Anything Is Wrong

2-31

Dost mě zklamala aktivita u minulé části. Nechci vyhrožovat, ale pokud to takhle bude dál pokračovat, co nejrychleji skončím. Byla bych ráda, kdyby jste se k tomu nějak vyjádřili. Jsem vděčná holkám, které jsou aktivní, ale dost ubývá aktivita. 

Část pro @Susiexx . Snad ti to zpříjemní pobyt ;)

Sledovala jsem krajinu zahalenou do tmy a přemýšlela nad tím, co mohlo znamenat to, co se před chvílí událo. Divný pocit pořád neopouštěl mé tělo, ale snažila jsem se si to nepřipouštět. Justin se párkrát podíval zpětným zrcátkem na Sama, který v klidu ležel ve své autosedačce a hrál si se svou ručičkou. Autem se rozléhala příjemná hudba, která všechny zklidnila do příjemné pohody. 

Auto sjelo z dálnice a během pár minut už Justin parkoval u našeho baráku. Nechtělo se mi, ale i přesto jsem vylezla z auta a okmžitě mě pohltila zima. Vzala jsem Sama i s autosedačkou a šla ke dveřím, které mi přidržoval můj snoubenec. V domě panovalo takové ticho, že by bylo slyšet i spadnutí špendlíku. Mé kroky směřovaly do patra s účelem nakrmit malého a dát ho spát. 

,,Justine? Jdu se vysprchovat. Pohlídej ho prosím." Podala jsem Sama Justinovi do rukou, když seděl u počítače a kontroloval nějaké smlouvy z práce. Cítila jsem na sobě jeho pohled, když jsem si ze skříně brala tričko na spaní. Snažila jsem se to nevnímat, ale jeho pohled byl až moc uhrančivý. 

,,Zlato?" Zastavil mě jeho hlas, když  jsem vcházela do koupelny. Bez jakéhokoliv slova jsem se na něj otočila a čekala na jeho další slova. ,,Jsi v pohodě?" Zeptal se starostlivě. Kývnutím hlavy jsem odpověděla, že ano, i když jsem si tím nebyla jistá. Nevěděla jsem, jestli se ten pocit, jako při cestě nevrátí. Nevěděla jsem jistě, jak se cítím. Měla jsem smíšené pocity. Ale jeden pocit, jsem dokázala rozeznat - strach. Byl to strach o sestru, o blízkého člověka. Nikomu nepřeju tento pocit zažít. Nejhorší pocit na světě je ten, když vám blízký člověk bojuje o život. 

Nechala jsem teplé kapky vody dopadat na mou studenou pokožku. Cítila jsem, jak se jednotlivé části mého těla zahřívají a uvolňují. Hlavou se mi honily vzpomínky. Každý okamžik s Ellie se mi v hlavě promítal jako film. Jediná špatná vlastnost tohoto filmu byla ta, že nikdo nevěděl jak skončí. Většina filmů končí šťastně, ale copak mužů vědět, jestli to bude i v tomhle případě?

S ručníkem omotaným kolem těla jsem vyšla z koupelny a zavřela za sebou dveře. Justina jsem místnosti neviděla, zato Sam spokojeně spal v postýlce.

"Spí jak andílek." Justinův teplý dech se odrážel od mého krku, když  jeho ruce dopadly na mé boky. Stála jsem u postýlky a sledovala Sama, když Justinovy rty zkoumaly můj krk. Jazykem si razil vlhkou cestičku až k výstřihu. Za boky si mě otočil směrem ke mě a začal putoval opačnou stranou. Líbal mě opět na krku a přes bradu a tvář se dostal až k ústům. Jazykem prozkoumával každičký kousíček a naše rty do sebe zapadaly jako kousek skládanky.

S jeho pevnými pažemi omotanými okolo mého pasu jsme se dostali až k posteli, na kterou se následně svalili. Naše ústa se ovšem za celou tu dobu od sebe neodtrhla.

,,Počkej, je tu Sammy." Trhavě jsem zašeptala a s rukama na jeho vypracovaném břiše ho od sebe odstrčila.

,,Ten spí." Zašli jsme tak daleko, že jsme nebyli schopni to stopnout. Justin odkopl kalhoty společně s posledním kouskem oblečení a hluboce se mi zadíval do očí.

,,Seš krásná. Miluju tě." Zašeptal a jemně mě políbil. Mohl to být toho dne poslední okamžik, kdy jsme byly odděleni, kdy jsme byly dvě těla, kdyby mi nezazvonil telefon. Omluvně jsem se na něj podívala a potažením zelené ikony hovor přijala.

,,Dobrý večer, doktore. Děje se něco?" Srdce mi tlouklo jako o život, když jsem vyčkávala na jeho slova.

Jak jsem psala. Byla bych ráda, kdybyste se vyjádřili k tomu, co jsem psala na začátku, ale i k této části.

Proč doktor volal takhle pozdě večer?

Stalo se něco?