichni nám řikali, jak moc jim to je líto. Ale oni to nikdy nezažili. Nezažili jaké to je přijít o rodiče, o lidi, kteří je vychovali, o lidi, kteří vždycky dokázali pomoc a poradit. Bylo to těžké, ale pomohla mi Em. Osoba, která je jako má sestra a se kterou jsem v podstatě i vyrůstala. Pamatuju si ten okamžik, kdy se ve mně něco zlomilo, jako by to bylo včera.

Seděli jsme obě v tichosti na zemi, opřené o mou postel a oboum nám tekly slzy. Mě ze smutku a deprese, Emily z lítosti, bezradnosti, jak mi má pomoc, ale i ze smutku. Mé rodiče měla ráda. Vlastně naše rodiče mezi sebou měli strašně hezké vztahy. Já jezdila s její rodinou na dovolené, po výletech a ona zase s námi. Bylo a pořád je zvláštní vzpomínat na všechny zážitky, vzpomínky a vědět, že tohle už nikdy nebude, že už nikdy své rodiče neuvidím, stejně tak i Elizabeth je neuvidí.

Svou levou ruku jsem měla obvázanou obvazem, abych zakryla rány a aby netekla krev. Emily se na mě podívala a řekla ,,Lucy já věřím, že je to strašně těžké, ale pokus se s tím přestat. Představ si, že budeš mít děti. Jednoho dne si s nimi třeba budeš hrát, ony uvidí ty jizvy a zeptají se tě, od čeho je máš. Zkus si představit, jak se budeš cítit, co jim řekneš…."

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Vždycky jsem si představovala, jak budu mít děti a budu šťastná. Nechtěla jsem, aby tato chvíle v mém životě někdy nastala. Od té doby, jsem na žiletku v podstatě nesáhla. Přiznávám, že jsem měla několikrát nutkání znovu přejet tou ostrou, kovovou věcí po zápěstí, ale vždycky se mi před očima objevil obraz dětí a v uších se mi rozezněly slova Emily. V téhle situaci mi dokázala pomoc, stejně, jako i v ostatních věcech. Dlouho jsem nepromluvila a Cody to vzal tak, že má pokračovat.

,,Já … Musel jsem to udělat. Jasona jsem znal. Byli jsme kamarádi. Jenže se bohužel dozvěděl věc, kterou se nikdy neměl dozvědět. Když jsem tenkrát od vás přijel domů, ptal se mě, kde jsem byl. Řekl jsem, že u kamaráda. Nemohl jsem mu říct, že u tebe a Justina. Vím, co Justinovi udělal a nehodlal s tím přestat. Myslel si, že se mu nepomstil dost. Jeden večer jsme se opili a já všechno řekl. Přiznal jsem, že jsem daroval kostní dřeň tobě a taky to, že jsi Justinova přítelkyně. Bohužel si to Jason zapamatoval a rozhodl se, jak dál pokračovat. Unesl tě a mě donutil, abych ti ubližoval. Chtěl, abych tě zabil, ale věděl jednu podstatnou věc. Věděl, že bych to nedokázal. Nedokázal bych zabít TEBE. A taky moc dobře věděl proč. Řekl jsem mu to. Já...Lucy já tě miluju." Zůstala jsem němě sedět a dokázala jsem se mu jen dívat do očí. Všechno říkal tak vážně, do očí se mu vlily slzy a koukal se mi upřeně do očí, jako by z nich chtěl vyčíst mou reakci. Nevěděla jsem, co říct. Tak člověk, který mě mlátil, to dělal jen proto, že mě miluje? Všechno mi v tu chvíli začalo docházet. To proto se ke mně tenkrát u nás doma choval tak hezky. Proto se mě pořád ptal, jestli něco nechci, nepotřebuji… Dělal to, protože se do mě zamiloval.

Jenže je tu jeden problém. Já jeho city nedokážu opětovat a navíc ani nechci. Za prvé proto, že miluju Justina, plánujeme budoucnost a čekáme spolu dítě (možná). A za druhé proto, že bych nedokázala milovat člověka, který mi tolik pomohl, ale ještě víc ublížil. Jsem mu vděčná za to, že mi pomohl v tu nejhorší životní situaci, ale mlátil mě, nadával mi a to mu v životě neodpustím.

Ve chvíli, kdy jsem chtěla něco říct se otevřeli dveře a mezi nimi stál usměvavý Justin s kávou v ruce. Ovšem úsměv mu opadl hned, jak viděl mě zoufalou a smutnou a Codyho sedícího na židli u mé postele.

Názory? Budu ráda za každý vote a comment. Kdyby někdo chtěl zase věnování, napište si. Omlouvám se za chyby. Všem držím zítra palce ať ve zdraví přežijete :D 

Další část se pokusím přidat příští tyden, ale nic neslibuju.

Bude miminko zdravé? Přežilo vůbec? Stalo se mu něco? Jak zareaguje Justin? Co udělá Lucy? 

Budu ráda za všechny nápady. Jinak klidně kdyby někoho napadly jména jak pro holku tak i kluka, klidně je napiště. Budu jedině ráda. Na téhle story se podílíte i vy. :)

 #Michelle