Anything Is Wrong

2-40

Vím, že je po dlouhé době, ale neměla jsem čas ani nápady, jak to sepsat, aby to dávalo alespoň nějaký smysl. Chtěla bych poděkovat za komentáře. Vážím si toho. DĚKUJU. 

Část pro @Susiexx . Jsi strašná!!!

" Můžu? " Zeptal se a já cítila, jak dal ruce na šátek, který jsem měla přes oči. Jemně jsem kývla a plná nedočkavosti poslouchala jeho tiché odpočítávání. Jeho teplý dech se odrážel od mého krku. Když napočítal do 1, stáhl mi šátek z očí a já tu chvíli úplně oněměla. 

" Páni... " Vydechla jsem a dala si ruku před pusu. Zírala jsem před sebe a pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že je to skutečné.

Ještě dalších pár minut jsem se vzpamatovávala z toho, co jsem uviděla před sebou. Až po chvíli mi došlo, že tohle udělal pro mě, že se opravdu snaží. Stůl byl prostřený pro dva a na něm ležely lístky růže. Celý dům byl provoněný lákavou vůní a místnost osvěcovaly pouze svíčky, které tomu všemu dodávaly ještě romantičtější atmosféru. Když jsem svůj zrak otočila do obýváku, vedle televize stála obrovská váza plná růži. 

" Moc dobře víš, jak miluju růže. " Zašeptala jsem, když jsem se otočila k Justinovi. V tuto chvíli mé srdce plně roztálo. S úsměvem na tváři jsem své ruce omotala okolo Justinového krku a musela si stoupnout na špičky, abych k němu dosáhla. 

" Děkuju. " Zahleděla jsem se do jeho očí, ve kterých zářily střípky štěstí a radosti, které se odrážely i od jeho úsměvu. 

" Já děkuju. " Naklonil se ke mě a jemně položil své rty na mé. V tu chvíli ve mě jakoby vybouchl ohromný ohňostroj. I po takové době jsem měla v břiše motýlky a srdce mi bušilo jako o závod. Tohle mi chybělo. Jeho blízkost, jeho rty na mých a hlavně to, být v jeho náruči. 

Po celou dobu, co jsme jedli byl moc pozorný, pořád se ptal, jestli něco potřebuju... Opět jsem si připadala milovaná a neřešila jsem to, jestli je Sam najezený, jestli nepotřebuje přebalit, ani, jestli se náhodou neprobudil. Opět jsem se cítila jako čtyřiadvacetiletá holka, která si užívá života a není celý den doma s dítětem. Neříkám tím, že nejsem šťastná, ale přesně tohle mi chybělo. Cítit se volná. 

" Dala bych si dezert. " Svůdně jsem zašeptala, když jsem dopila svou sklenici vína a olízla si rty. Justinův dech se ihned zrychlil a jeho rty se od sebe vzdálily. Pomalu jsem přešla k němu a sedla si na něj obkročmo. Jeho ruce se ihned přesunuly na můj zadek, který stiskl a nehodlal pustit. 

" Stejně je usmiřovací sex nejlepší. " Vydechl Justin, když jsme se oba snažili zklidnit náš dech. Neschopná slova jsem přikývla a přetáhla si přes sebe deku, jelikož mi začínala být zima. 

" Takže jsi mi odpustila? " Lehl si na bok, jednou rukou si podepřel hlavu a druhou mě hladil po nahém břiše. S úsměvem na rtech jsem pootočila hlavu a prohrábla si rukou zpocené vlasy. 

" Odpustila, ale nezapomeň - odpouštím, ale nezapomínám. " Lehla jsem si stejně jako on a dívala se do jeho spokojených očí. 

" Jsem si toho plně vědom. " Zasmál se a lehce mě políbil. " Miluju tě. " Zašeptal mezi polibky a donutil mě si lehnout. Během nanosekundy se jeho tělo opět dostalo nade mě a zalehlo mě plnou vahou.

" Já tebe taky." Usmála jsem se mu na rtech a nechala se jím unášet do nám známé říše, kterou jsme za tuto noc navštívili ještě několikrát.