Anything Is Wrong

2-22

Část pro všechny :)Snad se vám bude líbit. Já jsem s ní docela spokojená... :3

Se zavřenýma očima jsem si užívala pevného obětí Justina, který mě svýma svalnatýma rukama objímal kolem ramen a hlavu měl položenou těsně u té mé. Jeho pravidelný dech se odrážel od mého krku a mě to způsobovalo husí kůži po celém těle.

Pocítila jsem za sebou pohyb a následně Justinové rty na mé tváři. Neumím si představit, co bych bez něj dělala. Kde bych byla, kdybych ho nepotkala? Člověk si moc rychle zvykne na něčí přítomnost. Zvykne si na pocit každodenního bezpečí a jistotu po boku toho druhého, stejně tak jako si zvykne usínat po jeho boku.

Pořád v Justinově objetí jsem se s menšími obtížemi otočila na něj a tím jsem získala možnost se podívat do mnou tak milovaných očí. Jeho spokojený úsměv, který měl na tváři, vyzařoval známky spokojenosti, což je to nejhezčí, co můžete u milovaného člověka vidět.

,,Jak ti je, lásko? " Rozlehl se tichým pokoje Justinův ranní chraplavý hlas a pohladil mě po bříšku. Vím, jak si v noci dělal starosti. Těhotenství oba zažíváme na vlastní kůži poprvé a tím pádem ještě pořádně nevíme, co máme očekávat.

,,Už je to lepší než v noci. Nedělej si starosti. " Někdo by řekl, že lžu. Já jen pouze chráním mého snoubence před dalším stresem. Pravdou je, že je to stejné, ne-li o trochu horší než před těmi pěti hodinami.

,,Dobře. Kdyby něco, pojedeme do nemocnice. Nechci nic riskovat. Pojedu odvést Ellie k rodičům. Pojedeš s náma?" Jeho starostlivost v jeho očích byla viditelné, i když si snažil namluvit, že se nic neděje. Pattie a Jeremy si berou Ellie na víkend k sobě, proto ji jede Justin odvést.

,,Nepojedu, aspoň udělám oběd." Rukama jsem přejížděla po jeho vypracované hrudi a užívala si ten úžasný pocit.

Stála jsem v kuchyni a míchala polévku. Ve chvíli, kdy jsem se natahovala na poličku pro sůl, mé břicho zasáhla ostrá bolest. Musela jsem se kousnout do rtu, abych nevykřikla a do očí se mi nahrnuly slzy. Kdybych měla popsat tu bolest, bylo by to asi, jako když vám někdo stlačí břicho ze všech stran a ještě si na něj lehne.

Jednou rukou jsem si držela břicho a druhou opírala o linku. Snažila jsem se zhluboka dýchat. Jediný problém byl v tom, že čím víc se to opakovalo, tím těžší to bylo. Další silná bolest se dostavila a já sjela po skřínce dolů na zem. Rukou jsem se držela břicha a druhou zem. Z očí se převalila první slza a hned za ní další.

,,Jsem doma." Ozval se z chodby Justinův veselý hlas a následně vešel do kuchyně. Viděla jsem strach v jeho očích, když mě viděl a okamžitě přiběhl ke mně. ,,Co se stalo? Lucy mluv." Naléhal na mě.

,,Justine musíme do nemocnice. Rodíme." Okamžitě běžel pro mou sbalenou tašku s věcmi, kterou hodil na zem a následně pře ze mě přehodil bundu.

Probudila jsem se v nemocnici na pípání přístrojů a něčí šeptání. Po otevření očí jsem spatřila ten nejhezčí pohled na světě. Ty bolesti za tohle stály. Justin seděl na židli u mé postele a v náručí držel našeho syna. V jeho očích bylo tolik něhy.

,,Děkuju. To je ten nejkrásnější narozeninový dárek. Miluju tě lásko." Šeptal mým směrem Justin poté, co si všimnul, že jsem vzhůru. Opatrně mi podal malýho a objal mě kolem ramen.

,,Je krásný." Řekla jsem se slzami v očích, když jsem sledovala ospalou tvářičku toho malého pokladu. Jeho maličký nos, růžové srdíčkové rty a zatím ještě modré oči, které mají všechny miminka. Jeho oči se se zývnutím začali pomalu zavírat až usnul a držel můj malíček. S úsměvem jsem se podívala na Justina, který ho sledoval s takovým nadšením a pyšností, jako nikdy.

Sam James Bieber

1.3.2015

16:50

Názory? Mrzí mě ty komentáře, ale s tím asi nic neudělám. Budu ráda za vyjádření názoru.