Anything Is Wrong

24.

1. důvod proč je tady je že mám už přes 1 000 přečtení. Wow děkuju. Jste nejlepší. Nechápu že to někdo vůbec čte. Myslím se, že je to ta nejhorší story že všech.

1. Důvod je že mě Terezka přemluvila :* (Jen abys věděla, nesnáším tě)

Hezké čtení

,,Pane Bieber, je naživu, ale měla zástavu srdce, je v umělém spánku a nevíme, jestli se vůbec probudí. Bude to těžké."

Doktor odešel a já šel zpět do pokoje. Byla tak nevinná. Pořád jsem se sám sebe ptal Proč ona?

*Po 2 týdnech*

*pohled Justin*

,,Elis?" Nevěděl jsem kde je, tak jsem jen zakřičel. Chvíli jsem čekal a pak jsem ji slyšel, jak běží po schodech.

,,Zlatíčko, copak si dáš k obědu?" Koukla se nahoru, jakože přemýšlí, ale bylo to roztomilý. Musel jsem se zasmát. Jsem rád, že mě vzala tak dobře. Beru jí jako malou ségru, nebo dceru.

,,Uděláme špagety?"Udělala na mě psí oči a pohupovala se ze strany na stranu.

,,Jestli mi pomůžeš tak jo."Usmál jsem se, vzal si ji na ruku a šel do kuchyně. Posadil jsem jí na linku a šel do lednice pro suroviny. Elis mi mezitím připravila nože a přisunula si židli, aby dosáhla a mohla mi pomoct. ,,Tak mi umyj zeleninu a já to nakrájím." Seskočila že židle a šla všechno umýt.

Najedli jsme se a dohodli, že jí odvezu k Emily a já pojedu za Lucy. Elizabeth jsem o tom řekl. Je to lepší, než kdybych ji lhal. Nejdřív se o ní bála a chtěla jezdit do nemocnice se mnou, ale řekl jsem , že by to nebylo dobrý a že zase bude v pořádku.

,,Princezno, tak si vem nějaký hračky jestli chceš a pojedeme." Pomalu jsem se šel obout a po chvíli přišla Elizabeth. No, já spíš viděl obrovskýho plyšovýho medvěda, kterého jsme jí s Lucy dali, když jsme se sem nastěhovali.

,,Tak pa. Večer tě vyzvednu." Dal jsem jí pusu na tvář a běžela dovnitř. Vyjel jsem směrem k nemocnici. Vyjel jsem výtahem do 2. patra a šel do pokoje. Pořád se nic nezměnilo.

Lucy nehybně ležela na posteli a spala. Jako vždy jsem s sedl k posteli a vzal si její ruku.

,,Miláčku, ani nevíš, jak moc mě i Elis chybíš. Chybí mi tvůj smích, tvé doteky, polibky. Všechno. Kdy už se probudíš. Je to těžký." Po tváří mi už zase tekla slza. Sklopil jsem hlavu a nechal jim volnou cestu ven. Nikdo se nedokáže představit, jak je to těžký.

,,Justine." Slyšel jsem jí. Už zase šílím. Pro jistotu jsem se na ní podíval, ale pořád měla zavřený oči. K čertu! Proč zrovna ona? Proč musela potratit? Teď bych tady místo ní ležel radši já, jen aby byla v pořádku.

,,Justine!" Myslel jsem, že se mi to zase jenom zdá, ale v momentě, kdy jsem cítil její ruku na mé tváří jsem to vyvrátil. Ona se probrala!

,,Lucy..." Ihned jsem jí objal. Byl to skvělý pocit jí zase po dvou týdnech držet v náruči. Cítit její dotek. Slyšet její hlas. Až když zaskučila od bolesti jsem si uvědomil, že ji držím moc pevně a ona má pohmožděná žebra.

,,Promiň. Chyběla jsi mi. Nevíš jak jsem rád, že ses probrala."

Po chvíli přišel doktor a udělal jí nějaký vyšetření, aby zjistil, jestli je v pořádku. Řekl nám, že je a odešel. Zase jsem si sedl k ní a usmíval se na ní.

,,Jak dlouho už tady ležím?" S obavami v očích se podívala do těch mých.

,,Dva týdny. Dneska je 23.6. a zítra máš narozeniny. Vím, že to nebudou jedny z nejhezčích narozenin, ale oslavíme to až se vrátíš domů. Je tu ale něco, co ti musím říct. Při tý bouračce jsi bohužel potratila." V jejích očích se objevily slzy, které se po chvíli prodraly ven. Pustila mou ruku a přiložila si jí k puse. Nemohl jsem jí takhle vidět, tak jsem si sedl na její postel a vzal si jí do náruče. Objímal jsem jí, pohupovala s námi ze strany na stranu a šeptal ji, že to bude v pořádku a budeme mít spoustu dětí. Po asi deseti minutách se uklidnila a odtáhla se ode mě. Podívala se mi do očí a svojí ruku přiložila k mé tváři.

,,Děkuju. Nezvládla bych to bez tebe. Miluju tě." Nestihl jsem jí odpovědět a přisála se mi na rty. Ruce si spojila za mým krkem a já jí svoje dlaně přiložil na tváře. Tím jsem polibek prohloubil a dal do něj všechno lásku, podporu, kterou ji ve všem co udělá dám. Líbali jsme se asi pět minut, ale pak přišla sestra, že musím odejít, aby mohla Lucy spát. Chvíli protestovala, že chce abych tady zůstal, ale sestra se nedala odbít. Zvedl jsem se a dal ji ještě pusu.

,,Pa krásko. Odpočiň si a zítra přijdu. Miluju tě." Usmál jsem se na ní a šel ke dveřím.

,,Děkuju za všechno, Justine. Taky tě miluju. Pozdravuj Elis. Pa." Poslala mi vzdušnou pusu a usmála se. Ještě jsem se na ní usmál a pak odešel.

Nasedl jsem do svého auta a s úsměvem na tváři vyjel k Emily. Bylo to tak silný, že se Lucy konečně probrala. Sice potratila, musí to být pro ní těžké. Je to těžké i pro mě a ostatní, ale hlavní je, že se probrala. Miluju jí tak, že bych bez ní nedokázal žít. Možná to někomu přijde nemožné, ale já vím už po pěti měsících, co pro mě znamená, jak moc ji miluju a hlavně to, že ona je ta práva. Vždycky jsem snil nad takovou holku. Vtipná, chytrá, milá, nádherná, usměvavá, dokáže pomoct, poradit...

Dojel jsem k Emily, vystoupil z auta a šel ke dveřím. Zazvonil jsem a uslyšel slabý dupot. Podle něho jsem poznal, že běží Elis.

,,Ahoj princezno." Sehnul jsem se, vzal na ruku a zatočil s ní kolem dokola.

,,Justine..." Pevně mě objala a pak se mi koukla do očí. ,,Jak je ségře?" V očích jsem ji viděl strach a obavy. Pohladil jsem jí po vláskách, sednul si na schod a jí jsem si posadil na kolena.

,,Už se probudila. Je v pořádku a za pár dní si jí odvezeme domů. A mám nápad." Jak jsem řekl, že je v pořádku a probudila se, se jí rozzářily oči a na tváři se jí objevil ten její krásný úsměv.

,,Zítra má narozeniny. A já vím, že miluje pejsky. Co kdyby jsme jednoho koupili a dali ji ho k narozeninám, až se vrátí domů? Bylo by to takový naše miminko. Co ty na to?" Řekl jsem jí, že dítě mít nebudeme, protože nepřežilo tu nehodu. Divil jsem se, že to pochopila a neptala se na nic. Asi viděla, jak mě to zničilo. Usmála se a hlavou kývala že ano. Už před týdnem jsem dostal tenhle nápad a tak jsem hledal na internetu a našel jsem jednu paní, která prodává štěňata. Volal jsem jí a řekl, že bych měl zájem o jedno stěně. Podle hlasu i jednání byla strašně milá a domluvili jsme se, že až budu mít čas, tak se pro něj mám stavit.

Napadlo mě to, když jsem vzpomínal na Hawai.

Procházíme se po pláži a sledujeme západ slunce. Naproti nám šla nějaká paní se psem. Lucy se k ní rozběhla a hrála si s ním. Byla rozkošná. Vyprávěla mi jak jednou měla brigádu v útulku a pět psů si vzala domů. Samozřejmě jí je rodiče zakázali a musela je vrátit, ale chodila za nimi a nosila jim různé hračky, jídlo...

Snad to je dobrý nápad a bude se jí líbit.

Omlouvám se za chyby.

Je trochu delší protože nevím, kdy bude další. Snad to nevadí :)

Co vy na to? Zvrtne se něco? Chci vědět váš názor takže bych byla ráda za koment.

Do další část min. 12 reads a 5 votes. To dáte ;)

#Michelle