Anything Is Wrong

2-18

*Pohled Justina*

Nechtěl bych teď být v Kyleovo kůži. Z představy, že by se něco podobného stalo Lucy, mi běhá mráz po zádech. Emilyiny oči se začali pomalu otevírat, několikrát musela zamrkat, aby si zvykla na tak ostré světlo, které bylo v pokoji, a poté si každého z nás pečlivě prohlédla. Modlil jsem se k Bohu, aby se nestal ten nejhorší scénář, před kterým nás doktor varoval. Pro jistotu jsem Lucyinu ruku stisknul ještě více, než do teď.

,,Co se stalo? Proč jsem v nemocnici?" Ozval se slabý hlas Emily, zatímco se rozhlížela po pokoji. Cítil jsem, jak Lucy stiskla mou ruku a bylo na ní vidět, že má strach z toho, co bude následovat. Její strnulý obličej dokazoval známky strachu a psychické bolesti. Není sama, kdo v téhle místnosti měl strach. Kyleovo obličej vypadal podobně jako Lucyin, jenže byl ještě více utrápený. V jeho očích bylo tolik bolesti, kolik jen člověk dokáže snést. Nikdo by nesnesl ještě větší bolest a Kyle má jen krok od zhroucení.

Na ruce, kterou jsem měl položenou na Lucyiném břiše, jsem pocítil kopnutí našeho syna. Tato situace není vhodná pro Lucy, která je v sedmém měsíci těhotenství. Doktor nás na začátku varoval, že by klidně mohla potratit, pokud by byla vystavena velkému stresu, a to v jakémkoliv měsíci.

,,Měla si autonehodu. Policie už to vyšetřuje. Neboj se, všechno bude v pořádku." Ujal se slova jako první Kyle a starostlivě se usmál. Spíš se o to pokusil, protože z toho vzniklo něco jako úšklebek.

,,Omlouvám se, ale kdo jste?" Jedna věta. Pět slov. Dvacet písmen a svět je v momentě jiný. Kyle se sesunul po zdi, u které stál, dolů a hlavu vložil do dlaní. Jeho nepravidelné dýchání se rozhléhalo po teď tichém pokoji. Vše jakoby rázem utichlo.

Lucy se otočila v mém objetí, hlavu zabořila do mé hrudě a její dlaně pevně sevřely okraje mého trička. Pevně jsem omotal své ruce okolo jejího tak drobného a zraněného těla a houpal s námi ze strany na stranu. Cítil jsem její slzy vpíjející do mého trika a mé slzy, které rázem vystoupily na povrch.

,,Ty-ty si nás nepamatuješ?" Jeho červené a slzavé oči se setkaly s Emilyinými, která jen pokroutila hlavou.

,,Nepamatuju si nic." Cítil jsem, jak Lucy ješte více stiskla mé tričko a zoufalým pohledem se podívala do mých očí. Pochopil jsem, že už tu déle být nechce.

,,Kyle, my už půjdeme. Zavolám ti a domluvíme se, co s Rosie." Kývnul jsem na něj a povzbudivě ho poplácal po rameni. Chápavě se podíval na zničenou Lucy a přikývnul. Lucy pomalu přešla k Emily, která nás celou dobu sledovala a políbila jí na čelo. Vrátila se ke mně, kde si oblékla bundu a odešla ke Kyleovi. Pevně ho objala, něco mu pošeptala a poté přešla ke dvěřím.

,,Pa." Pozdravila oba a vyšla ze dveří. Bez jakéhokoliv slova jsme nasedli do auta a vyjeli domů. Nezazlévám jí to. Vím, jak moc trpí. Znají se od dětství. Emily je pro ní jako sestra. Ve chvíli, kdy jsem se řítil dálnicí a nevnímal nic jiného, než tom abychom už byli doma ve vyhřáté posteli, si Lucy opřela hlavu o mé rameno a jednu ruku omotala okolo mé pravé ruky, které jí byla blíž a prsty druhé ruky spojila s mýmy.

,,Promiň." Zamumlala Lucy, když se ke mně více přitulila a deku si vytáhla až ke krku. Její dech se odrážel od mého krku, jelikož měla hlavu na mém rameni, což mi způsobovalo husí kůži. Jednou rukou jsem jí hladil po celé délce její ruky a druhou jsem měl položenou na jejím břiše a čekal na další kopnutí. Je to něco úžasného, když dítě takhle dává najevo svou přítomnost a to se ještě ani nenarodilo.

,,Neomlouvej se. Vím, jak moc je to pro tebe těžké. Ale ona je silná a překoná to. Vše se zase vrátí do normálu. Věř mi. " Políbil jsem jí do vlasů. Mé rty putovaly přes její čelo, nos, líčka, a když jsem slyšel její dokonalý smích, spojil jsem naše rty v jedny.

,,Tohle je to co jsem chtěl slyšet. Tvůj dokonalý smích." Usmál jsem se a její líčka začaly nabírat červenou barvu. Miluju, když se směje. Miluju, když se kvůli mně červená. Je při tom tak roztomilá.

,,Miluju tě."

,,Já tebe taky, lásko. A teď už spi. Dobrou noc." Cítil jsem, jak se usmála a ještě víc se ke mně přitulila před tím, než usnula.